Letní cesta

Půjdeme za ruce spolu, po poli a slunce zapadající máme takřka na dlani,

Nevíme kam jdem, stačí když pod nohama cítíme pevnou zem,

V zašpiněných šatech si kráčíme polní cestou, v srdci s velkou vírou.

Po boku svém tě rád mám, i když vím, že na mě jde hlad, v dálce vidím starý hrad.

Doufám, že se tam nebudeš moc bát, tuhle noc se budeme spolu jen smát.

Mraky se začínají k sobě přibližovat, slunce mizí z naší dlaně a první kapička ti stéká po tvém jemném kabátě.

Přál jsem si kdysi tam s tebou dojít, jako malej kluk co se chce mlčky vloupat do opuštěného sklepení a poznat novou vůni, nový svět. Dětství s někým koho mám rád, kdo mě v dešti může hřát, tak jako já.

Drobná bouřka si nás v půlce cesty odchytává

I když jsi malinko ve tváři špinavá, stále jsi ještě příjemně voňavá,

 tak jako jiný den, který zažil spousty změn.

Začínáš kolem ě tancovat, natahuješ své drobné ruce a tvá sukně se točí dokola,

Musí být na tebe krásný pohled ze shora.

Tvá hlava je zakloněná k nebi, smích se ti rozestírá na rty.

Přidávám se k tobě, se zablácenou bílou košilí se s námi točí celý svět deštivý.

Padáme do bláta na záda, na očích ti vidím radost, a malou slzu z deštíku, žabíku.

Polibek jako jemný dotek, co spadl do nejkrásnějších jarních kytek,

V zarostlé velké zahradě, nebo spí š už budeme na hradě.

Se svíčkou v dlani a v promočených šatech, o kousek blíž, nacházíme tajnou skrýš.

S kamenného okna se vykláníš: pojď ke mně blíž, trochu mi chybíš.

Hvězdy se pomalu k nám blíží, jednu ti chytím, když budeš chtít.

Na zastávce čekáme na vlak, co přijíždí…

…“vstávej můj drahý, destinace není známa, možná příštího rána se probudíme někde jinde, někde na teplé zemi, co ti vlasy ráda hladí, třeba na podzimní zahradě, kde žádný vánek nevane“….