Zkušenosti

Americká zkušenost

Mladík seděl na čerstvě posekaném trávníku. Jenom tak očima sledoval dvě barevné ještěrky, jak lezou po zdi domu, ve kterém již nějaký čas bydlel. Když se ve dveřích objevil majitel, jejich zrak se na okamžik setkal, ale mladík hned zase sledoval ještěrky. Znovu pohlédl na může, a hned zase na ještěrky. Majitel se také podíval na stěnu svého domu, na obě zvířátka a vysvětlujícím hlasem pronesl, že je rád, když má kolem domu ještěrky. Prý alespoň ví, že tam nemá žádného hada.

Italská zkušenost

Ze svého sedadla sledoval ubíhající krajinu. Kodrcavý pohyb autobusu jej uspával. Čím dál častěji si všímal pomačkaných a poškrábaných boků aut, která předjížděli. První považoval za náhodu, ale teď už si ani nepamatoval kolik jich bylo. Štvalo ho, že na něco musí myslet, rušilo ho to v usínání. Blížili se k Neapoli. V odpoledním podvečeru byl rád, že se městu po okruhu budou vyhýbat. Nechtělo se mu znovu bloudit cizím městem, ve kterém si připadá ještě cizejší než obvykle. Autobus zpomalil a pak téměř zastavil. Před nimi pomalu popojížděla kolona vozidel. Z vedlejšího připojovacího pruhu se snažila vjet další. Nikdo nedával nikomu přednost, nikdo nikoho nepouštěl. Kde se uvolnila mezera, už tam byla přední část blatníku jiného. Občas to zaskřípělo. Řidič zaúpěl. V dáli před nimi stále slyšel houkání sanitky a viděl blikání modrého majáčku. Sanitka se prodírala vpřed a nikdo ji nepouštěl. Vadilo mu to v usínání.

Turecká zkušenost

Někdo ze zadu zavolal, jestli by nemohli zastavit, že potřebuje na záchod. Zpředu se ozvalo jako ozvěna, že jen co najdou vhodnější plácek. Za chvíli už řidič brzdil. Autobus zajel na vyjeté místo vedle silnice. Podél vyschlého koryta řeky vedly ze silnice kolmo čtyři cesty. Dvě po proudu a dvě proti proudu řeky, která tam nebyla. Všichni z autobusu se někam rozeběhli. Nebylo to moc vhodné místo k čůrání. Stál a přemýšlel, ke které cestě se vydá, aby si také ulevil. Rozhodl se pro cestu, kam vůbec nikdo nešel. Rozepnul poklopec. Úlevně pozoroval vytékající proud žluté moči. Na silnici uslyšel hlučný zvuk traktoru, řidič právě podřazoval a tůroval motor. Bylo zřejmé, že odbočuje na jednu z cest a jemu bylo jasné, že to bude ta jeho. Ale nešlo to přerušit. Proud byl stále velmi silný. Zdálo se nekonečný. Když traktor vjel na cestu, alespoň se otočil zády. Uslyšel znovu mohutné tůrování, jak řidič přidával plyn. Přívěs za traktorem s kovovým rachotem poskakoval po kamenité cestě. Už jej míjeli, už byli vedle něho, už by se měl otáčet na druhou stranu, aby tělem co nejvíce zakryt to, co dělá, a co bylo naprosto zřejmé. Ještě pohlédl na traktor, na řidičova záda a na jeho ženy sedící na valníku, které byly s takovým odporem otočené na opačnou stranu. Po chvíli, když už neslyšel zvuk traktoru, když už nic neteklo, zapnul poklopec. Teď se navíc musel vyrovnávat s nepříjemným pocitem odporu a hnusu, který na něho ženy přenesly svým odvráceným pohledem.

Slovenská zkušenost

S kamarádem jeli do Košic[1], chtěli jenom s batohy na zádech procházet východní Slovensko. První noc měli přespat u kamarádových prarodičů, další pak trávili v lese jenom pod širým nebem. Když vešli do malého panelákového bytu, kamarádův děda se na něho vrhnul, objal jej a začal líbat na ústa. Když skončilo tohle vřelé přivítání, kamarád se na něho škodolibě usmál a poťouchle pronesl: „Zapomněl jsem tě upozornit, že děda...“

 [1] Pro upřesnění: bylo to v létě 1992. Když se pak na svém putování přiblížili až k maďarským, hranicím, všude je udivovaly veliké cedule s nápisem: VITAJTE NA SLOVENSKU a slovenským znakem, jako kdyby už Československo neexistovalo.

Brazilská zkušenost

Říká se, že brazilské hovězí je nejlepší na světě. Když už jsem tady, musím to ochutnat. Objednal jsem si hovězí streak a kochal se pocitem z prvního dne v Sao Paulu. Když večeři donesli, s očekávám jsem se zaříznul do masa. Skutečně! Bylo neuvěřitelně měkké. Bylo šťavnaté a bylo chutné. Nikdy předtím ani nikdy potom jsem už tak dobré maso nejedl. Druhý den ráno jsem naložil své věci do auta a vyrazil na své cestování po jižní Brazílii. Všechny cesty, po kterých jsem jel, vedly odlesněnou krajinou  pastvin pro skot. Těšil jsem se na pralesy Mata Atlântica a hovězí mi hořklo na jazyku.

Romská zkušenost

Byl jsem se vymočit na veřejných záchodcích. Nebylo to nic příjemného, záchody byly špinavé a dost to tam smrdělo. A to nejsem žádný cimprlich. Když už jsem si umýval ruce a chtěl odejít, vtrhla dovnitř pětičlená banda cikánů. Pořvávali na sebe, smrděli cigaretovým kouřem a nemytým potem. Jeden z nich do mě vrazil. „Co se tu pleteš, svině bílá?!"  zařval na mě místo omluvy. Než jsem stačil cokoliv říct, vrazil mi facku a srazil mi brýle někam na zem. Chtěl jsem se začít bránit, ale sesypalo na mě všech pět. Když odešli, našel jsem si brýle pod umyvadlem, narovnal jsem nožičky. Umyl jsem si  krev, která mi tekla z nosu a ze rtu. Chtělo se mi brečet. Ne bolestí po všech těch ranách, ale kvůli bezmoci. A to jsem se chtěl jenom vyčurat před cestou autobusem. 

A mám mnoho dalších zkušeností, jenom je dát na papír.