Tiché rozmluvy

Víš, Smrt, to jsou i mrtvá přání i mrtvé touhy i smutná zklamání a to ostatní, děti, lidi, kamarádi. Oni za nic nemohli. Odpusť, boj s myslí je zlý, nebo já... proč nemohla umřít místo těch.

Mé srdce hoří, má duše pláče, mé tělo nezná svět, mé myšlenky se rodí v novém světě bez stáří a krutosti těch předešlých let. Počíná nová epocha světa a dál se uvidí. Miluji tě a budu navždy.                        Dík.

Naše cesta nezávisí na kometách.                   Život? ... cynik.

Má ústa hledají rosu, můj dech se zmítá v nekonečnu, jsme obětí svých vlastních snů a přání, utíkáme před neuniknutelným, abychom se skryli na pláni bez úkrytu, za sebe sama, za sebou sebe, vlastní život a řítíme se do sebou nastražených pastí, láska jsou slzy, to je cesta ke kometám a ne komet k srdci.

Sny jsou...                                 ale co?

Přilétla kometa a mně se zdálo, že to sám Měsíc dává sbohem nebi, zarytý do paměti, zvolna že možná se vytratí dřív, než přijde ráno a s ním jeho sestra oděná v zářící šat ... Slunce.

Malá chvíle, kometa prolétla a svým ohonem zabila všechny hvězdy a v té době, jindy básník, říká někdo "to je život", ne, to je jaro, život jako já a ty.

Odpusť mi lásko, mé hloupé chyby, dnes je den kdy žiji. Den pro tebe a pro mne. Má smutná tvář se odráží v tvých očích tak jasně, že se měsíc nad městem ukryl do mraků                         ...stydí se.

Mé tělo je jen málo živé, má mysl je plná lásky a mé srdce plné vášní. Váhy se sklánějí hned sem, hned tam a každý je sám, žijeme dál, smích, slzy nás provázejí jako ten kalný pohled mrtvých hvězd.

jaro 1997