Je libo S/M nebo piss?

 

            Jako malý chlapec jsem nesčetněkrát stával před kruhovým výběhem a civěl jsem přes jeho chladný, pro mě v té době přespříliš vysoký, okraj na dno, jež bylo pokryto kusy větví a ohlodanou zeleninou, převážně mrkví. Marně jsem hledal místní obyvatele, neboť pán domu byl v tichosti temnoty skryt v příbytku, který ho chránil před nelítostnými slunečními paprsky. Musím konstatovat, že nepřítomnost tvora obdařeného v mých představách všemi možnými tvary, barvami a vlastnostmi, mě skrytě iritovala. Co naplat, že u kotce byla vystavěna informační tabulka, když díky liknavosti zaměstnanců zoo, jsem byl schopen přečíst maximálně „az obecný“ a fotografie byla nejspíš focena v začerněném pelíšku toho fantaskního zlotřilce a to ještě bez blesku přístrojem Niepce verze jedna. Černobílého rozmazaného tvora jsem rozpoznat nedokázal.

            O to příjemnějšího rozčarování jsem byl svědkem, když jsem sbíral podklady k napsání tohoto pojednání. Ne že bych byl tak nedůvtipný malý spratek (jen mi to chvíli trvalo, no), a že bych si nedomyslel, že se jedná o dikobraza obecného (Hystrix cristata). Tento, po kapybaře a bobrovi evropském největší, hlodavec, vyzbrojený v ostny přeměněné štětiny, je unikátem v naší sexuální odysei živočišstva. Ač téměř monogamní tvor je neuvěřitelným milovníkem. Milostným hrátkám se oddává nejen za účelem rozmožení svého klanu, nýbrž i ve volném čase, jen tak pro zábavu či z důvodů potlačení nahromaděného stresu. A to se málokdy vidí, věřte mi. Obzvláště jen s jednou samicí a prý pro potěchu těla. Nevěříte? Taky bych se divil, zejména má-li vaše stará takový neupravený kožíšek. Dvojsmysly stranou. Kdopak z vás, nabuzení pánové, by se chtěl vrhnout na svou manželku, kdyby měla sedinku pichlavější než-li jehelníček italského krejčího. Nejspíš málokdo, jestliže by tušil, že se mu při divočejší předehře do podbřišku zaryje osten délky až čtyřicet centimetrů, což, jak známo z výsledků průměrnosti českých ložnic, několikanásobně převyšuje délku pánských přirození, neřkuli u některých i kalhot. Takový osten má totiž sám o sobě zajímavou strukturu. Na konci má každý háček velmi podobný harpuně, který pokud se zarazí do masa, jde jen velmi stěží zase ven. A při sebemenším pohybu se zaryje hlouběji do tkáně. Potom už jenom sepse a smrt.

            Myslím, že je nad slunce jasné, že starý dikobraz si dá bedlivý pozor, než se rozhodne zpříjemnit si přicházející soumrak blaženým sexem. Ovšem nebyl by to ten pravý grandiózní hlodavec, kdyby to nevyřešil po svém. Touha je mnohdy silnější než si člověk dokáže představit. Stará dikobrazice sedí v hnízdě, pročítá si takhle večer humoristický týdeník svého manžela, když to na mužíčka najednou přijde. Postaví se rázně před rozveselenou manželku, hlodáky jí roztrhne časopis a dá se do okázalého tance, né nepodobnému klasickému striptýzu. Natřásá boky až ostny chřestí, z hrdla se mu linou nesrozumitelné vzdechy, div se si nožičkami neťapá do rytmu imaginární čačy. Paní domu na něj chvíli civí, možná si tak říká, jestli mu nemá vyčinit za ty zničený noviny, ale... když si chce starej dupnout, tak proč ne. Spokojeně zavýskne. Načež se manžílek pomalu přibližuje, kroutí zadkem, chrčí jak růjný vepř (však ono anglické „porcupine“ taky pochází z francouzského „porc d´épine“, což doslova znamená „ostnaté prase“).

To je jasný signál pro samici. Hruď přitiskne k zemi, zadek a ocas vystrčí vzhůru a obnaží dikobrazovi svou rozkošnou...no jak to říct, aby se někdo neurazil...fifinku. Myšpulín promine. Každý normální chlap by na ni teď hned skočil a sedřel jí bodliny z těla. Ne však dikobraz. Ten nemrava se postaví na zadní a zlije svoji starou od hlavy k patě proudem zlatavě teplé tekutiny. A anglické pivo to zaručeně není. Je to starý prasák, který se při močení ještě směje pod fousy. Jak vidno si to užívá i samička. Co je tohle za způsoby? Že by za tím byli ti nezřízení Francouzi? Zdálo by se to nejpravděpodobnější, avšak dikobrazí moč obsahuje látky, jejichž působení tuhé ostny na hřbetě samice změknou a nehrozí tak možnost nechtěného zapíchnutí samce. Samozřejmě k „zapíchnutí“ dojde, ovšem dikobrazice není kudlanka, která by si libovala v likvidaci svých samců.

Po aplikaci příslušného kondicionéru ostnů může dojít k samotnému spojení. Konečně. Ovšem další zádrhel. Dikobrazí samci nemají bimbající šourek mezi nohama a svoji kládu mají otočenou dozadu. Co je tohle za zvířata, řeknete si? Skoro téměř naprosto normální. Samec to vyřeší následovně. Na samici si vyleze zezadu, předníma ji chytne za boky a už to do ní pigluje tak, že na samici není žádná váha, protože je přenášena na zadní nohy dikobraza. Teď už přichází jen sladké vzdechání, chrochtání, hvízdání a kvičení. A je-li samice říjná, tak se po devíti týdnech narodí několik mláďat s otevřenými očkama a měkkými ostny, které do pár hodin ztvrdnou do pevnosti rodičů. Věřím, že se do své dospělosti nedozvědí, jakým odporným nehygienickým způsobem byla zplozena. Chtělo by se mi zvracet a plýtvat v jejich věku mlékem by byl učiněný nerozum.

Na závěr bych chtěl ještě zmínit jednoho podobného savce, který je vzhledem dikobrazům vzdáleně podobný, ovšem patří mezi hmyzožravce (podobně jako ježek) a má tělo pokryto bodlinami. Jedná se o bodlína (Tenrec ecaudatus), savce žijícího na Madagaskaru. Váží přibližně deset gramů, takže představa divokého sexu je doslova nad jeho síly. Samice při koitu bodliny přitiskne těsně k tělu, tedy si sameček může odpustit to trapné močení. V klidu může zasunout svůj penis do pochvy samice, aniž by se bál nějakého zranění. Zasune ovšem jenom jednou. Nabuzen, ejakuluje několikrát za sebou, přičemž to vydrží i několik hodin. Na tak drobného živočicha úctyhodný výkon. Takže, pánové, netřeba se zabývat předčasnou ejakulací. Určitě totiž zasunete víc než jednou, než to na vás přijde.