Písmák Last night I went to the bar
Last night after a lengthy day at work
I felt like shutting the world out, no talk
So I escorted myself to that tiny bar at the end of street
giving my steps a prudent purposeful cheerful beat
Wanderer
You realize
that you've become
the Wanderer
when You reach
And the rivers flow
I love the smooth
moves you make
the cheeky twitch
of your mouth
Deliver them from the lion's mouth
in the furrows of the fields,
that no longer bear sweet fruit
bare footed
I wander along the path
Vysvoboď je z tlamy lví
vbrázdách polí,
které už plody nenesou
bosýma nohama
cestu si prošlapávám
Misku vrhnu
Ke vzdáleným vrcholkům hor
chci se nést
už nemám sil
neuvidím nás
Vrátila se
Zdá se mi že vrátila se ta síla,
která nevím, kde celá ta léta byla
snad někde vhouští pod listy kopřiv schovaná
a teď je celá čerstvá a dobře vyspaná.
Nejistá
Marně křídou tlačím proti větru,
ta křivda ve mně zůstává
vkůži, vduši
zarytá
Monday Blues
Today’s Sky seems somehow higher
somehow further
out of reach
And that mood of muted morning
Kopí a meče vzkříšených nadějí
Přijímám tu svobodu,
po níž se stýskalo už
léta
šla napříč mým mládím
Hlasová
v barvách tvého hlasu
zaplavím se radostí
ozvěnami jeho nechám se pomilovat
a nevzpomenu na tíhu starostí
Engraved
Engraved
into the Wailing wall
is her name and his palm
into a loving arm altering their glow
Je vytesáno
je vytesáno
do zdí nářků
její jméno a jeho dlaň,
jež změnila plamen v rámě
Usual hesitation before making a decision
I still have time
at least until I reply
to the calling of my heart
till then
Jako jiní půjdu dál
Na střechách našich dnůuž roztály ledya proudy vody odplavilyjejich leskteplota je již jináa kožichy se už nenosíjá však stále tvou šálukolem krku máms překvapením zjišťuji,že už jsi odešel před zimou,kterous stávil jindea s jinou,zatímco já držela se násto poznání se teď vstřebáa já už nezjistím,kde jsem se zdrželaa jako jiní půjdu dál.
Na skok v Opera House
ve snůškách melodií,co k nebi pomohou mi blížnacházím ztracené perlyze životaa pojednou už necítím se ztracenáty melodie slyším,prostupují mnou¨bubny hrudí a tóny pián v ušíchneuniknu vibracím,sílím s každým tahem houslí,které plní prostorřízným sólem svýma najednou jsem na té louce,kde jen chrpy vonía sbírám kapky rosyjsem sluncem zalitáa ve chvíli, kdy myslím si,že vánek do vlasů mi sed,uvědomím si, že hostem dnesjsem v Opera House, Sydneyakustice všechna čest. :).
Cesta k ránu
zaplatím drobnými,co v kapse svého svědomí máma bar "u šteští" zavírájsem poslední, kdo sklenicím na dno pohlédnea v odlescích světlaúsměv ironie rozeznánechce se mi do ulic s uplakanými lampami,které čekají, že jednouo pravém poledni zazáří,je mi jich líto,stejně jako všech paralelních světů,kterých se nezúčastnímkabát, který teď hřeje mě jako vzpomínky na blahé večerypři svíčkách, do tmy zavírámslyším jen ozvěny svých kroků,a déšť, co melodie tulákůmezi listy stromů rozkládá,se zájmem jim naslouchámnáhodná okna do tmy žmourají, a v přístavu osiřelé vlnydoráží na mola bez života,je to scéna, která neomrzí,i když nezměněna jako před sto lety,ty vibrace stejné mido žil přehrávánoční konejšivá lullaby,přeji si ať neskončí,však za obzorem noc se vytrácí,z hlubin svého dechuposlední doušky noci na odchoduzachytím pod oční víčkaa světlem rána do reality propadám.
Maruškám
Babí léto do vlasůa úsměv v barvě vonících jeřabinsklenice čirého vínaa vázy plné pozdních kopretin. Dnes mám jen jednu věc na mušce,vše nejlepší popřát každičké Marušce. @}->-.
Má Čína
do mechu šepotá vánek
jak vůni orchidejí
přes údolí Žluté řeky vzal
nad městem s šedivými chrámy,
O Tobě
jsi mou inspirací snad do životanetušímjen v rákosech časuvonné lístkytvojí kůže nalézámve zlomcích nocíjsi jen klambojím se té víryuž nedoufám,dotek s tebou kdy a proč vůbec. nepoznámjá hledám cestuneslyšímhruď má nese tvůj tepv žilách není krevjen blouzněnísklenka mi pravdunechce říctzapomenout chcivíc a víc. očím ať ty mříževytrhnousrdce ledem zahrnou.
Nocí z brokátu
tam někde nad včerejším baldachýnemvzpomínámu krbu s tichempředstavou ze saténuhřeji si svůj tepshlédnu na obrazyv mých dlaních ukryténa oblohu zránazpěv ptáků červánkyzačal malovattam někde v lůně život dostalkřestní listbijí dva zvonydeltou neznámých to řekať naplní jejich hrdla déšťvůně vlasů ta už oněmělazůstala jen v tváři růžjdu nocí ze zlatavého brokátua v kapse nesu si svůj kříž.
