JAK SE DVA NESMRTELNÍ A PÁR PLEV VYDALO HLEDAT MASOŽRAVÉ SRNY TO CAVE OF MADNESS...

Ráno vyrazil vlakem do Trutnova. Cesta by probíhala v pohodě, kdyby nebylo školního výletu, který přistoupil ve druhé stanici a jel až na konečnou. Děti si hráli s jeho plyšáky a navíc si proti němu sedli dva chlapečci, kteří mu připadali takoví...no trošku přiteplení. Hlava v dlaních a nepřítomný pohled vystihoval jeho stav. V Trutnově ho pak slušně poslali do prdele a řekli mu ať přijde v normálním oblečení. Po malé konzultaci s hodinami na věži se rozhodl počkat na příjezd valerinky. Ta kupodivu přijela úplně v pořádku a hned Krela oslnila svými sandály, které si vzala do divočiny. Za nastalé cesty vlakem pak stačili tito dva nesmrtelní vyřešit řadu problémů, například si konečně ujasnili, že Krel je Bůh, neboť andělé jsou ženský, tak jim musí velet Bůh a valerinka, že je tedy Satan, neb ďábel je pohlaví mužského. Po příjezdu do Teplic pak přišlo na řadu rituální pojídání teplických trubiček( Krel ) a zákusků ( valerinka ). Nutno poznamenat, že pohledy obou nesmrtelných byly neustále obráceny k regálu na kterém byly vystaveny lihoviny a k radiu, jehož reproduktory vydávaly zvuky nehodné k poslouchání obou tvorům. Tyto zajímavé melodie se z těchto zařízení linuly vždy, když byla v okolí valerinka. No jak jinak.. Strastiplná cesta proběhla vcelku hladce, jedinou vadou na kráse se zdály promočené boty a hlavně ponožky našich hrdinů, ale když se chce všechno jde. Ve valerinčině společnosti si Krel zřejmě vzpomněl na časy, kdy ještě někam trefil a v podobném duchu našel jeskyni vcelku bez problémů. Následovalo rozdělávání ohně, opékání roztodivných potravin a pokec na libovolné téma. Mimochodem se oba shodli na tom, že drama je na písmákovi zcela zbytečná kategorie, neboť nikdo asi nikdy žádné drama neviděl, jinak by se tam nepsali takové kraviny! Naši hrdinové se brzy dostali do krásné pohody, neboť jeskyní se šířila omamná vůně jejich ponožek, které se sušily u ohně. Pak se valerince podařilo zachránit Krelovi boty, které se rozhodly jít v šlépějích J. Husa. Člověk by řekl, že je toho na jeden den až moc, ale to by se Krel nesměl rozhodnout ke konzumaci sardinek v pravém oleji. Po dvacetiminutovém boji se mu podařilo zničit plechovku, vylít olej a znehodnotit polovinu těch malých rybiček. Tu druhou polovinu pak vyválel v písku a s chutí pojedl s houbovitým chlebem. Mňam! No a když jsme u těch houbiček...ale to se tady napsat nemůže, toxikománie a šíření omamných látek je prý v tomto státě zakázaná, no máte prostě smůlu, no. Nakonec naši znavení nesmrtelní ulehli k spánku, který ale neměl dlouhé trvání. Kolem půlnoci jejich jeskyni napadlo stádo masožravých srn. Krel se hbitě chopil své špuntovky a jal se střílet jeden radioaktivní špuntík za druhým. Situace se stávala kritickou, špuntíky došli a tak se hrdinně vrhl mezi srny a mlátil kolem sebe špuntovkou hlava nehlava. Do boje naštěstí zasáhla valerinka, která v správný okamžik použila ponožky, které ležely u ohně. Účinek byl zdrcující a nesmrtelní slavili vítězství. Špuntíky už se nikdy nenašly. Zmizely stejně jako masožravé srny, které se tam od té doby bály ukázat.

