myšlenka
uklouzla jsem na rozsypaných perlách
v moři plném bláhových představ
uvažuji o čistotě myšlenky
v poezii o modrém obláčku
je mi z tebe zle
nemám chuť se stebou líbat
ani milovat
nechci, abys na mě sahal
je mi ztebe zle
Otevři oči
Venku je tma, jsem tak blízko lodního okénka, že na něm jde vidět můj dech. Pluji od neznáma, daleko od všeho, co jsem tolik milovala a tolik nenáviděla. Utíkám pryč před světem, který bude stejně pořád ležet hluboko ve mně. Není to jako kniha, ani jako písnička.
ideální pár
ozve se mi jen, když si chce zašukat a ještě mi řekne ať po cestě koupím šprcky a cigára. Chvíli si povídáme. Pak do mě nalije panáka a ošoustá mě. Po sexu si sedne do křesla a čumí na sportovní utkání.
letní romantika
opilej v přízemí
šukal holku na zemi
na studených kachličkách
odešla pak po špičkách .
maličkosti
vtvých očích jsem spatřila svit
co vjiných jsem neviděla
vten den začala jsem tě chtít
byla jsi jak krásná víla
Prosincová romance
Ten chladný prosincový vzduch mi nepříjemně sedí na plicích, ale asi to bude tou příměsí nikotinu, kterou do sebe společně sním vdechuji. Kouřím na balkóně, dívám se ze čtvrtého patra dolů na zasněženou plochu dětského hřiště, ovšem před očima mi stále běhají události zminulého týdne. Jako bych seděla vkině a dívala se na kousek ze svého života a neuvědomovala si závažnost celé situace.
27.
vánoční
trochu se ponořit
do světa snů
vdálce rozsvítit
plameny dnů
lásko
někde v tom bláznivém tichu
sem si pohrávala s myšlenkami
tys chtěl abych je říkala nahlas
křičela je do světa
půlměsíc
kéž bych mohla
jen tak sama za sebe
mluvit svou duší
neříkala bych slova
slova ..
za zavřenými okny
sedím vkoutě
a tiše šeptám
slova, co dávno
tiše ..
skoro se vznáším
vmeziprostoru bytí
na rozhraní modlitby
a hříchu
trochu džinu, prosím ..
jako blázen
stojíš ve dveřích
zpíváš písničku
od The Doors
sněží ...
na konci podzimu
se snažím
své myšlenky zahalit
do padajících listů
broskve
chtěla bych
sednou si na obrubník
a rozbíjet kamenem
pecky zbroskví
rezignace
dnes se mi to nehodí
zas tolik na tu lásku
nespěchám
a proč taky.
mon virtuose
Je suis obsédée par vous
Jsem tebou posedlá
votre bouche
tvými ústy
Můj milý asi půjde na dlažbu ..
„Takovýho dobytka bych doma nechtěla.
Jen si ho nech. Koneckonců, slib vkostele je slib vkostele. “
:-))))
douleur
dans le brouillard du matin Je me suis assis à l'embouchure de gel cool et les traitements cruels
loyer mes lèvres que j'ai maintenant la couleur du sang ces sanglants bouche Kissin que votre et tous me baiser incroyablement mal
Pourtant, c'est la plus belle Je n 'ai jamais vu
vrannímlze
morální
asi by mi měl někdo fláknout
pořádně semnou zatřepat
říct mi : „vzpamatuj se. “
někam mě zavřít
Lži
ten vzduch kolem
je pěkně zkažený
všechny řeči upřímný
daly nám sbohem
už tě neuslyším na housle hrát
už tě neuslyším na housle hrát
jen vhlavě
soukromě
mohu na ty krásné chvíle vzpomínat
druhá můza
vté vteřině ticha
uběhlo 20 let
jen tak
nikdo na mě nepočkal
P.W:
slyším vtichu nářek
ve tmě vidím lesklé oči
slzy padají na zem
tvoří melodii
plané růže
