Písmák tváře
smrt přichází zaseknutá v podřezaných žilách vzduchu pronásledují mě nájemní vrazi z tvého hlasu zachytím se na tvém úsměvu když mi na dálku posíláš špatné zprávy o tom co nikdy nebylo - jsou jako všechny ty barvy z černobílého filmu zrychlený tep zelený rytmus světla tančí sambu na tvých vyhořelých tvářích a já jen pohladím nohama palmu a život jde dál.
stínohry
stínohry na zdi probodávají
zrak slepců
skrze mříž obrysů mění své tvary
jsou jako schizofrenik
opilý štětec
prazvláštní opar osvítil jednoduchost tohohle rána tak jedinečného že ho nezachytí ani štětec malířův je to v polibku. je to v alkoholu. každý přece někdy žije ve smrti chůze okolo mluvících obrazů /persistence paměti/ potěšení z přítomnosti minulých tváří občas prostě naliju do moře olovo a užívám si ten stav kdy jsou všechny ryby utopené.
koleje
uschlé polibky na skle uvnitř kolejí bez cíle a možnosti návratu zvenčí je slyšet skřípání křídy a čas je jen pojem marně hryžu do kamene marně si spaluju kůži na rukou stejně mi zůstane jen ten pocit že někde musí existovat ženy které v sobě mají aspoň špetku zoufalosti.
filozofický cirkus
zhýralá tvář úplňku šklebí se na zchátralé duše zvířat moje podvědomí si hraje na hvězdáře ve filozofickém cirkuse a nevadí že svítá.
meditační seance
náznak meditace poblíž křivého křesla slyším svůj úsměv dvojmo dělá to kruhy v hlubokém rybníce snad mě ty řasy udrží na zčeřené hladině velkoměsta POTÁPÍM SE někde opodál skutečnosti a doufám že někdy konečně začnu dýchat.
mraveniště
planá zívnutí do větru následuje vyskočení ušních bubínků s duchaplně zarytým chtíčem jako by to chtělo říct miluju tu vůni tvých rozprášených atomů když vylézají z mraveniště VÍC NEŽ COKOLIV JINÉHO jo a vzpomínky můžou taky chutnat po jahodách.
pyramidy
pyramidy sladkých jazyků množení hmyzu tyhle nejasné barvy brouků zmatnělé ale čisté jako opičí kvílení sleduju ty přízraky s namalovanýma očima a vím že procházím tímhle časem ojediněle.
jáma
nevím proč žiješ v jámě přesně pod měsícem možná si myslíš že někdy skrze hlínu uvidíš nebe možná na něj i dosáhneš když se budeš snažit nic nedokázat psychiatr se dívá skrze stetoskop na mars v tvé hlavě v puse žvýká injekční jehlu je to médium na obrazovce z jeho očí se objevují kulaté krychle a často mění barvu pozvracíš mu nohy na příští výlet si nezapomeň vzít diamantové boty aspoň uvidíš krev na skleněných dveřích pod sebou abys vzápětí zjistil že tam žádné nejsou chceš se o to připravit. vidím tě stojíš na láhvi hlavou se opíráš o prádelní šňůru divně se usmíváš a telepaticky mi máváš škoda jen že ta jiskra v tvých očích je už dávno pryč stoupám po točitém schodišti až nahoru do továrny všude panenky s vinylovými deskami v hlavách nabarvené na bílo prohlížím si římsy s tvými otisky a pachem a ty tam jsi. pořád.
lascivní večer
letím jako můra kymácím se za svým cílem jsem v sauně plné vypařených myšlenek a odumřelých mozkových buněk na účelném pódiu právě dohrála drogová kapela /dnes jen jeden mrtvý. / jede se dál v jiném životě v jiném čase mám rád když ti cigaretový kouř ničí zuby mám rád když ničí ty mé a ty se na mě díváš a vůbec o mně nevíš je to tak… intimní. dej si vlasy do culíku ať ti je nepocuchá vítr nebo si je tak nech sluší ti to ne fakt kašli na vítr co na tom že ho miluješ já tě taky miluju ne fakt kašli na vítr náraz nepřítomného vzduchu zase sauna a já řídím někoho jiného kdo ale řídí mě. neříkej mi že jsem to já když to nevíš jistě sjíždíme se na drogovém večírku bez začátku a konce plavíme se vyřčenými miniaturami a hledáme v nich hloubku vzpomínáme na to rozpačité slunce které vždycky tak trochu nestranně sleduje líbající se páry a do toho všeho nám hraje zářivka velká a nepodstatná škoda že to všechno vystihla.
