Drž se, jinak upadneš

Láska tě vzala. Chytla tě za nohy, za ruce, popadla tvé srdce a odnesla tě. Nejdříve jsi myslel, že můžeš chodit normálně. Jsi přeci z kamene! Ale ouha!, nikdo nejsme z kamene; však i nás může láska popadnout a odnést. Láska s námi vymete každý kout, přec každá láska si žádá své zkoušky. Nikdo v nich nemůže podvádět. ten, kdo v nich podvádí, nemiluje! Ten, kdo v nich podvádí, šálí sám sebe a co víc (a hůř), ubližuje ostatním. Předstíraná láska existuje a proto musíme zakoušet ty příšerně těžké zkoušky. A že se při nich můžeme klepnout přes prsty, to ví každý.
    Láska hory přenáší a kdyby to bylo nutné, přenesu je kamkoliv bude potřeba. Vždycky jsem si myslel, že láska mě mine. Nebo že se jí ubráním. Jaký jsem byl hlupák! Jak jsem sám sebe okrádal. Jak jsem nemohl vidět, že si takto ubližuji? Vždyť láska je něco tak krásného. Nikdy jsem neřekl: "Miluji tě." Nikdy jsem neokusil sladký nektar blouznění.
    Však láska mě popadla a odnesla a řekla mi: "Drž se, jinak upadneš," a já se držel a věděl, že jestli se pustím, upadnu a budu dlouho padat a že ten pád může zabít více než jenom mě. Zjistil jsem, že láska není pocit; je to spojení. Spojení dvou lidí, které láska popadla a pokud ani jeden neupad´, donesla je až k sobě, kde si mohli říci: "Miluji tě," a už jen cítit to bodání v srdci, v hlavě; to svědění v očích, tu bolest z následného odloučení. Tu bolest, když jeden s druhým nemůžou být.
    Láska mě odnesla a já daroval Lásku. Ale přec bolest tu čekala schovaná, ale já se jen usmál a ošálil ji. Vytáhl jsem z kapsy krabičku, v níž byl symbol mé lásky. Srdíčko s přívěskem, které mi zajistilo, že ta bolest, ač se bude snažit - a to hodně - nikdy nepřekoná moji lásku.
    A tak se obdarovali, a vzniklo mezi nimi pouto, které mohli zpřetrhat zas a pouze jenom oni...
    Vzniklo pouto a já mohl létat. Sám A šlo mi to. Láska se mi nabídla, že mě ponese. A já souhlasil. Věděl jsem totiž, že kdybych se jí nedržel, upadl bych.
   

---