Mezi proudy slov / Within the Streams of Words
within the Streamsof thousands Wordsmy mind drifts and sailsaway empty-handedinnominatedleft and goneembrancing the Oceanof unspoken Lovesshattered, tired Soulswhilethe Winds blowunceasinglyaccross the spotlessglitter of shinning Hopein peacerest our Mysterieslet Eternity heal themand I have tomake my choiceNowwhile in powerand the courage on my sidethenstrikes of Thundersawakeningand shrieks of Outcry from deep within,under the Archway to HeavenscatteredmezmorisedfinallyI shall have reached my Light. - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - mezi proudy tisíce slovztácím se duch můj jim odplouvábezmocnábez jménau konce sil oceánem nevyřčených láseka duší, co věky světem jdou,zajatázatímcovětry vanoubez přestánípo hladině blištících senadějípokoj dejtetajemstvímať věčnost je vyléčíjá teďmusím se rozhodnout je můj časdokud ještě mohua odvahu neztrácímpakhromy udeřía v procitnutízaslechnu ten výkřik uvnitřdo žil se deroucí,k branám nebe dostanu se blížna konci duhysvoje světlo najdu, vím.
Ty cesty
ty cesty jednouprotly setam někdedo hlubin srdcíne, ty cesty už se nekřížímezi otazníky myslvězněm jen,dřív s nadějemiteď rozladěnástařenane,znova už se ty cesty nezkřížína prahu ránsvůj klid vyhlížím snadněkde v zítřcíchpobýváne, ty cesty hledat nehodlámkřídla tíhoupromokláta zkušenostsrdce mi probodlaty cesty, nikam už mě nevedou.
Němé písně
s rozbřeskem vítáš mě stejnějako slunce zdraví květmodrý háv z nebe k mým střevícůmz vrcholů světa dáša pro úsměv můjpřinutíš kapky v mořizpívatpřehlédnout nelzevíry dost v nás dva mášza nás obanadšením přetékáš(. a já. uvnitř sténám,a proklínám cit,chci posledním momentemty mříže prorazit)tolika štěstí nedá se snést,v pomatení smyslů snad-jsem tvým snům už jen nevěrná,pomoc nehledámneumím bojovatta tma přišla nězvánaa teď je mou součástímezi námiproč ji nevidíš. (.
Když soumrak
v dlaních ukrývá den
svůj poslední dech,
když soumrak
bohoslužbu svou
Ty tam jsou ty včerejší
mezi prsty paprsky světlaklid mého šeranarušíoči, mezisvěty stěnauvnitř co vněnetušív rozporechnáladjistotu svoumámjako všichnimezi pramenybouří se proplétámpak mezi námiopět linou se melodie,cokonejšízaplaví měhřejivé tónyty tam jsou ty
včerejší.
Dnešní ráno protančím
s rozedněním mizí přikrývka nocičerstvě zrozený denramena svá odhalído šatů s květya s parfémem po deštiobouvá se přečeše si vlass rozpaky mezi svými spánkyvejdu do plného vědomíněkde v dáli moře s nebemchlubí se svou modrostípropadnu se lehkým náladám a zpívám si spolu s vrzáním dveřís duší věčného bláznaprobouzí ve mě úsměvyvčerejší stíny zaplašíto bílé ráno sluncema vůní kávy protkanébezděky mě nakonec roztančí.
Vlastní změny, proměny
jako neposedné dítě mění čas svou pozici,i když ho nevídím,cítím, jak jednou mě zlevapodruhé zevnitř udeříjako každá jeho vteřina- každému okamžiku na čelonamaluje křížpotisící, měním se v odrazech světla,které uvnitř v život můjse rozpadá,ve střepinách zase -změna jako dívka nevinná,bez milosti tlak v hrudi roztepálistuji s výrazem tichabiblí svých vlastních změnproměny jsou malé, zvláštnív podobách, myšlenkách. v pramenech vlasůnacházím první záblesk šedibojím se té změny- nálad snad. smích mě ještě těší,však plícím jeho kouzlojen zřídka dopřeji,(stala jsem se lakomá. )čím to, že slunce bývala jasnějšía barva vína sytější.
Kapky deště
Kapky deště mi vyprávělyo tom jak chutná štěstía jak hladí láskaTy kapky deště mě také připomněly,že místa v duši potemní ve chvíli,kdy přestávám věřitStejné kapky deště ve mě znovu probudily,spící vánek, kterým ožíváma vydávám se svým dnům vstřícKapky deště máme každý své,a já sem ráda, že našla jsem ty mé.
Maska má
snad po tisící se samožřejmostíprstům vrozenoumasku svou obléknupředstava svobodyožíváv dotecích, ježposlední stopydramatu ránzahladíděkuji barevným stínům, že očím vychladlýmpodtrhnou lesk,noc zaplašía pak započne mépředstavenív hledištivšední denzasedásoudcem je časa hra k hodinám sesčításlova bez zaváhánído éteru propouštíms přibývajícím dějemmaska mě tlačípřítomností už jenprotrpímv soukromí své maskykonečně chcinehorázně se smátdenní komedii,jejiž hranakradeného zlataticho nociprolomístrhnu tu maskustřepiny pějoudo hrudi tíhu,slábnuto cítím, úlevouspílám oknům dokořánjako včera i dnesmůj světumlčímasku do hedvábí položímje jediné, co dobře znám,krokyk nebi mám blíž,sílu mi dájí až do rozednění,kdy se svou maskou ožívám.
