Láska přes internet

Studovala jsem prvním rokem na pedagogické fakultě univerzity v Liberci. Když jsem přišla na první přednášku, nikoho ze spolužáků jsem neznala, a tak jsem se připojila ke skupince dvou holek a jednoho kluka, která vypadala nejpřístupnější. A jak jsme se takhle vzájemně my čtyři našli, tak jsme spolu strávili celý první ročník a stali se z nás dobří kamarádi.

Bohužel studium bylo hodně obtížné, a tak na konci prvního ročníku postoupila do dalšího ročníku jen Soňa a zbytek party musel celý ročník opakovat. Nebylo pro nás příjemné se rozdělit, protože Soňa měla ve 2. ročníku přednášky jindy, než my, a tak už jsme spolu tolik času trávit nemohli.

Ale my si to zařídili jinak: rozhodli jsme se, že velkonoční volno strávíme všichni čtyři na chalupě v horách.

Víkend se moc povedl. V neděli nám dokonce nasněžilo, a tak jsme všichni společně stavěli bobovou dráhu a sněhuláka. Díky nečekané sněhové nadílce jsme se pořádně vyřádili a jelikož jsme byli na chatě sami, měli jsme příležitost se i navzájem lépe poznat. Zjistila jsem, že Jakub hraje krásně na kytaru. Když se uvolní, je docela zábavný a hlavně, že má moc hezký úsměv.

Když jsem dorazila domů, zajímalo mě, jak v té sněhové břečce dojeli ostatní, a tak jsem Jakubovi, který řídil, napsala e-mail. Napsala jsem do něj také, že se mi víkend moc líbil a že se mi už teď po všech stýská. Písmeno dalo písmeno a já věděla, že Jakubovi jsem také sympatická. Každým dnem jsme si psali delší a delší dopisy nejprve o tom, co kdo dělá, pak už i něco bližšího o nás a nakonec i o pocitech, které v nás naše e-maily vyvolávají. Nikdo z party však o naší komunikaci nevěděl, když jsme byli spolu, tvářili jsme se, jako by se v našem vztahu s Jakubem po víkendu v horách vůbec nic nezměnilo. Ne snad proto, že jsme náš bližší vztah chtěli před ostatními tajit, ale spíše proto, že jsme se o našem sblížení spolu styděli mluvit. Do e-mailů jsme se oba příliš otevřeli, ale náš vztah mimo počítač se rozvíjel několikanásobně pomaleji. Po pár týdnech si změny mezi námi konečně všiml i zbytek party a držel nám pěsti.

Mezitím jsem si uvědomila, že jsem se zamilovala. Ale říci to Jakubovi do očí mi přišlo nemyslitelné, když jsme se setkali „naživo“, byli jsme stále ještě jen dobří přátelé. A tak jsem mu své vyznání napsala e-mailem.

Jakub však nebyl tak temperamentní, jako já a můj dopis ho trochu zaskočil. Nebyl si ještě svými city tak jistý, jako já, a tak mi napsal, abychom tomu ještě chvíli nechali volný průběh, že o tom bude přemýšlet. Byla jsem dost zklamaná, ale co jsem měla dělat?

Od té doby se se mnou Jakub začal čím dál více bavit „naživo“ a naši e-mailovou korespondenci jsme postupně omezili až na pouhé sms. Zjistili jsme, že si máme nejen co napsat, ale i co říci a jednou, když jsem v pátek ráno jela na zkoušku, mi od Jakuba přišla smska: „Zvu tě dneska ke mně domů a uvidíš, co se bude dít….“ Zkoušku jsem udělala za 3 a nedočkavě utíkala na místo setkání. Tam stál Jakub s rudou růží a ptal se, jestli ji přijmu. V té chvíli jsem byla nejšťastnější holka pod sluncem. (4.5.2001)

9.10.2007