Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

poklesky proti srdci

31. 07. 2008

1804

Autor

Temnorez

Stvořeno pro společnou recitaci s mou milou při jisté příležitosti... trochu psycho bylo když při psaní předposlední strofy u které jsem se zasek mi jen tak přišla sms se závěrečným monologem ve formě básně ona neměla tušení nic jsem nezměnil... Rukulíbám madaMíno.

dva naproti sobě stolu, mlčky sedíme...
popelník na stole je jedinou dekorací.

T:       mám rakovinu plic                                             /dlouze kouřím cigaretu
        včera mi volali
        a tak jsem dneska
          zkusil žít trochu jinak                                          /pousměju se jak je dole popsáno

M:      prošly slova                                                    /vyprávíš do prostoru
          pocit zůstal                                                     /jako by tam nikdo nebyl
          smál se pláčem zlomených                                  /ani já ani posluchači

T:       ulovily mě myšlenky                                           /dívám se nekonkrétně do země
          na omšelou rakev
        viděl jsem sám sebe
          bez pohybu
        strnulý ve tváři

M:     všechno volné vědomí                                        /přímý oční kontakt s posluchači
          pozřela hladina humusu
        jako házení žabek do bahna
        a kal je obloha

T:         zkoušel jsem tu úzkost vyzvracet                           /vzbudit pocit úzkosti
        ale jenom mi trnou zuby
        zřejmě z toho jak do mě pořád hlodá                  /roztrhnout frázi
          strach a sebezloba                                            /...

M:        sebezloba...                                                    /posměšně a hravě
        vrátit se zpět                                                    /pohrdavě, znechuceně
          a jít jinudy
        typické...
          z nudy si krátí cestu                                         /trochu agresivně
          a pak najednou
          je příliš brzy

T:     Měli mi to říct                                                  /zoufale a zvučně
            dřív než jsem začal žít
        že smrt je tak blizoučko
          a že jen čeká...
        jako tma
            na uhasínající svíci

M:        budeš tady dlouho sedět                                  /nasraně, polorozkřičeně
        a deprimovat lidi kolem?                            /dívat se na mě
        myslíš že to někoho zajímá?
        nevěř tomu že si jediný z nich
        zapamatuje tvoje jméno

T:       svedla jsi mě, svobodo                                   /rozkřičet se na tebe
        čubko!!!                                                        /postavit se
        zakázalas přikázání                                         /přijít k tobě
        a hladového jsi mě hodila                            /mluvit do tváře
          do chřtánu obžérství

M:     a ty ses tak bránil                                           /lascivně, svádivě, hravě
        až ti brněla kolena slastí                                 /vstát a vmáčknout mě zpátky do židle
        a bylo ti to proti srsti, že?                            /sednout mi na klín
        všechno...                                                    /líbat
          všecičko...

T:       vrazil bych ti jazyk mezi stehna                     /zuřivě tě chytnu
        kdybych věděl
        že ti umlčím ten tvůj
          jsi slizká jako had                                        /chytnout jen za ruku
            s hebkou kůží...                                              /hladit, uvědomovat si zoufalé područí
        ale stejně se vždy po ní svezu                          /změna nálady uvědoměním si závislosti na slasti
        jako po krajkovém prádle ze sametu                /odvevzdanost svým pokleskům, nevyléčitelnost

M:        krůček po krůčku
        blížím se k tvému masu
        s touhou dravce
          a chtíčem vraha
        pomalu tě prorůstám
          jako smutné býlí
          toho sis mohl všimnou
          jsem totiž ve tvých snech
          a libuji si v rozpacích
          kvetu za tvými okny
          ani zalévat mě nemusíš
          navždy totiž budu živá z pohledů
            které padnou na mé lístky