zabiják motýlů
nekonečný sen elektrický výboj před očima oči směřují vlevo nemůžu se hnout ze své vlastní skryté myšlenky takhle asi vypadá cynická představa /feťáka. / zabijáka motýlů jen těch červených krys rozprášené polibky ve studeném sněhu s rostoucími vlasy pozoruju nehty vylézající z bot /vážně to dělá díry. / sleduju klauna cosi dělá s rukama proč každého olizuje na krku. asi mu to dělá dobře přijela víla vystoupila z kočáru a jemně se opila do němoty pak mávla rukama a spadla sleduju klauna má tak červené oči jeho ruce jsou ztuhlé nikoho neolizuje na krku asi mu to nedělá dobře.
bonboniéra
v podzimním letním podvečeru snídám na lavičce hvězdy a duhu pamatuju si na to úplně přesně jak jsi tam stála v rukavičkách s bonboniérou vdechuju kouř teplý ale sladký jednou se takhle vyhodím z domu na planinu a tam inhaluju páru trochu jsem si zvyk klepání čelistí v zimě dělá to rytmus takový nevšední a zajímavě dojímavý když bruslíš na ledě střeva ryb se ti odráží od pláště a ty myslíš na Havaj a jseš šťastná jako osika nad rybníkem splašková voda v kanále holčička na houpačce to je svět.
falešná křídla
včera jsem si přivázal na krk ostnatý drát bušil jsem kladivem do tenkého ledu možná jsem si až příliš zvykl na samotu kdy už přiletí anděl abych mu mohl říct že má falešná křídla. letím na pospas nočnímu duchu zhasínám lampy probouzím tuláky /nejsem blázen. / chytám déšť do sítě vyrábím dálkové ovládání na lidi maluju obrázky vlastní krví /nebo snad jo. / bílá čára na tmavé stěně svítí si jako by byla podstatná balancuju uprostřed propadám ve snění padám na jakou stranu.
lysohlávky
z těla mi vyrůstá černá růže plazí se neslyšně a infikuje okolí půlměsíce tam kde předtím oči zase tak nesvítí jak jen mám říct tomu tichu aby nehrálo tak hlasitě. jak jen mám říct té lampě aby nevrhala cizí stíny. jdu s pilou na jahody s prakem na motýly s kamenem na hvězdy a hrozně se tomu směju moje myšlenka sedí vedle mě zcela nehybně ale značně působivě co by se asi stalo kdybych jí řekl že jsem jí viděl jak obědvá lysohlávky.
ozvěny
prošlapané stopy vroztaveném betonu
pes právě močí na obrubník
ty jdeš kolem a směješ se tomu
a pak jen letmo pohodíš hlavou
pavouk v bělidle
dýchám ponořen v bělidle černé ryby na zdech smějí se mi co mám dělat když si vždycky vyberu ze špatných variant tu nejhorší. sleduju pavouka koutkem oka dokonalá empatie pletu síť pro další mouchu kterou bych mohl vysát a neuvědomuju si že jsem to já obklopen nekonečnem brouzdám časem venku se stmívá ožívám.
pít bahno
až se přiřítí příliv a slunce se schová pod černou peřinu jen měsíc bude svítit dívkám k tanci porcelánové domky hradba z vozů na vedlejší ulici ve vesnici ráj snídám zkaženou konzervu piju bahno ale je mi fajn konečky prstů klepu do okapu vyvolávám duchy v mrtvém domě venku chodí stařenky v pletených čepičkách asi se mi to nezdá brodíš se stokou a vidíš kousek sebe žádné nebe ani střepy zetlelý klavír pod ním kostra další oběť doby.