Mlčíš
mlčíš a za oblaky tichahluboko v hrudi bouříšještě touhou snadmlčíš beze slov chci ti rozumětvšak zas ticho jenmi nabízíšmlčíš v náručí časumomentum intezitynaráží na hráze ticha,kterými předěl mezisvěty stavíš,možná jen chráníš ten svůjmlčíš, zbraně o moctak připravíša v konstantách nálad zkouším mlčet s tebou,slyším výkřiky ticha,kterýmis nečekaněmě oslovil.
Těmi prsty
těmi prstypíši na listy časuzatímco někde uvnitř cítím hedvábíz tržiště orientu a kořeníjímž prošla jsem uprostřed nociměsíčním svitem mámenátěmi prstymaluji po krystalechnálad a víry s přísliby toho,co skutečnost jen v obrysech má,obracím zrak do tmy, jež z málastálicí je, neměnnátěmi prstyproplétám se za okraje rozbřesků,spolu s vůní rosy, co do neznáma se ubírá, za obzor nářků, pomíjivosti směřujemse svobodou svoutěmi prstykterým při krbu věčných nadějí vrací se hbitost i tep,prostoupím můj svět a s oživlou tušína kusech proschlého dřívínapíši esej o nás dvoutěmi prstytóny do kláves z alabastru s vůněmi mechů promíchám,šumění šatů při tanci s tichemprovází ladné melodie harfyv mé hlavě ukryté těmy prsty obejmu tě jako stužka vlasa spolu s proudem chvíleprosvítíme překvapený sál,naše kroky pak jako brusy na skleniciv budoucnosti vyryté.
Obviněná
byla jsem obviněna, že píši,abych žila a skutečností jen tišenevidomá proplouvámve stínech svých představmaluji si duši,kterou pak v truhle zamykám,slyším vůněkvěty vášněna hladině nocív odlescích bouřících vlnunáší mě proudsvěte, šálíš mědo morku kostía já nemám síly vícnež věřit ti,však tuž v mém kalamáři hořkostí se teď zalyká,ta vina v mysli polapenánedá mi na horu štěstíověnčenou veršipro mraky zlobyvystoupat.
Lámu kůrku chleba
lámu kůrku chlebajakoby byla ta posledníjediná, která dá námhlad nepoznatvšak hladem trpíme dálžízeň ta se připojí,ptám se,kde jsou ty číšejež hrdla naše hostilybezstarostnou vášníuž ani ty střepy necítímv náruči časuhledám opuštěné bezpečía stromům do srdce to své darujia pak slzy mé hradby dobyjí.
Lesní
do kůry stromu proniká můj dech,když pod větvemi jehodo strun mého nitra smyčec ticha se opírározechvěje všechna tajemná vlákna, která srdce, mysl, dušispojí zvukem souzněnía pojednou cítím vánekdo mých víček spánek klástna polštáři z mechubezstarostně usínám. . . .
Pokoj vám
Znám ten úsměv, co zdobí mou tvář,však za branami očířeka prosté duše v řečištidnů z výprodeje protékáa pro tisíce myšlenek jako rybekdomovem jedinýmStejně jako vůkol vřesrozbujím se v jsoucnua pohltím svá jména,které jako déštové kapkyslunce bez milostido poslední chvílevysoušíA spolu s každým okamžikem,jež oheň z žil mých vykřesázkondenzuji na římsáchnežností našeho světaa až k hranicím souhvězdírůže ty s rudou lícído věčnosti rozsévámPokoj přeji také vám.
Proti proudu jit
Ve valkach nasich malych
svetu
ztraci se me nadseni
laska zbavila se
Žena v mých očích
tajemná v zelenohnědé
barvě mých očí
se ukrývá,
ta žena, která
Probouzím se
nad spícím Městemlehce vznáší se přítelkyně NocSpánek mázpožděnía já si z oknas Tmou ve veršícho klidu snícíchdušívykládáma zalévá měKlidv dlouhýchteplých vlnáchodkud se vzalnepátrámdotknu se Pískua ve Sluncise utápímŽárem chladnupojednouna prahu Dneprocitámsčítám láskuve vyhlasýchhvězdáchprojdu se až k plnémuvědomí.
Naše hole
držím se a jdu po svých- to je hlavnína čem záleží,když mezi věžáky cizích životůvrávorámsvou hůl pod kabátem,který milujitempo střídánídnůa nocínesynchronozuji,tachometrdal výpověď- prý se cítil zbytečný,jak podivnémezi světadílynáladproplouváme,a s pocitem jistoty jsme si cizí,do chvíle nežsvé holevzájemně si překřížíme.
-j-e-d-e-n-k-r-á-t
tam kde potkám rybyzpívajícpotkám vítršeptajíco tom jak jednou jsme byli,a byli jsmeskutečníchci, aby měli o nás,co řícta komu o násvyprávět,o tom jak jednouznali jsme senavzájemdokonaleaž budu jednounaslouchatpříběhům ostatníchbudu si přát,aby i můj příběhzaujalalespoň-j-e-d-e-n-k-r-á-t.
