Zab anděla!

Přestaň už bojovat a zapři své tajné touhy,
do bezedné propasti vhoď po jednom své sny.
Pomalu jdi a vědomě zakopni o vlastní nohy,
nečekej dál a skoč po hlavě do té sladké tmy.

Otoč se zády k přátelům, vždyť tě stejně zradí,
jen se nech oslepit zářivým světlem temnoty.
Zapomeň na všechno, na co jsou ti teď přání,
když právě podléháš svůdnému vábení samoty.

Neposlouchej je, nač znát slova povzbuzení,
když řítíš se dobrovolně ke konci klikaté trati.
Nečeká tě vedle tvé lásky žádné další probuzení,
vlak v dáli už houká, v mlze na chvíli se ztratí.

Tu však záhy objeví se už těsně před tebou
a ty najednou nevíš, kam bys mohl pryč.
Ruce ani nohy však již dávno tě nezebou,
už jen dál němě čekáš, nevyčítáš si nic.

Necháš se jen tak srazit, strhnout z života kolejí,
co se taky může stát, když vzdáš se vlastního bytí.
Nikomu chybět nebudeš, zázraky se přeci nedějí,
přetvářka byla prostě tvoje, udus se nějakou její sítí.

Tak už zab anděla!

~ Angelka Dark-Simenia