melancholická
matně se leskne kov když dopadá na něčí hlavu je to sranda takhle se mlátit bod zvratu klesl na bod nula venku sněhulák klepotá zubama je mu tak děsná zima v týhle globálně-oteplovací době venku je príma a kytky zas rostou na pískovišti děti si hrají s injekční jehlou rozšlapané šťovíky smutně civí u cest začíná další jarní den.
bažina
až zase jednou přijde den kdy lidská mysl ztroskotá netoulej se sám lesem nebo se přidáš k tisícům lidí svázaných provazy v bludišti všednosti a divočině lidskosti kroužíš jako vrána pořád dokola a nechce se ti spadnout stejně to jednou přijde den kdy přestaneš milovat nenávidět a radovat se z každé smyšlené vzpomínky a nevzplanuté lásky neklepej. přijď v tichosti dotkni se mě nejdřív vlasů a pak konečků prstů přitiskni rty k mým a vdechni žár ohnivým tunelem s hedvábnými květy na konci je země kde nikdy není teplo ani chlad pojď to zkusit třeba to vyjde nebo třeba jindy setkáme se.
možná moc dlouhá
jdu takhle po venku a najednou zahlédnu pána střední postavy nízké ruce bradka kožený kabát v ruce peněženku s fotografií manželky Bětky kterou zrovna dneska povýšili v práci její ředitel je fakt prima má dvě děti Ludmilu a Milana Ludmilin nejoblíbenější předmět ve škole je tělocvik má ráda učitele tělocviku ale neví že jí o tělocviku kouká na zadek je zadanej má manželku Janu blondýnu plnoštíhlé postavy zrovna dneska byla u kadeřníka se kterým si udržuje už několik měsíců milostnej vztah Milan dostal dneska ve škole trojku z fyziky takže nemá moc dobrej den ale má holku Lenku dlouhovlasou brunetku 16 let kozy dvojky která pochází z Pardubic a dřív tam dokonce žila ve 2+1 bytě s babičkou Aničkou šedovlasou stařenkou která je vážně velmi milá aspoň to o ní říkával soused Bohouš zemřel v devadesátym sedmym na rakovinu měl velice hezkého psa Eduarda který se rád procházel zejména v Plzeňské ulici kde měl vyhlídnutou jednu kyprou fenku Alici jejíž majitelé byli Hubáčkovi kteří bydleli v rodinném domku s výhledem na průmyslovou čtvrť nejmladší potomek dcera Adélka si vždycky říkávala proč nemůžou bydlet u moře jednou když byli ve Španělsku na dovolené v hotelu Embarior čtyři hvězdičky na pokoji televize a obrovský otáčecí větrák potkala chlapce s exotickým jménem Chosé jeho sestřenice chodila na gymnázium v Madridu a líbil se jí jeden kluk který měl tři křečky a proto byl idol mezi dívkami jednou se dokonce poprala s její spolužačkou která má doma na zdi vážně hezké plakáty a jeden obrázek od Piccasa který jí daroval její strýc z Čech kterého má velice ráda hlavně na něm obdivuje jeho kulturní rozhled není se čemu divit on uměním žije jednou byl na černém trhu a jeden vietnamec menší postavy který zrovna dneska uklouzl a spadl do bláta na rohu ulice F. R. Čecha si na něm vyléval zlost ale on si to nechal líbit a odešel domů a řekl své manželce jak to tomu vietnamcovi nandal manželka měla velice nabitý den nejdříve šla do lékárny pro léky pro svého nemocného syna Františka kterého zrovna opustila jeho holka Andrea patnáctiletá bruneta s novou sukní kterou si pořídila předevčírem v globusu a potom viděla jednoho žebráka tak mu hodila papírovou bankovku tuším stovku a on jí zahrál jednu velice jímavou píseň kterou složil jeho kamarád z vojny Karel ten co se zrovna dívá na televizi a přitom se válí na lehátku ve svém krytém bazénu 67 m2 rok výroby 2001 firma Pools and Livers corp. jejíž druhý asistent asistenta asistenta