Jsem si cizí
Jsem si cizí a nehodlám se znát, nechápu svůj svět ani zpěvy jimiž své cesty lemuji jsou některá rána, ve kterých se poznávám a pár nocí, kdy sama sebe ujistím, že mířím tam, kde jen harmonie vplétá se nám do vlasůJinak jsem si cizí,kredit si však dáldobíjímvlastním úsměvema dychtivostísvé existenceprahnu už jenpo dotekupravdy,která mě jistojistězahubí.
Piano, tóny a tahy smyčce
Piano
a jeho klávesy
citím je jak
prostupují
Až k branám Santiaga de Compostela
jdu dáluž v nohou mám desítkyměsta hrstě úsměvův žáru sluncev prachu cestjdu dálcíl je v dáli předemnoua chvění hlasuv děštivětruvytrvámjdu dálsvůj odraz v zrcadleskutečnostizachytímv tichuv mírunaslouchámjdu dálaž k branám Santiaga de Composteladorazíma potkám tam svévlastníjá.
...mohla jsem tě znát
S šálkem černé kávysi tiše povídáma blankytná modř mi přístřeší dá,do vánku tvoje jméno zašeptám,není mi pomocijako tenkrát,když bylo mi jenosmnáctV hluku mořských vlnsvé přání ukládáma do hlubin časuzakóduji svůj citať spí,moje jménorozpráším,není mi pomociani tentokrát,začínám vnímatsvětA snad pravě proto,jsem ráda, že mohla jsem tě znát. děkuji.
Možná stárnu jen
už netáhnou mě dlouhé nociu poháru s polemikouo smyslu světaa pramenu rozkošíMožná stárnurelaxuji u Wágnera,víno stějně jako barvu rtěnky,a taky muže,dlouze a s rozmyslem vybírámMožná jen stárnurána už mi nevadí,za to co řeknu,a v co věřímuž se nestydímMožná stárnukřik dětí už nesnažím seignorovat,přilnou ke měa já k nimMožná stárnu jen,nebo už jsem dospěla.
Vodopády hvězd naše hlavy zasypou
Slunce v soběneuhasíš,oheň bezděky rozžínášs každým krokem,kterým tuhle zemiobdaříš,s tebousvět do tance se dá,zpívat budus oleandryserenádu za násdvaa vodopády hvězdnaše hlavyzasypou.
Můj Ráj
Za obzorem končí svět,to je co mě při pohledu na oceánnapadáněkde tam se kříží skutečnosta naše přánímožná iluze semchodí spáta snad právě tam začínámůj Ráj,kde lehkost bytímoji mysl nadnáší,kde kapky rosyradost duši přinášíS úsvitem vidím často sluncez vln se sbírat,úžasnépři pohledu v jeho leskusnad příbojblaženosti mězaplavía snad právě tehdy vidímsvůj Rájmám ho nadosah.
Při zvuku mandolín
Při zvuku mandolínchci vydat sedálkám vstříca nechat vítr do plachetmé bárky douttóny rozezvučí mě zevniřa já se dobrovolněrozplývámmelodie jejich si měpoutáa někde uvniřoheňoživív teple nociaž do brnkání světelbudu je v mé myslihřáta pak spustí znovutu píseň ježprovázet mě budedalším dnemmandolíny mé(brnki brnk brnki brnk. ).
Nevšední
do rána otvírámsvůj vděka slzy mi nevadív podobě životařetěz regulížádá si mou krevsžehnou mě příběhyzemřelých dnůkteré v nich nalézámpod vlajkou svobodypochovám tvé jméno tišea mezi krajkamiobyčejných nadějímůj duch dál se potácí .
(Má) symbolika červánků
červánkymezi tóny rána nalézámsnad ještě snímcinkání světlado slunce seprobouzím ticho šeptá(ve mě)pak stíny nocikonečněoslepnou(snad).
SÁM II.
sám v bojiproti světucizích vizí,nápadůsám ve vířev tvého duchaa bláznivýchnadějísám u mořerozbouřených citů,nevyřčenýchpřiznánísám za závojemzběsilého žitía bláhovýchrozkošísám na vrcholusvojí pravdy,sílu svoji objevíš.
Nezáleží
nezáleží,kam vítrodnese mě,čím těší seoči mé,jak dalekojsem vzdálená,či s kým,nad soumrakemsklenici vínapopíjímnezáleží,na barvě hlasu,jsem samasebouznavenáa neklid probouzímv duších,pýchu svouhledajícupadámv zapomněnínezáleží,zda poušťdostatekpísku, bouřímá,dolévám vínos nadějemia pak ubíjímvěčnostnaši,upřímnostísmířlivou.
Čekání na svobodu
Roztříštěná v miliónech vůní
dálka nepohltí
vniřní boj
skrýt se mohu v hloubi moře
Vezmu křídu a na hladinu duše
verše jen pro tebe
vytesám
Zavřu oči a jen pro tebe
lásku z trosek
Na rukou
Na rukoustřežíš má ránanoci s tebou prožívámpříjmášmé něhychvění srdce naslouchámve dne andělem štěstí hroudyrozdávášpříjmám tvou vírua přesto na rukoukrev mou máš.
