PARALELNÍ SVĚT-55

„To je špatný, v tom autě přijeli tři četníci. Určitě půjdou dovnitř!“ řekl major Karel Pokorný, který měl na očích brýle, které mu umožňovaly hledět skrz zeď.

„Sakra! Musíme je taky uspat,“ pronesl nadporučík Mirek Vincent.

„Kde je vaše zraň?“ zeptal se major, který se v přikrčené poloze přemístil na opačnou stranu místnosti.

„Támhle na stole. Vůbec neměli tušení, co je to za speciální pistoli,“ řekl nadporučík, jenž zbraň ze stolu vzal a skrčil se za ním.

„Všichni tři jdou do zahrady. Jeden z nich jde ke štěkajícímu psu,“ hlásil Pokorný.

„Škoda, že nepřijeli o pár minut později,“ vysoukal ze sebe Vincent.

„Aspoň je uspíme a získáme čas k záchraně těch beden. Voni by jinak zalarmovali četníky a Němce v širokým okolí,“ mínil Pokorný, přičemž upřeně hleděl na zeď, ve které byly dveře.

„Dva vešli do chodby a jdou ke dveřím týhle místnosti. Necháme je úplně vejít dovnitř. Vy uspěte toho, kterej vejde jako druhej!“ řekl major, který se v přikrčené poloze opíral o bok velké skříně.

  Dva muži v četnických uniformách kráčeli chodbou ke dveřím, za nimiž byla místnost, v níž byl major s nadporučíkem.
„Kde jsou všichni zalezlí?“ pronesl tázavě jeden z nich.
„To by mě taky zajímalo,“ řekl druhý četník, přičemž vzal za kliku dveří a vstoupil do místnosti.

„Sem by mohl klidně přijít zloděj a nikdo by si ho nevšimnul! Kde jste všichni!“ rozkřikl se četník a zároveň postřehl zpoza skříně vysunutou ruku s pistolí.

„Pozor!“ vykřikl a prudce uskočil a zároveň strhl z ramene pušku. V tu chvíli se zpoza stolu nadzvedl nadporučík a vystřelil uspávací střelu na četníka, který vešel do místnosti jako druhý. Ten ani nestačil z ramene sundat pušku a s vytřeštěnýma očima zavrávoral, načež zády narazil do pootevřených dveří. Ve stejný okamžik byl uspávací střelou zasažen ten četník, který držel v rukách pušku. I s ní dopadl vzápětí na podlahu, na níž zůstal bezvládně ležet.

„Krucinál! Ten třetí četník zrovna jde ke dveřím domu!“ vyhrkl major, jenž si nasadil brýle a přes ně viděl, jak postava v četnické uniformě kráčí ke dveřím četnické stanice. Ty vzápětí otevřela a spatřila na chodbě ležící ho četníka. To už se však Pokorný několika skoky ocitl u okna, kterým vzápětí prolezl ven a došel ke dveřím. Četník s namířenou puškou pozvolna šel při zdi chodbou, zatímco major pomalu otevíral dveře do chodby a pak pootevřenými dveřmi namířil pistol na četníka. Poté stiskl spoušť a zbraň nastavená na tichou střelbu vystřelila uspávací střelu. Muž v četnické uniformě sebou cuknul, pootočil se, a když mu vypadla z rukou puška, tak se sesul bezvládně na podlahu.

KONEC PADESÁTÉ PÁTÉ ČÁSTI