přistál mi na ruku motýl
měl barevná křídla
a povídal mi o lásce
znal jeden krásný příběh
nemůžu spát
po noci plné smutku
zase ráno
oparem se prodírám
abych mohla klidně spát
dne 2.2.1988 proběhlo blokové čištění
na rohu naší ulice
stojí značka
ZÁKAZ VJEZDU
tak jsem tam nacouvala
zrnko máku v zubech
jsem ve srabu a nevím
jak zněj ven
úplněk mi svítí do tváře
ale ještě není celý
věčně nespokojená
Mefisto, proč našeptáváš mi
do ucha tvé melodie lstivé
za zavřenými dveřmi
mi hladíš tělo chtivé
zbohem houslisto
už dohrála naše píseň
zítra si už nevzpomeneme
jak se jmenovala
už dopili jsme všechno víno
z touhy a chtíče
kde jsou ty bezbřehé
touhy a chtíče
jenž moře lámalo o skály
tam někde vhlubinách
jsi jen moje tajemství
vtom nejtemnějším koutku
mojí duše
žije moje láska
a rozlévá mi do žil tvoji krev
Rozchod
taky bych měla konečně přestat psát o lásce
a zacpat si uši
sjakou trapností pořád a znova
melu
manželčin nářek
ležíš vedle mě vposteli
a já jsem ktobě otočená zády
chtěla bych se milovat
ale ne stebou
Lesní tajemství
po smutné, lesní cestičce
kráčím smyslí bloudící
mám pár třešní vkapsičce
a na krku píšťalku hrající
VLKODLAK
našlapával jsi tak tiše
za soumraku
vklouzl jsi do mojí říše
zanechal jsi otisky vlkodlaků
Zas
Zas mi hrají smutné blues a já kráčím po asfaltové cestě, která se mi lepí na boty.
Zas mi nalévají stejnou značku vína a já sedím vhospodě, kde mě každý zná.
Zas tu kolují ty nesmyslné řeči o těch věcech, které jsem nikdy neudělala.
Zas mi tu každý pošle jen falešný úsměv a dívají se, jak do sebe liji litry vína.
trochu se Ti třesou kolena
trochu se Ti třesou kolena
- když
dostaví se tréma
- a na jeviště vstoupíš
Zbav se mě
co mám Ti říct
co mám kTobě cítit.
jsem jen Tvoje kurva
a Ty se mě můžeš zbavit,
radost
Člověk vlastně žije ztoho, že se na něco těší, protože kdyby se na nic netěšil, neměl by ze života žádnou radost.
nemilosrdné vraždění
Vystřídalo se ve mně tisíce pocitů,
po zádech jezdilo mražení.
Vnímala jsem celým tělem –
nemilosrdné vraždění.
Pestrost
Uvadám – lístek po lístku ze mě pomalu opadává.
Umírám – stonek se mi láme a já klesám kzemi.
Z pole nahoru do nebe, kde procitám.
Ze země nahoru ke hvězdám.
Můj smutek má barvu špatného počasí
Cítím každou studenou kapku téměřv kostech.
Zvlasů mám jen mokré cáry.
Drkotám zuby zimou.
„Je tu někdo, kdo by mě schoval ksobě pod deštník.
Drobečky zvednuté ze země
Prosba má hlasně zpívá.
Moje nitro jen tiše zívá.
Zapomnělo dítě spát.
Chce se mu teď nahlas řvát.
První chuť
Když poprvé na klavír prsty jsem položila.
Věřila jsem v hudbu jinou.
Byla bych ty noty odložila.
Ale nechala jsemje plynout.
Skliďte ze stolu
Lehce na jazyku mi trne.
To bude zase bolehlav.
Spousta slov se miz pusyhrne.
Z dálky se na mě valí stádo krav.
v seníku
Drmolíc slova vzrušeně,
vlastně jen výkřiky vášně.
Dva mladí umělci na seně,
zrovna tu tvoří básně . .
S láskou P.W.
Znám chuť Tvých úst.
A vím, jak je krásné, když hladí mě tvá ruka.
Znám spousty Tvých tajných míst.
A vím, že voníš jak jarní louka.
Chtěla jsem...
Chtěla jsem ti zatleskat, ale mám slepené ruce.