Dekadentní
Dekadentnímezi řádky velkoměstaproplouvá můj stínduší v zemiza obzoremtělo je jen dýmmezi řádkytvého tělasmrt jen těžko odoláduší v zemimrtvých sluncídlouze, dlouzeta vzpomínka plápolá.
Na vlnách
nech mě k sobě přivonětať zapomenu, kdo jsemave vlnách současnostipřekonám svůjstrachnech mě k soběpřilnouttěsně, pevněnaposledana vlnáchvroucí touhyopustíš mě zas.
Osmnáctá adresa
osmnáct adresosmnáct domovůdlouhých třináct letneuvěřitelných letjako zbavená okovůprostupují mnoučas už není na změny(už stárnu)však vím, že budu mít i adresudvacátoukterá ulice,a(s kým. )to nevím.
S každým ránem umíram
Večer, když noc mě šálí
rozkoší se zalykám
během noci
s Tebou kvetu
Na hrudi kámen
Na hrudi kámenNa hrudi kámena v něm slovavyrytáNikdy, nikdyneucítím znovata tvá ústadychtiváPadnu k hrobumojí láskyzlomenáNikdy, nikdyneobměkčím sebea zůstanukamenná
...než uzavře se další kapitola
než uzavře se další kapitola Jen chomáče roztoužených hvězd a náruč vychladlého mládí, zbyde po bouři snů a slunci, kterému nechce se už žít. Pak, střípky padajících rozkoší rozlijí se z břehů, potemní rána a citové bezvětří převezme si moc.
Inside no more
Inside no more a peaceful PLACE my calmness falls out of its grace taking me onto a far WIDE ocean strangled by a storm of emotion Inside no more a SHELTER from the world left with thoughts so curled I look up to the celestial sky searching for answer to my WHY Inside no more feel I the strength of LIGHT yet, not seem to be affright restlessness spreading within po klidu. zbyl mi jen STIN .
Láska
Ve stopách zítřejšího smutku uvidí vzkvétat naději v paprscích cinkavého smíchu ztratí se mezi anděly Pod hladinou zrezlého dechu najde svůj rozrušený tep s vášnivým klidem zamrzlé tůně dosedne srdcem na milostný lep.
Důvod přijde
Poté co zchladnou sluncem protkané stíny padnou mi na prsa nespáchané splíny a vedle usedne si přítel klid k srdci, kterému únavou chce se pít Z pozarohu přikrade se vánek a k očím přiloží mi spánek já už ale dávno spím jen zapomění je polštářem mým A s ránem oteře se krabice s nadějemi ta s láskou za vlasy, připadne mi. :-).
Když spláchne voda prach
V zámotku života skýtá sytost barev a provolnost odstínů ubírá duze na všednosti, když procházím se její směsí a nedivím se, když zhořkne lžíce medu v ústech na to jak v dáli leskne se ona nestydatá lež.
Žádné výtky, jenom šum
Žádné výtky, jenom šum
Kolikrát jsi prošla ohněm
Bouří pláčů
A tvrdostí brnění.
Mé ruce pro ni
V rukách, když pevně ji držím, tak chřadne, přestává hřát. Když dám jejímu ohni dým, stoupá vzůru a ožívá. Proto ruce otevřené pro ni mám, ať kdy se jí zlíbí dotkne se mě. a zůstává :-)).
Má mysl řekou jest
Má mysl řekou jest
Má mysl vyschlou řekou
bez toku
neklidných vod
....naše nekonečno
. naše ∞
Žádost mou nadvakrát
Znásobí
Dotek tvůj,
Versus
Naše přízemnost
nedá vznést
oduševnělosti, jež
bohaté z nás
Příznivá
Z útesu dne
sklouzla noha blázna
a než stačil
ochutnat vlny
Dítě
Nožkama vyťukáváš tep mého srdce na tváři snad už úsměv máš Ručkama svíráš to pouto ve mně skryté a já vím, že jsem dva Očima brázdím po hladině měsíců než setkáme se . a já tě v našem světě uvítám.
Neklidná
Z očí vytryskl strach, za víčky bouře se tiše přehnala a někde na hrudi zřítila se zeď. Jako v cizích snách, snaha opustit pravdu selhala, spánek dále ji budí, jako tehdy tak i teď.
Přání
Někdy šedí zmaluje se svět a do bláta otvírají se všechny dveře kdo přítelem jednou na cestu k čertu vyslán byl smích děsí světlo paniku probudí oči slepotou zaplavuje ať dovnitř nikdo nevidí teď svět vnucuje se teď. když už nechci tady být .
Namaluji v krystaly
Dotknu se ochladlých změn a utopím smutné já v tisíci prašivých jmen cizích jmen vysoko nad městem s modravými trámy pojednou nevím, jsem. ještě jsem osamělé chomáče smíchu klesají z uvolněných střech a ze spánků mých mízu sají nenasytně sají pak do éteru provoněných pláten uzlíky bezelstně slyším šepotat, tvůj dech už dávno není jemný satén starý dobrý satén tak "sbohem" namaluji v krystaly vzpomínek,co zkameněly už, jako by se ty chvíle nikdy nestaly ó kéž by se nestaly.
Holub a já
Na parapetu naší lodžie jsem našla holuba. Měl zlomené křídlo, byl unavený a vysílený. Když mě spatřil, vyděšeně poskočil až na samý okraj parapetu. Srdce se mi při pohledu na něj sevřelo.
