Mravenec

V autobuse se Láďovi místy zvedal žaludek. Vyhlídková cesta přes celou Ostravu v přeplněném skleníku nebyla dneska zrovna nejpříjemnější. Když dojel konečně na nádraží, tak mu ujel těsně před nosem vlak.

„A do prdele, co tu budu dvě hodiny dělat?“ povzdechl si a sedl do nádražky, kde si objednal česnečku. Sotva dojedl, potřeboval na chvíli ven, protože ten zakouřený vzduch jenom umocňoval jeho utrpení. Sedl si na lavičku a zapálil si startku. Dnes opravdu nebyl ve své kůží. Seděl jako hromádka neštěstí a tupým pohledem sledoval mravence pobíhající po chodníku. Najednou se před ním jeden mravenec zastavil a zadíval se mu přímo do očí.

„Ahoj kamo, nemáš bura?“ spustil na něj mravenec.

„Co to je? Od kdy mravenci mluví?” zeptal se mravence a netrpělivě očekával stručnou a srozumitelnou odpověď.

„Chybí nám kamo pět korun, bo si chcem s Broukem Pytlíkem koupit čučo, vítečné jablečné, pomůžeš nám prosím?“ rozjel to mravenec.

„Jo jasně“ rezignovaně odpověděl a položil před mravenečka pětikorunu.

„Hej dík kamo, máš dobré srdce to já poznám, za odměnu ti splním jakékoliv přání, co si přeješ?“ zeptal se mravenec

„ Ještě k tomu umíš plnit přání? To je zas den“ povzdechl Petr.

„Tak co teda chceš? Přej si cokoliv“ naléhá mravenec.

Petr se zamyslel nad svým přáním, ale nic moc ho nenapadalo. Chvíli přemýšlel, zapálil si cigárko a spustil:

„Něco mě napadlo milý mravenečku. Minulý týden na Majálesu jsem se seznámil s jednou dívkou. Jmenovala se Eva. Zrovna hráli Polemici znáš?“

„Ne“

„To je jedno, prostě byla moc krásná, měla dlouhé hnědé vlasy. V očích měla takovou tu jiskru, víš co tím myslím ne?“

„Ne“ opět odpověděl znuděně mravenec

„To máš jedno a měla překrásný úsměv a nádherné nohy a ten zadeček. Moc pěkně se s ní povídalo. No, ale pak jsem si šel odskočit, a když jsem se chtěl za ní vrátit, tak jsem ji už nemohl najít v tom davu lidí. Prolezl jsem snad stokrát celý ten areál a ona nikde,“ tiše povzdechl a potáhl si ze startky, která mu mezi tím skoro celá vyhořela.

„A co si teda přeješ? Nemám na tebe celý den, Pytlík už se určitě třepe na jabčák“, naléhá mravenec.

„No mravenečku, mohl bys to nějak zařídit, abychom se třeba ještě někdy někde potkali? Co? Já nevím, třeba teď a tady?“

„Jasně počkej na ní bo za chvilu přide. Jo a nalož mi prosím na záda ten peníz“

„Jo díky“

„za málo“ odpověděl Petr, tipnul cigaretu a sledoval pomalu se vzdalující pětikorunu až se mu úplně ztratila z dohledu.

            Po chvíli začal mít pocit, že se mu to všechno jen zdálo. Myslel, že mu asi už fakt hrabe. Mluvicí mravenec, co to je za blbost, zřejmě mu to pití už začíná lézt na mozek.

Náhle zahlédl Evu. Hned se mu rozbušilo srdce. Moc ji to dneska slušelo. Měla na sobě modré batikované šaty, které vlály ve větru a přitom trochu prosvítaly. Měla opravdu krásné nohy. Když ho zahlédla, usmála se na něj svým kouzelným úsměvem, celá se rozzářila a přidala do kroku.

„Ahoj Péťo, jsi to ty? Moc ráda tě vidím,“ nadšeně zvolala a skočila mu do náruče.

„Já tebe taky Evi, už jsem myslel, že tě…“

„Kde jsi zmizel, celou dobu jsem tě tam hledala.“ Přerušila ho Eva.

„Já tebe taky,“ odpověděl Petr a sedli si vedle sebe na lavičku.

„Neuvěříš co se mi teď stalo Péťo, tam na tom parkovišti jsem potkala mluvícího mravence“

„Vážně? A co pěkného ti říkal?“ Zeptal se Petr a snažil se tvářit překvapeně.

„Vrať mi toho bura ty děvko, tak jsem ho zašlápla, hodně jsem se urazila víš? “, odpověděla smutně Eva

„Sprosťák“, dodal Petr, pohladil Evu ve vlasech a dobře věděl, že už je ruka v rukávě.

Opodál za parkovištěm  na medové strání ve stínu kopretin neohrabaně kope Brouk Pytlík hrobeček svému nejlepšímu kamarádovi.