Při příchodu do jeskyně je naprosto omráčil pohled na poražený kmen stromu, který při svém pádu přerazil druhý strom. Po chvíli otázek a odpovědí se zjistilo, že strom podlehl v marném zápase s Davem_Zw, který usoudil, že je to dobrý nápad, porazit ho( pro osm větviček ). Odpoledne pak probíhalo v duchu shánění dřeva na večerní ohníček. Tedy Krel a Semipalakva sháněli dřevo, Dave_Zw a Tek vyráběli roztodivné věcičky ze dřeva a valerinka se klasicky flákala. Za zmínku také stojí pěvecké představení Teka a Daveho_Zw v době, kdy Krel a Semipalakva dělali dřevo. Můžou si gratulovat, že to neslyšeli, jelikož valerinka se z toho málem zbláznila. Jejich repertoár byl cekem široký. Styly zpěvu se také hbitě střídaly. Mohli jste zaslechnout anglické, německé, svahilské songy, improvizaci techna a house. Prakticky všechno na co jste si vzpomněli. Dokonce složili valerince píseň s názvem “My best friend Valerie”. Večerní potlach pak probíhal ve snaze uspat Daveho_Zw a Teka a pak se vesele vrhnout do konzumace Fidelova pokladu. No nakonec se to nějak zvrhlo a i když výše jmenovaní spali, poklad zůstal téměř nedotčen. Snad proto, že byl očekáván další útok masožravých srn a taky proto, že se Krelovi, valerince a Semipalakvovi zjevil Krakonoš, který měl bílého psa a na zádech. Taky došlo ke shodě, že srny zmutovali do podoby trpaslíkopsů- trpaslíci se zjevují valerince, bílý psi Krelovi a Semipalakva to dal dokupi. Trpaslíkopes je tvor podobný Kentaurovi. Hruď a hlava je blonďatý dlouhovlasý a dlouhovousý trpaslík a tělo s končetinami je veliký bílý pes. Nakonec přišel kýžený spánek, který byl rušen občasnými nadávkami Daveho_Zw. Nutno poznamenat, že jeho dupnutí pět cm od Krelova obličeje jeho majitele pořádně vyděsilo. Ráno se pak rozdávala indiánská jména a volil se náčelník. Náčelníkem byl zvolen Malý bobr, který ohryzává kmen stromu a přitom mlátí ocasem o vodu ( Dave_Zw ) a jeho věrní vazalové byli pojmenováni následovně: Otylý datel, který tluče do stromu a má rudou lysinu na hlavě ( Semipalakva ), Drak Soptík, který chrlí plameny a nechce se stát hasičem ( Tek ), Paštika, která byla zhotovena z tlustého bílého bizona ( valerinka ) a Sokolí oko, které bylo vyloupnuto z hlavy dávno nevidomého sokola ( Krel ). Náčelník byl svou volbou tak nadšen, že přiložil do ohně tak umným způsobem, až měli Semipalakva, valerinka a Krel hořící polena ve vlasech. Ale nakonec se všechno zvládlo. Zlatým hřebem programu se stalo hraní kolíku, hry staré, jako svět sám. Absolutním vítězem se stala těžko porazitelná valerinka. Po obědě, který se skládal ze dvou druhů fazolí, několika roztodivných gulášů a mokrého chleba, to všechno v jednom kotlíku a jezeno třemi lžícemi, se vyrazilo do skal. Zde ukázal svůj pud sebezáchovy Krel, který s veselým úsměvem na rtech skákal ze skály na skálu jak potrefený kamzík, prozpěvuje si přitom: ”A tak jak orel, ptačí král i já teď slétnu z bílých skal.” Nakonec vše dobře dopadlo a na skály si vylezli všici. Čas bohužel pokročil natolik, že se muselo jít pomalu balit a šupky domů. Po Krelově debilním proslovu, on jiné neumí, se spotřebovaly brambůrky a hrdinové se rozloučili s jeskyní. Cesta proběhla v pohodě, za zmínku stojí pouze hejna much, která byla obzvláště vypečená nad Krelem a valerinkou...

PS: Budou i fotky. Jelikož Krel nesnáší focení své osoby, ochotně vzal svůj přístroj a fotil jako divý!!!