World

Černí ptáci na obloze, holé stromy, černý kabát, ubrečené oči , jenž v srdci znamenají ránu nezahojitelnou.Koukáš okolo sebe? Co vidíš? Lidi? Chodí okolo, že? A nevšimnou si nikoho. Ničeho. Pláčeš? Stejně si nikdo nevšímá, nikdo nevnímá tvou bolest, nikdo ti nepomůže… na všechno jsi sám… a navždy budeš. Myslíš na to? Na to ,že nejlepší by si bylo vyhlídnout nějaký most a skočit dolů? Skončit tuto realitu a spát navždy nebo utéct a nevrátit se, žít někde na okraji pustiny bez lidstva , bez všech ran a bolesti. Doufáš v to, že přijde někdo, kdo ti podá ruku, kdo tě vysvobodí z toho všeho, s někým s kým se budeš smát a nebudeš se trápit…