Chtěla jsem tě milovat, ale mám zlomené srdce.
Chtěla jsem se ti dívat do očí, ale máš moc tmavé brýle.
Chtěla jsem tě následovat, ale máš nereálné cíle.
Jen melodií
Jen melodií se stát.
Každý den, když vezmeš housle do ruky.
Mohl bys mě hrát.
Jak rozechvěle.
Růžový byt
Vrůžovém bytě –
jsem malé snící dítě.
Kouřím trávu a beru nejenLSD…
Ostatní to bolí,
ulita
Děje se to teď – vtuto chvíli.
To máme za to, že jsme se nemodlili.
Krvavý polibek na dobrou noc –
už mě to nebaví, je toho moc.
I Feel You
Mám na sobě jen řasenku a propocené prádlo.
- Jsem obalená vtvým spermatu.
Šlápnu do jeleního hovna.
- Jen tak pro radost.
Houslisto můj nestálý
Nemůžu jen tak zapomenout.
Chovat se jako bys nikdy nebyl,
jako bys nikdy nebyl mojí součástí.
Jak mohla bych si nevzpomenout,
Jen motýl
Jdu spát,
už není světu dnes co říct.
Jdu snít.
Pod strom zapomnění.
Naše srdce
Přikládal jsi mi k ústum prst.
Říkal jsi: ,,Buď tiše. "
Člověk mohl slyšet kytkty růst,
když vztoupil donaší říše.
Zasranej svět
Vobchodním centru,
čekáme na smrt a tupě zíráme do výloh.
Na chvíli srdce,
může se nám zastavit.
Díra v duši
Hledám přítelkyni pro konec světa,
stojí v novinách, které držím v ruce.
Takový inzerát nečetla jsem léta,
začalo mi divně bušit srdce.
Začínám litovat
Další den bez Tebe,
jako kalich trpkého vína,
jenž stejně city rozbouří.
Nemohu už, ani se dívat do nebe.
Proradná květina
Můj drahý příteli,
Představ si, že pěstuješ květinu, pěkně se o ní staráš, pravidelně ji zaléváš, a ona kvete a kvete,je krásná a zdravá. Jednoho dne ovšem příjdešopět skonvičkou vody, těšíš se, až si budeš moci čichnout její omamné vůně, ale zjistíš, že tvoje milovaná květina přes noc uvadla.
Asi si říkáš, co se mohlo stát, krásná zdravá květina nemůže ze dne na den uvadnout. To samé jsem si říkala taky.
Láska
Nadobro jsem tomu podlehla, říká se tomu láska, ale má to tisíce jiných jmen a podob. Je to rajská hudba, co mě hladí, slyším jí stále v hlavě, hladí mne po duši, a všechno co se předtím zdálo krásné, je teď po poznání této lahodné chutě bezvýznamné a fádní. Jak jen jsem si mohla myslet, že se láska rovná slovům miluji tě, je to víc. Je to vůně, je to vůně všech zahrad a sladkost ovocných stromů.
Houslistovi
Když jsem chodila na hodiny houslí.
A můj virtuóz skladbu vášnivě mi hrál.
Všechno tenkrát bylo jinak – každý tón mi za hřích stál.
Celénoci mi vhlavě housle zněly.
Mám strach.
Hořkost všeho bytí a smůla plačících stromů,
Proplétají se mým žitím.
Chci se vrátit domů.
Cítit bezpečí lůně svojí matky,
Už přestaň hrát!
Smyčec opíráš o struny,
líbivý tón vychází zhouslí tvých.
Do klobouku hodím Ti dvě Koruny.
A uslyšíš můj krutý smích.
Otevři oči
Venku je tma, jsem tak blízko lodního okénka, že na něm jde vidět můj dech, pluji do neznáma, daleko od všeho co jsem tolik milovala a tolik nenáviděla, utíkám pryč před světem, který stejně bude pořád ležet hluboko ve mě. Není to jako kniha, ani jako písnička. Se zlomeným srdcem, které jsem si zlomila jenom já sama, pluji dál. Loď tancuje na vlnách, já sleduji noční zataženou oblohu z e své kajuty.