Naděje
Naděje - ta jediná Ti zůstává Tvým přítelem jediná, která nervózně neposedává jediná, která oči neklopí jediná, která Tě nelituje Naděje - ta Tě neopouští snad ví, co dělá nenutí Ti slova zbytečná neviní Tě ze slabosti neobrací k Tobě záda Naděje - v tu jedinou nepřestáváš věřit nedá zahořknout jako strážce po Tvém boku jako matka nad kojencem jako slunce nad obzorem . naděje zůstává, dokud ji nepošleš pryč. .
Dej mi čas
Dej mi čas až přebolím až zacelí se rány a budu silnější Dej mi čas až najdu se až usmířím se a budu rozumná Dej mi čas změnit se dorůst a budu zase kvést Dej mi čas ať včerejškům dám sbohem ať zas pevně můžu stát . prosím, dej mi čas.
Nemá smysl
Nemá smysl hledat ta slova, kterými srdce nemluví chtít vysvětlovat, o čem jen srdce ví Nemá smysl měnit zítřky, které srdce necítí volat bohy, ať srdce od lásky vymýtí.
Jednou
Rozplynu se v teple osleplého slunce a zkondenzuji na hladině vychladlých tuh Skanu z koutku zkaleného oka a zachytí mě hlupákův křivý smích.
Ona
U řeky nadějí květy snů otvírá vlaštovka žádosti správný směr nabírá Pod stromem vášně ploty štěstí svěšená zběsile volná sladkostí tou zkroušená.
Budiž mi odpuštěno
Budiž mi odpuštěno mé mládí má horkost má víra v život Budiž mi odpuštěny mé chyby mé sliby ta srdce zlámaná Budiž mi odpuštěno vše, co mám vše, co znám po čem toužím Budiž mi odpuštěny snahy žít snahy být ty vzlety do neznáma Nevýslovné díky vám.
Žhnoucí
Cítím žár ten neuhasím ruce spílám a chci věřit silám který znamenají svobodu Hořím uvnitř stále více možná pláču a přitom vím že snad znovu narodím se v Tobě.
Taky život
Vybledlé úsměvy svatebních hostí zbyly jen talíře plné kuřecích kostí Utichlý šepot smutečních vran už zase rozdává pohojnu bodavých ran.
My - jež
My - jež touhám svým podléháme bez žáru druhých nemůžeme žít jsme zatraceni vámi rozumem obdařeni věděním smyslu být. My - jež s vášní světům se propadáme do sítí opojení zapleteni neustále jsme snad k smíchu vám cílem osvíceni tančíc na nerozhodnosti bále. Povězte nám.
Zebe a bolí
Zebe mě teplo jež prostupuje tmou Bolí mě srdce který už nemám.
Zhyne můj květ
Zhasněte Slunce
nechci je znát
alespoň chvíli
ve tmě se kát
V ulicích Moskvy
v ulicích Moskvy,
ted' touláš se sám
občas mejlík Tvůj
od Tebe mám
Plynulý stop
Upadá světlo vysněných sluncí
Pozvedá se vítr změn
Slétají vločky zmrzlých přání
A hle, do jsoucna vchází sen
Spolu
Uplaveme do říše horké
kde hodiny se nesčítaj
kde nezáleží na barvě očí
- jen vlny naše těla vláčný omývaj
Z lístečků času
Zlístečků času
vychladlé doteky
mlhavým to vzpomínkám
propadá se světlo
Ve stínu padajících vloček
Jen tak
ve stínu
padajícich vloček
v záři
Stýskám si
Stýská se mi
spolu spadajícím časem
veselé nápady u někoho jiného spí
a po kapsách mi chrastí
Ač
Ač bráním se
- dál proniká
a smývá radost dřív
než její stín zachytím
Než nasednu
Sklem už jen prostupuje stesk za dny sprošlou lhůtou
vkapkách dálek pak stékají na parapet,
kde smáčí rám okna všedních dnů,
a ten jim hráze rozumu nestaví.
A Night for Two
On a night that cools down
the burning sun
the two of them are at their very closest
gazing through the syllables of unspoken
It Should not Hurt, but It Does
When in love it should not hurt
- but it does.
Onmipresent feeling that it may not be true
- and I will lose again
Večerní myšlenka
Je už skoro tma,
ještě v práci
dřepím
už neženu se vstříc
Candle's Flame
When the darkness comes
I put my hands around my arms
wind has gone to sleep
Candle‘s flame starts to weep
Jednou budeš chtít
Budeš chtít
mě vzít ven
Kytici květů
mi objednat
Srdce mý
Na dlaň své srdce si dám
a pořádně se na něj podívám.
Je tak rudé a tak teploučké,
tak malé, tak maloučké.
Vyhlašuju embargo!
na veškerou konzumaci
mužské přítomnosti
a radosti zjejich existence
Vyhlašuju embargo
Sbohem a vítejte
Sbohem voňavá levandule
Sbohem běžící koni
Sbohem bláznivý živote,
co běžíš den po dni
Dvanáctá adresa
jedenáct adres
jedenáct domovů
několik měst
několik zemí
Pečovat
Pečovat bych chtělao klid Tvůj,pohodu,Tvůj smíchZalévat naše květyneustále,kráčet veTvých šlépějíchUmím tovšaknejsi tu,co s tím. Pečuji-li o Tebe,pečuji takyo sebe,snad tím.
