chyba,která nejde vrátit zpět

Stála jsem na skále...podemnou 5 metrů a pak  voda a říkala jsem si,co by se stalo,kdybych vrátila čas...
Dopadlo by to stejně???Tak uboze??Tak smutně????Udělala bych stejnou chybu,ale s někým jiným???
Už je pozdě...je pozdě stát na skále a brečet..je pozdě to všechno vrátit...prej....a tak tu jen tak sama
stojim a dívám se dolů....nezabilo by mě to...spadnout dolů....možná by to zabilo ale mojí minulost..
ale neodvážim se to udělat...ne dneska..ne v tenhle život....tak nevinný byl ten den...ta párty..ten okamžik..
a stalo se toho tak moc....kámoška měla oslavu...mělo se u ní i spát..moc se mi tam nechtělo,ale
kvůli ní jsem tam musela...všechno probíhalo dobře...nějaké cigára...nějaký chlast a tráva tam taky lítala
a já si říkala že jsem nakonec udělala dobře...byl tam docela hezkej kluk...nee moc hezkej,ale měl sexapeal..
a to mi v tu chvíli vcelku stačilo..ale kdybych věděla..jen na chvíli tušila co se stane,tak bych tam ani nešla..
flirtoval semnou a já s ním..měl krásný oči a nádhernej úsměv a já jím byla unešená...a hlavně nejvíc když
mě oslovil...sice ze mě mluvil trochu alkohol,ale to se mu možná líbilo....a pak se to nějak stalo...vzal mě do
místnosti a začal mě vslíkat...pak hledal ochranu,ale nenašel jí a já ho zastavila....říkám mu heeej ne,bez toho
nepokračujem a on prej ať se nebojím,že je zkušenej a že ho stihne vyndat...potom co semnou spal mi šeptal do ucha
..tak nádherný slova mi ještě nikdo
snad nikdy neřekl.....složil mi i básničku kterou mi napsal na papírový kapesník a přitom mě líbal....Byl to nádhernej
večer a když bylo po všem celou noc byl semnou a šeptal mi sladký slůvka....domů jsem přišla jako oslepená
a skoro až zamilovaná....parkrát jsme si psali....hodněkrát se sešli a on mi pořád volal..je zvláštní,že mluvim
v minulosti,ale je to tak....měsíc jsem to nedostala...ale stávalo se mi,že jsem to měla třeba jen jednou za 2 měsíce
a tak jsem na to nedávala pozor a mamka mi řekla,že to je normální,že se to ustálý až to budu mít třeba druhým rokem...
Po měsíci jsem začala zvracet,ale co....buď střevní chřipka a nebo si ze mě brácha dělal srandu,že jsem bulimička:-D...
Jednou už mi to přišlo divný a měla jsem tlaky v podbříšku a pak mi to došlo...krávě až po 3 měsících.....do háje jsem těhotná..
Všechno se to nějak semlelo...nechci o tom mluvit a jemu jsem to nechtěla říkat.....byl tak mladej,ale jeho chyba to byla přece taky..
Táta semnou od té doby nepromluvil...brácha mě sice drží,ale prej mu přijdu nechutná a máma mi moc pomáhá...
a on..on se to dozvěděl a měsíc se mi neozval a po měsíci zavolal a řekl,že se mi omlouvá a že v tom lítá taky a že ví,že
už je pozdě to dítě dát pryč a i když mu je 20 a mě teďkon 16,tak že si mě vezme a budeme spolu...nevim jestli je to ten pravý,
ale to dítě nás spojuje....teď mě hledá a já jsem na skále....už s břichem a v 8 měsíci a píšu tento příběh na kousek velikýho
papíru,ale ne tak velikýho aby vyjádřil jak to všechno nechci...odjela jsem...asi tak 20 kilometrů a jsem teď zde...na té skále a
v ruce držím kapesník na který mi psal báseň a pláču...pozdě na slzy...pozdě na vrácení..pozdě na užívání mládí....budu matka
a budu mít manžela...dřív,než jsem chtěla a nenávidim se....prozatím nenávidim ani to dítě,které za nic nemůže...nenávidim jeho
a to,že ho budu muset milovat a nenávidim ty hodiny praxe co máme spolu,jak se správně starat o dítě..a nenávidm se,že jsem
mu to řekla...že jsem prostě z té skály neskočila dřív,než dítě bude v břichu kopat...ale teď nemůžu...nemůžu kvůli němu a kvůli dítěti..
ani kvůli mámě,která mě moc drží a kvůli kamarádkám,kterým je do breku,že jsem takhle dopadla..ale můžu si za to sama...
píšu to sem,aby už nikdo tuto chybu neudělal..tu co já....ochrana je důležitá....a nidky se nemusí stát,že to stihnete.....tak prozatím budu
plakat a potom se budu snažit vypadat šťastně..alespoň prozatím,než to třeba tak doopravdy bude.......pohladím bříško a ten
kapesník hodím do vody....nechci si pamatovat den,kdy jsem si zkazila život!!!!

---