ředitele má dnes narozeniny a asi dostane od manželky jako dárek noc v senzačním hotelu Love affair v Praze kde má bratra Štěpána jehož sedmiměsíční syn dnes dost vyváděl když ho přebaloval a taky se mu nelíbila jeho nová hračka protože když se mačkala tak nedělala žádné zvuky a tak napsal do firmy Toys for Toys jestli by nemohli ty hračky dělat s pípáním přečetla to sekretářka Marie která má zrovna špatné období její manžel je gambler a opilec a tak musí řešit kde shánět peníze a rovnou ten mail vymazala za což jí ředitel seřval ona si pomyslela že je asi frustrovaný protože se s manželkou sotva pozdraví oni spolu totiž nemluví od doby co spolu nemluví což je doba někdy okolo doby před čtyřmi roky na dovolené v Tunisu kde mu zahnula s číšníkem SHu' Jcma jehož dcera se zná s Madonnou protože byla na jejím koncertě a fotila se s ní jeden bodyguard musel vyhodit opilého fanouška Jima kterého vyhodili ze školy kvůli pití a je vzdáleně příbuzný s tchýní mojí tety ze čtvrtého kolena jejíž zdravotní stav děsí jejího manžela Jiřího který jí pořád posílá k lékaři ona ale má svojí hlavu přečetla si v časopisu Květy jak se má léčit a tak Jiří požádal redakci aby takové články netiskli šéfredaktorka měla špatnou náladu a trochu větší kocovinu protože včera slavili narozeniny zaměstnance Pepy který je podle všech dost vtipný hlavně se proslavil svým trikem s lízátkem které si lepí na břicho má rád hlavně lízátka od firmy Lízátka a lihoviny s.
těhotný měsíc
toulám se večer po parku a pozoruju ještěrku
mám trochu vypito a občas vnímám dvojmo
povídám jí "hej vidíš to co já. "
a ona se namáhavě zahledí a svítí
Improvizace z radiátoru
vznášejí se nad zemí jako smítka prachu v továrně na varhany každý má svoje špatný stránky a někteří i lítaj tak čistě a neposkvrněně jako čerstvě pohřbené dítě svět je jen magnet který tě přitahuje a vysává t o v i ž s m r t pouto se trhá během okamžiku.
Autobiografický portrét psychopata
měsíc krásně svítí když dusíš se ve spánku a já ti k tomu zpívám ukolébavku staré rádio dohrává já tu sedím sám.
Černý samet
Vešel do pokoje kde hrála poškrábaná deska jehla jemně obohacovala život a čas se tak nějak točil sklenička návštěva dvě skleničky jak se deska točila a další deska zrychlovala venku smutně šeptal pes nejradši by se zastřelil kdyby sebral odvahu tu odvahu která bere životy deska se zasekla aby poukázala na svou opodstatněnost ale jim to bylo jedno *+*+*+* černý samet kouř neštěkne po něm ani pes.
Mouchy v umyvadle
Všechno je zbytečné jsme jen mouchy v umyvadle které čekají až je spláchne voda všechny stejné a přece se nedomluvíme abychom zadělali špunt bylo by to nefér vůči mouchám s modrýma očima které říkají že to nikam nevede až nás zbyde jen hrstka pak už bude pozdě na zadělání špuntu mouchy červené modré či bílé však vy to víte . stejně zahynete.
Komerce od Němce
Sedim vedle tlustejch němců piju heinekena a koukám se na hermafrodita s třema kozama já chci taky tři kozy sakra. není dobrý řvát při mši všichni se na vás dívaj tak radši nastoupim do čtyřpatrovýho autobusu a v pohodě si vychutnávám smrad zpocených nohou až do prvního tunelu jo cesty bývaj krutý. vím že mi nebudeš věřit že jsem ukradl v hospodě pivní tácek ale jsem to pořád já schizofrenik s psí hlavou vždy připravený někoho kousnout braň se. kdo jinému jámu kopá ten se směje nejvíc tak se přestaň litovat a radši si vyjeď čtyřpatrovým autobusem na výlet do tunelu neboj se.