Chci už přestat hrát
Chci už přestat hrát
a na cestu jedním směrem
se dát
samotný se mi ale nechce
Byl's to Ty!
Nechal‘s mě v tom
úplně samotnou
Bez pomoci, bez Tebe
Ty zvíře.
Vedle Tebe
Svíčka našeho souznění
pohořívá
osvícený pokoj
vposteli ležíme schoulení
Hmmm
Jsi mou tajnou inspiracísnaddo životavkládám růže na ústasváoči zavírámPřicházíšna vlnáchSlunce v zádechHorkost mě zaplavujeaž mě pohltíPošleš dotykztrácím seUnášíš mě pryčAsi snímv Tvém bezpečíOdkud Tě znám. Mizím v časePotkali jsme sev soběSvět neníNevnímámNajednou odcházíšNechám Tě jítSlastTa zůstáváHmmm .
"Sluší Ti"
Sluší Ti -smích, když uteče Ti,umělý oči si nasadíš,že nevnímáš předstíráš,pivo upíjíš ze sklenicea tvrdíš,že svět jemizernej. Sluší Ti -tvrdost, kterou vystavuješ,nezájem a kniha v ruce,přemýšlivost, styla nepřiznáš,že svět přemaloval bysdočerna. Sluší Ti -netaktní jednání,výrazy burana,rozčilení, které hraješ,pokřivený názor na lidi,a snadvěřit tomu chceš,že takový jseš.
Roztěkaná
Ranní káva
vychladla
a PC mě zlobí
obchod na blbost
What I Saw in Her Eyes
A little girl was sitting on the stairs
her eyes full of thousands pains.
It had started to rain
and I was passing her again.
Dovolte mi představit
Znám HO
nebo
jen tak působí.
Chybí mi
We All Run
We all run
Some of us have to
Some of us for fun
But we all still run
...somebody asks
Day by day I wonder why I get up every morning
why I can't decide what is the most important thing
why I want this today
if I was after something else yesterday
OPRAVNA VZDUCHOLODÍ
"Dobrý den. Budete si přát. "
"Jen se dívám, děkuji. " odpoví.
You Were
You were my tasteful morning cup of tea
Which made it all much easier to be
You were my good night story
That never let me start to worry
Slunce v nás
Slunce v náskaždý mámeSlunce v násto neuhasíšje tu napořádSlunce v náshřejepálízáříoslňujerozjasňujeSlunce v náspro násdávájasSluncejevnás.
Pro-pr-šel
Slovník vroucích přání
pod hlavu si dám
božský déšť stéká
ze srázů střech
Jako Scarlett
Jako Scarlet
Nezlomí mě čas
Neutluče nezdar
Nezmůže mě únava či vysílení
O květech a snech
O květech a snech
Kvečeru se chýlí a rosa už padla kzemi,
zbytky slunečního světla bylo vidět mezi kopci těmi,
které obzor kolem vblízku i vdáli
Brouzdám se
Brouzdám se
ve všem, co jsem prožila
- snad byla to jízda spanilá
a střecha nad ní prohnilá
Dnes ráno
Dnes ráno
Dnes ráno jsem zjistila,
že jsem se do Tebe zamilovala.
Už snad potísící
Semenáček
Semenáček
Vletní bouři ho vítr vzal,
odnesl daleko vširokou dál.
Tam upustil ho do stínu
Mravenci
Mravenci
Na lesní mýtině,
vcizí krajině,
malá hromádka stojí,
Ztrestám Tě!
Ztrestám Tě.
Ztrestám Tě
za každou myšlenku,
kterou kradeš mi
Někdy
NĚKDY
Někdy mě ruch velkoměst docela pohltí
nechávám se unášet
muzea, výstavy, kina, bary.
Rozdílní
Rozdílní
Jsme rozdílní
každý znás
máme tisíc tváří
Minutová láska
Minutová láska
"Haló, madam. Jaké je Vaše rodné číslo. "
Zeptal se dobíhajíc.
"Proč se ptáte, mladíku.
Kluk z výstaviště
Kluk zvýstaviště
Včera večer před výstavištěm
Všimla jsem si kluka
Seděl tam u kašny
Předchůdci
Předchůdci
Uměleckému dílu - předchází divoký kýč
před milostnou hrou - je slyšet slastný chtíč
letní bouřka - blískavou předehru má
Hra, která ještě neskončila
Hra, která ještě neskončila
O svých citech ona nemluví.
Kdo skutečně je. Nepoví.
Zůstane "ničím", co by ho drželo,
Ordinary Thought
Ordinary Thought
Every morning when the new day's odour I can smell
and the merry songs the birds outside start to spell
sunshine creeping in and filling my sleepy room
Hledám to dobré v nás
Hledám to dobré vnás
Ptám-li se Tě - chci Tě znát
Sleduji-li Tě - radost pohladí mě
Naslouchám-li Ti - hřeje mě u srdce
Zivot je zmatenej
Život je zmatenej
Otce- nikdy ho neviděla
Matka- která ze života ji vypustila
Dětství- to zapomenout chce
A zítra
A ZÍTRA
Nenávidím Tě teď a zítra budu milovat
křičím na Tebe vzteky a zítra sTebou budu se radovat
Proklínám svou bezradnost a chci ji ztěla ven
Inzerát
Inzerát
do novin jsem si dala:
"Koupím mapu na lásku.
