Katův povzdech

Ta dnešní poprava,

to byla otrava.

Odsouzený nestál za nic,

musel jsem přidat něco navíc.

Jistěže by bylo na místě

vyřídit to rychle a čistě,

avšak krvelačný dav

se dožadoval svých práv.

Výstup té poddajné loutky

nebyl mls pro jejich choutky.

Přišlo trestů mimo stětí více:

kolo, čtvrcení i šibenice.

Pak provolávali slávu

smrti, jenž kapala jim k nohám,

a mně jako strážci mravů.

Pražádný vděk k nim však nechovám.

Nemají ani ponětí,

jaké to je, být obětí.

Dva ze čtyř odsouzeni neprávem.

Co za mravodárce to vůbec jsem?

Vrah, který rozumí své práci,

s nevinnými rozum neztrácí.

Zákon je výsadou vladaře,

naplním vůli, již nakáže

pro blaho lidu: ten žádá trest

za zločin. Někdo jej musí nést.

Pro něj spravedlnost počíná

až viděna jeho očima.

Nikdo z nich nechce můj názor znát,

jsem jenom sluha smrti a kat.