Nic v mlze
kousky škváry v rýhách její kůže
odpadávají do páry z jejího dechu
pozoruju jí
je to zvláštní
Podzim života
myšlenka plyne jedna za druhou
v mé hlavě
je to snad ten nekončící déšť
lijící se z obrovské černé jámy
Zpověď barového otužilce
falešné jitro probouzí mraky a zmámené motýly mám naspěch - musím se najít jsem sťatej ale šťastnej nechávám za sebou bez povšimnutí domy a lidi který právě spí a nemusí myslet na pálení v mém měchýři stromy jsou svědkové možná moc piva nikoho nezajímám.
Procházka zašedlými ulicemi
žije v ulici
je celá šedá
sametová
když zalívá květináče
Takový je život
Smála se na mě bezzubými ústy Krásná byla Voněla jak pampeliška Kecám sračky, vlastně vůbec nevim jak voněla. Vůně mládí Zápach drolící se kůže Nikdo jí už nepomůžeze stromu života padá list, a další a vůbec nikomu nevadí, že to je jehličňan Nosila krátké květované šatičky, Ze zpustošených nohou stékaly kapičky hnisu, Strčil jsem si prsty do krku, Poté jsem ji políbil Ten pronikavý smích mi pořád zní v hlavě Už je to pár let Miluju jí, Starám se o ní, Ptám se: „Kde jsi. “ Krkavci znají odpověď, Odpověď je jednoduchá, V jednoduchosti je krása. Je smrt krásná.
Zaprášená
kroky davu smývající krásu ze zarosených ulic vlažného rána letargie slyším jazz ze starého rádia přes ulici krásné špinavé ráno cestou do fabriky černobílé cedule pošťák na kole šlape v rytmu melancholie všichni naladěni na stejné vlně práce náplň života boty čvachtají v kalužích co po sobě zanechal déšť noční návštěvník když míjím krámky s masem a bavlněné výlohy obchůdků s oděvy ranní úleva Boha přejdu po sedmibarevném mostě Karlín jeptiška píská černě jako ty ulice chorus klarinetu cestou do práce.
Osudná
špatná vůně provoněla akvárium plné mrtvých ryb otroci vášně prohlížím si obrázky jejího srdce tyhle koláže od krve oběť krutého světa plného násilí a lásky prohlížím si známky její duše chleba a víno bílá a černá jdu na vzduch a přemýšlím co to má vlastně znamenat jediný spolehlivý element je osud vrátím se do zakouřené sauny muchomůrky v těle bílé a červené osud to tak chtěl.
Odeur de la rose
rozžahnuté světlo zapalovače na periférii v mlze chodí kroky nářky abych tak řekl láska jsou plameny které dohořívají polibkem vody byla moc hezká dívka pondělí aussi l’amour.
Vyznání utopence
dotyk hedvábí na mé dlani chyť si mě do flašky s vínem v klíně vklíněné laciná rtěnka pouťový dech co je to šanson. topím se ve flašce chycen smích rtěnkové královny už vím co je šanson zpěv opilého námořníka za přílivu hymna všech ztracených duší přihlížím lapen v tý flašce už jen přihlížím skleněnýma očima krtka a lámu si hlavu nad tím proč se mi zdá ten šanson tak smutný.
Z oken kupé
úsměv marné holky zastihl mě v kupé za svitu měsíčních světel tohohle vlaku smála se černýma očima blýskání plamenů dotvářelo dojem že jakoby zachycují rytmus krajiny X a Y se bohužel nedotýkají samota ve mě v ní mě odrazuje světla kupé blikají jako svíčka na hrobě samotná přesně tak si připadám když vidím záblesky světel v půlnoční krajině z oken smradlavého vlaku opilci usínají za pět dvanáct jen já to táhnu do dvanácti s ní bez ní.
Blondýna s vráskama
dej si radši panáka zlato řekla mi zpocená blondýna hlasem brouka v hlavě měl jsem ten její hlas šelest andělů když usínaj v hloučku na Václaváku celá tahle obloha kreslí kosočtverec radosti a ctnosti duchovní potkal jsem v metru zaprášená pravda schovaná pod sedadly v zapomění válí se jak slizký brouk její hlas patetické blondýny s vráskama padesátnice její kostnaté ruce mě ohmatávají jak kdyby mi chtěly vysát z těla poslední zbytky radosti stejně to dopadne vždy stejně piju sám na žal.