stínohry

stínohry na zdi probodávají

zrak slepců

skrze mříž obrysů mění své tvary

jsou jako schizofrenik

jako vrahova noční můra

s křídly můry

jako poslední záchvěv měsíce

toluenová děvka křičí cosi o lásce

opilý stařec nevidí přes hvězdy

v tomhle ideálním světě

stínohry se opět rozjely

a s neskrývanou radostí

věští smrt pacientům

zjevují se jako vlčí muž

ve snech holčiček

jsou to sebevrahova

poslední slova

kráčím sám prostředkem dálnice

pojď si se mnou zaplavat

na střechy aut

/kde jsi?/

stínohry se mění ve stíhy kosmonautů

pomalu se blíží

plazí se v křivkách mraků

vyvolávají flashbacky

jsou trn růže v paralelním světě

jsou to odrazy zvrácených existencí

nůž zapíchlý v oční bulvě

kůže slimáka

pojď si se mnou zatančit

mezi světly

stínohry se spiklenecky smějí

a mění se v bezzubá ústa

je to škoda že se mnou nechceš

šplhat po skle a smát se přitom dešti

ale chápu tě...

ty je totiž nikdy neuvidíš...