Jak jsem sloužil vlasti!

Služba vlasti mi byla vždy cizí a je úplně jedno,že jako antimilitarista občas v pátek i v sobotu bývám jako dělo...

Proto sem se před nějákým pěti,šesti léty zabýval mšlenkou,jak nejít na vojnu aneb modrá knížka snadno a rychle.
Tak jsem tedy přemítal...Nedostavit se?Kdepak...Předvedla by mě určitě policie a s velkou ostudou,protože při mé smůle by to bylo ve momentě,kdy bych nadějně flirtoval s hezkou holkou,což nebývá moc často.
Proto mě nic jiného nenapadlo,než simulovat a dělat ze sebe naprostého idiota-to mi jde totiž na výbornou.
Tak,když šel před časem dobrý voják Švejk,bylo vše jasno.I chudáci kamarádi vymýšleli podobné plány.

Nastal osudný den odvodu!Branecké papíry už jsem dávno vyplnil a začal jsem cítit v okolí,jak i ti největší dršnáci a především jen oni,mají stažený zadky a jejich ega,které používali zatím jen na čůrání,se zmenšují až o několik centimetrů.

Sešli jsme se v hojném počtu.Celý ročník z města.Už při vstupu nám byl dán kelímek s rozkazem,načůrat do něj a položit ho na papírek s naším jménem.
Když sem se tedy odebral na toaletu,uvědomil si,co je vůbec první rozkaz budoucího vájáka-nachcat do šampusky.-)
Dostal jsem takový záchvat smíchu,až sem se odebral k čaji,kde sem vypil několik kelímků,protože mi to vůbec nešlo a možná sem udělal i dobře,neboť se našli i tací šprýmaři,kteří kelímky s jménama prohazovali.Ale to už je trochu jiná kapitola...

Rozlaz jsem splnil!Ale co dál?Simulovat?Nesimulovat?

Šance jsem vyhodnotil tak na půl.Proto na poslední chvilku,než mělo zaznít mé jméno,abych vstoupil před odvodní komisi,jsem si vypůjčil od jednoho sportovce francouzské hole,neb on byl zrovna po operaci menisku.
Nikdo z komise si nevšimnul,že sou o několik čísel menší a že při vstupu jsem se málem přerazil o práh,za to si začali všímat jiných okolností.
"Co máte s nohou"optala se nějaká ženská za stolkem.
"Ale...upadnul jsem ve sprše.Bylo tam moc páry a mě se udělalo nevolno,tak jsem omdlel.Víte,já nemám rád sprchy"
"Hm...To je tedy dobrý...A na jak dlouho to tedy máte?"
Nevěděl jsem zrovna co říct,tak jsem ze sebe vyhrknul "Na čtrnáct,paní doktorko".
"Cože???Na čtrnáct týdnů?to nemyslíte vážně!"
"Ale ne.Čtrnáctého jdu na kontrolu"
"No!Tak si tedy odložte a podíváme se tedy na Vás".

"Tak si tedy stěžujete,že Vás bolí často a urputně záda".
"Ano"."A nejvíc,když mám zvýšenou tělesnou zátěž"a vzádu jsem už pomalu pozoroval cukající-se koukty ostatních a pokud si dobře pamatuju,jedna paní,snad sestra opustila místnost.O hodně tedy přišla.
Po banálních ukázkách špatného stavu mojich marcipánových kostiček)slova paní doktorky),začal výslech.

"Tak Vy jste tady uvedl,že máte po tuberkolóze"
"To musíte být nějaký omyl,TBC jsem nikdy neměl.Alespoň o tom nic nevím."
"Tady je to napsaný.Podívejte!"
Letmo jsem nahlédnul a ono to tam skutečně bylo!Nechápu dodnes ale pohotová odpoveď nenechala na sebe dluho čekat.
"Já tam mám o tři řádky níže uvedeno,že moje písmo je hodně nečitelné,proto asi došlo k omylu".
"No dobře,dobře,písmo je opravdu otřesné...Dále je tam uvedeno-pokud to taky není chyba Vašeho písma,že se ve Vaší rodině vyskytují sebevražedné sklony?"
"Ano to je pravda"!"Strýček z matčiny strany,se pokusil o sebevraždu tím,že vylezl na střechu a chtě skočit dolů,jenže se sním propadla střecha a polámal si několik žeber a lýtkovou kost.V nemocnici to zatajil,i když jim bylo divné,co dělá v prosinci na střeše".
"Tak bych Vás všechny chtěl moc poprosit,abyste to nikde nehlásily,protože můj strýc má důležité povolání."
"Jaké"?Ozval se poprvé muž,který seděl v čele stolu na druhém konci.
"Vychovává mládež v dětském domově".
A znovu bylo možno slyšet dušený smích...
Pak následovali nějaká upřesnění a zvolna začali orientační zkoušky smyslů.
Na barevném schématu byla mozaika traktoru ukrytá mezi barvami všech druhů.Místo traktoru,jsem uvedl,že vidím tank,načež zamnou se ozvalo."No výborně!"
Horší to ale bylo se zkouškou sluchu:-)
Sestra mi dlaní zakryla jedno ucho a druhá říkala slova.Rozhodnul sem tedy,že na jedno ucho budu slyšet dobře a na jedno podstatně hůř.
Tak v odpovědích bylo možno uvést slova typu traktor,deštník,ryba atd.Na druhém a tím pádem i nemocném, jsem byl přerušen a vyhozen od komise.
Proč?
Do mého zvukovodu přicestovalo slovo "kolo".
Tak si tak obracím oči vsloup a žádám aby to bylo zopakováno znovu.

"Kolo"
Odpovídám,že odmítám odpovědět co sem slyšel...Jedna sestra koukla na druhou a obě současně na doktoruku.
"vy se stydíte"?
"Nestydím!Ale nebudu odpovídat.Tohle sem si teda o Vás nemyslel.Takové nejapné vtipy!"
"Nezdržujte"!,ozve se muž v čele stolu,nemáme na Vás čas"!"Co jste slyšel?!"
"No co...HOVNO".
Náhle vstal a zařval "tohle mi teda vysvětlíte,nebo sváma vyrazím dveře.
Jediná moje obhajoba byla v tvzení co jsem opravdu "slyšel".
"Chlape!Já vás pošlu do vojendy v Praze.Tam už nic neokecáte a až se vrátíte z vojny,budete slyšet i trávu růst!"
"Rozumíte?"
"Rozumím."
"Tak a teď odsuď vypadněte!"
Po chvilce čekání si mě zavolali do vedlejší kanceláře a bylo řečeno podle jakého-si paragrafu,že mám ze zdravotních důvodů půlroční odklad a ať čekám na možná ověřovací vyšetření,které budou muset prověřit schopnost nástupu do základní vojenské služby.

Musím vám všem říct,jak krásně mi bylo,když sem slyšel tyto slova.
Bylo na čase odebrat se někam do útulku hospody,což bylo v mém zájmu tak učiniti,když na schodech mě doběhnula  sestra,která na začátku opustila místnost,uviděla mě už pochopitelně bez holí a požádala,jestli bych jí nedal ještě jeden vzorek moči.
Proč?Do toho prvního,jsem nakapal trošku benzínu...

Jak to všechno tedy dopadlo?Čtrnáct dní před očekávaným odvodem,bylo ministrem obrany Tvrdíkem vyhlášená profesionální armáda...