Zn. Zaplatím COKOLI. "
Festivalová
Festivalová
Vystojím si ve frontě lístek
na festival
lidi - je jich tu spousta
Drahý Bernarde
Drahý Bernarde,
toužím po Tobě, když se na mě díváš,
ztrácím se, když v horkém dnu se do mě vlíváš,
taju, když mých rtů se zlehka dotýkáš,
Příteli můj
Příteli můj
Příteli můj, jenž mým tichým slovům nasloucháš,
řekni mi, jsi skutečný či jen se mi zdáš.
Sedím tu prostě zbavena všech svých tajemství,
Zmizí
Zmizí
Malý plamínek, co plápolá,
stěží větrům odolá.
Malý semenáček javora
Ranní chvilka pohody
Ranní chvilka pohody
Udělám si voňavé ráno
A šálek kávy, do které lžičku ponořím
Vyjdu na balkónek
Logický nesmysl
Logický nesmysl
Rohatý osel na jahodu vyleze
Chlupatý vrabec do nory své zaleze
Opeřená liška zakousne se svým zobákem
Křehká, křehký, křehké
Křehká, křehký, křehké
V létě se stávám tak křehká
a u srdce mě něco lechtá
Je to jen letního času mámení
Vzdávám....
Vzdávám
Vzdávám se světu
Vzdávám se oblakům
Vzdávám se vodě
Ty
Přemýšlím nad tím, čím mě lákáš,
čím mě přitahuješ,
že Ti neodolám,
neumím Ti lhát,
Proč nemůžu nosit krátké sukně
Proč nemůžu nosit krátké sukně
Léto je tu a slunce pálí,
kde kdo se v jeho jasu válí.
Kluci chodí s vypnutou hrudí a širokýma zádama,
SÁM
SÁM
Byl jsi sám, když jsi se narodil,
Sám sbolestí, když do hlavy ses uhodil.
Sám, když výčitky svědomí,
ODEJÍT
Odejít
Za měsíční noci na terase stála,
noční košile ji vchladivém vánku vála.
Svýma velkýma očima hleděla na měsíc,
Tma
Tma
Tma padla už kzemi,
nevím proč takhle je mi.
Vdálce světla svítí,
Chyba
Chyba
Šla po označené cestě,
vpaprscích slunce, vkapkách deště.
Jednou však, zrozmaru snad,
JSEM
Jsem
Jsem - smutným poslem lidského zklamání.
Jsem - tiše a přesto je slyšet bolesti volání.
Jsem - ztělesněná zrada, která neměla se stát,
JE, JE A JE!
Bolí a nepřestává,
pořádně mi zabrat dává.
Neroste, ale ani nemizí,
myslí si, že krásné mi odcizí.
Jsi dobrý
Jsi dobrý
Jsi dobrý - jak ranní slunce šimrání
jsi dobrý - jak zralých jablek dlabání
jsi dobrý - jak nejměkkčí polštář
Po ránu
V rozmachu času,
jde všechno k ďasu,
ve výklenku blbosti,
lámou se v mozku kosti,
I am in Love
I am in Love
With the morning
With the sky
With the sadness
NIC není....
Nic není…
“NIC není, co zdá se. ”
“Tak, jak je to. ” – něco ptá se.
“Nevím sama, ale raději s horším počítám
...hmm co s ní?
Ze schodů schází
Do dveří vchází
Úsměv na každého hází
Mám chuť ji zaškrtit
Když víc už nelze dát
Když už více nelze dát
Nechtěl, aby je spolu vídali,
snad něčeho se bál.
Její oči viděly a proto ústa se neptaly.
Chci zpět
Po schodech nahoru a dolů,
chodímě většinou spolu.
Po chodníku, po cestách i necestách,
padá na nás déšť, sníh a jindy prach.
Hallooooo
Zbloudilý rozume, kde se touláš.
A kdy se ke mě vrátíš.
Proč se mi v moři zmatku pořád ztrácíš.
Spravedlnost
Spravedlnost
Na vrcholku hor, kdysi stála,
pevná a tvrdá byla, jak žulová skála.
Větrům, sněhu a bouřím po dlouho odolávala,
Dálnice
Dálnice
Dlouhá a široká,
rovná a divoká,
sjízdními pruhy,
Zdá se mi....
Zdá se mi
Zdá se mi, že vneznámu tápu, vneznámu se nalézám
a společného nic sokolním světem mám
Je to strašně legrační, matoucí a děsivé zároveň
I Miss
I Miss
I miss the calls I used to make
I miss the showers we used to take
I miss the kisses we used to give
Vítej v Zemi ....
Napiš jen pár slov na oblohu zrána
Nech svou mysl volně do výše se vznést
Tvá duše se zlehka pohybuje, poletuje
Dej si svůj oblíbený drink , vychutnej naposled, jak osvěžuje
Sen o delfínu
Sen o delfinu
Ve snu se mi nejednou objevil,
celý modrošedý a lesklý byl.
Malá očka a hydrodynamické tělo,