Smutný básník

Když smutek den mi ničí
a nemám proč se smát
šeptám si: sám sebe já mám rád.

Aspoň někdo! duší linou
slova teskná, slova tklivá
při nichž srdce mé mne pobolívá.

Proč sám tu jsem?
Já... netuším. Nemám zdání
co k samotě stále tělo mé sklání

jako starou vrbu.
Objímám se: já, sám sebe,
celého mne při tom zebe.

Já... nechci.
Nechci být sám tu jen.

 Řekněte mi, prosím: proč jen truchlím v tento krásný den?