Zločiny a zmatky zákeřného zákazníka

Víte, čtu noviny. Občas. Baví mě komentáře, sloupky, útvary směle odhazující ochranou roušku objektivity v dál. Zbabělé, „objektivní“, alibisticky „nestranné“ zprávy a úvodníky čtu pouze z povinnosti. Poslední dobou se oblíbeným tématem humorně laděných sloupků a fejetonů stává kritika špatného českého zákaznického servisu, píší je všichni od provinčních pisálků  po vážené zahraniční zpravodaje.

            Podle nich prodavačky-Gorgony, s vražednými ocelovými pařáty, mocně chrlí jed na oběť-zákazníka, ochromí ho, rozsápou, následně zdecimují jeho bankovní konto. V případě, že je nakupující potentním a dostatečně výkonným milencem Štěstěny, skončí s pouhou frakturou lebky či utrženou končetinou. Návštěva nákupního centra (Restaurace, veřejných služeb…) se mění v ohyzdný očistec, strastiplnou pouť mučedníka, krutou krvavou kalvárii (Kafilérii?) .

            Vy, vy jim to bídníkům všechno věříte? Věříte?! Oni lžou, nesouhlasím, protestuji, vztyčuji bojovou vlajku (Erbovní znak sestávající se z čárového kódu a paragonu na rudém pozadí.), zahajuji palbu, brojím proti všem nactiutrhačům. Vy přihlížející, zavítejte prosím na druhou stranu barikády, přečtěte si tento hrdý manifest ženy za pultem, sami pohlédněte do temných zákopů a zákoutí v zápultí.

            Denně nám diktují shora: Ptejte se lidí, jestli nepotřebují pomoc. Taky že potřebují. Devadesát procent návštěvníků nemůže najít výtah, schodiště  ani eskalátory vedoucí do přízemí. Případně je zajímá, kde se na Václaváku bez placení vyčůrat. Vize dokonalého prodeje dle našeho managementu obsahuje extatického zákazníka, jemuž je na nákupní vášní roztetelené, překotně pulzující krční tepny přitisknuto naostřené šatní ramínko, poté je během několika nanosekund eskortován k prodejnímu pultu, přičemž v závěru je mu za jeho blaženého chrochtání odečtena z účtu minimálně trojciferná cifra v poctivé, spolehlivé, tvrdé měně. Mozkovou kapacitu takového zákazníka je v zájmu věcí budoucích nutno eliminovat tím, že ho neprodyšně obložíme plastovými taškami, čímž mu spolehlivě uzavřeme přívod vzduchu. Tato nenáročná procedura bezpečně udrží nakupujícího na mentální úrovni straky, či jiného kapitalisticky uvažujícího hrabivého obratlovce.

            Nejev v železných čelistech managementu však trpí prodavačka. Podobný díl útrap jí přináší i sekuriťáci, pro ty neznalé, jsou to ti pánové v fádním kvádru, s naslouchátkem a chrčivou tuberkulózní vysílačkou typu Cihla. Sekuriťáky je možno klasifikovat do následujících tříd:

Stydlín: Nikdo o něm nic neví, on neví nic o nikom. Prostě je. Zákazníky je často považován za figurínu, případně zbloudilého poštovního doručovatele. Ti otrlejší si z něj dělají srandu.

Sympaťák: Všichni ví všechno o něm, on ví všechno o všech. Je tam kde má být, pokud zrovna nezabředne v nějaké poutavé konverzaci. Zákazníky je často považován za náhodnou provinční celebritu či fešného policistu. Starší zákaznice mu za zvuku vzrušeného cvakání zubních protéz samy nabízejí tašku k nahlédnutí.

Slizoun: Více než případní narušitelé poklidného prodeje ho zajímají výčnělky, obliny a prohlubně na tělech prodavaček a zákaznic. V případě nouze mu obvykle stačí ukájet se pohledem na figurínu. Má nezvykle špatnou koordinaci, takže se občas musí přichytit, opřít nebo otřít o to (tu), co je nejblíže. Zákazníky je považován za perverzního pedofila, případně fetišistu na loupežné výpravě k dámským kabinkám.

Existuje samozřejmě mnoho dalších podkategorií, z nichž nejhojnější výskyt mají např. sekuriťák svůdník, srandista, smrdutec, Slovák, shovívavý, silák-svalnatec, sadista, strnulý, srab, slídil atd.

Třetím strašákem každé prodavačky je transka. Celý měsíc po svém nástupu jsem přemýšlela, kdo je tím transsexuálem u nás v práci, o kterém všichni pořád mluví. Pak mě trochu zklamali – prý je to pouze zkratka pro obchodní transformaci. Transka má ještě shodně přezdívaného bratříčka – transfer. Má otázka zní: Jak jste na tom vy lékaři (Transplantace?), bankéři (Transakce?), lingvisté (Transkripce?) s výskytem transsexuálů u vás na pracovišti?

Čtvrtým nestvůrným démonem, rušícím naše klidné sny plné radosti (např. Sobota odpoledne, svítí sluníčko, za hodinu jdu domů, hurááá, mi vyšla kasa!), je zlosyn zvaný zákazník. Plíží se, napadá nás ze zálohy, má hrozivou schopnost metamorfovat se pokaždé do jiné podoby a přijít s novými úlisnými triky. Zejména zákeřné jsou cizozemské armády zákazníků-špionů. Dorozumívají se pomocí nerozluštitelných vojenských šifer („Děvočka, gede premeriť?“ ), popřípadě nás atakují záludnými dotazy („A tohle saké, tó pravý prase?“ ). Neméně podlé jsou velitelky dětských útočných guerill, vybavené obrněnými kočárky, ozbrojené syntetickými štítovými plínami a výbušnými zápalnými dudlíky. Jejich drobotina ničí vše dostupné, vysílá uši drásající výstražnou pištivou sirénu a na všem zanechává neodstranitelné otisky svých nenechavých prstíků.

A závěr? Ano, mám chuť vzít oceňovací kleštičky či jiný tuhý předmět, být tou prodavačkou-ďáblem, odpravit navždy nevychované naduté nakupující, rozmlátit výlohy, ukázat světu, že i zákazník by se měl mít trochu slušnosti, nenechat to tak, bojovat pod barvami paragonu a čárového kódu.

Místo toho se usmívám, dnes už po stopadesáté, říkám:

„Dobrý den, můžu vám nějak poradit?“

Mimochodem…Stále ještě máme letní slevy, tak se stavte u nás na prodejně.