Zářinka

 Zářinka 

 Noc už je tu.   

 Přesto droboučká záře zůstala tu se mnou     

 a uvelebila se v mém křesílku.  

 Směje se na mě a já na ni.  

 Je mi už sice notná zima, ale v posteli     

 bych usnula a zase si jí neužila.    

 Vždy totiž znovu a znovu přemlouvám    

 své tělo, že potřebuje jít spát...    

 Záře pak však v mžiku pohasne   

 a není s ní žádná řeč.  

 Za stříbrozlaté se stane červená,    
 z té tas hnědá, až se dočista rozpustí     

 v modři mého nočního pokoje...                                

 Jenomže dneska je to jiné!  

 Už teď ji musím tišit, jak moc skáče radostí!     

 Neslibuji mnoho.  

 Jen trochu delší a radostnější zářičkování.    

 Už musím jít. 

 Je tak nedočkavá...  

(23.2.2004)