Anglie

Poslouchat Keane a Maroon 5, číst Harryho Pottera, těšit se z deště a z padajícího barevného listu... Nevím, jestli mě chápete, ale takové maličkosti jsem vždy považovala za... "anglické" . Spisovatel ze mě zřejmě nebude, poněvadž vážně netuším jak tento svůj pocit  vyjádřit slovy...  ( Zkusim to nějak vokecat :-D )

A když už budu vokecávat , tak to zkusím alespoň trochu systematicky. Zde je moje srovnání oněch maličkostí před odjezdem a po odjezdu do Anglie.

Představa 1  : Upravení starší páni s černými cilindry a naleštěnými botami a hůlkami. Bílý kapesníček v kapse u saka a milá poklona, kdykoli uvidí dámu. ( LOL, jak naivní)

Pravda 1 : Možná takoví někdy byli.... Někdy v šestačtyřicátém. Nyní jsou to páni posedlí prací, neupravení a uštvaní. Proti své vůli hnáni společností kamsi do hlubin obchodu. Ráno nesnídají, v práci do sebe hodí fish and chips. Na pracovním stole hromady papírů, pod kterými se jen občas mihne zaprášená fotka naoko spokojené rodiny.

Z práce nakoupit, aby manželka neměla hysterické záchvaty, že ani tuhle maličkost manžel nedokáže splnit. V noci jen zlé sny, ve kterých onoho člověka honí obří libra. Královna na libře se najednou změní v zelenou ovci, bečící, že tento člověk stejně nikdy nebude mít klid a jednou zemře ve své práci právě v té haldě úředních papírů....

CRRRRRRRRRRR!!!!!!!!! A zvoní budík a musí jít znovu do práce.

Představa 2 : Mládež procházející se parkem, hrající frisbee, probírající závažná společenská témata. No zkrátka, každý stvořen pro Oxford.

Pravda  2: Je pátek???? Hurááá, rychle vzít všechny peníze, co mám, nakoupit ty nejluxusnější oblečky (je jedno, že mi z nich poleze tuna špeku) , honem se ožrat, najít nějakou/nějakého, který/která se mnou bude ochotný/á vlízt do postele. V případě samotářů se ještě pozvracet před barem, hlavně, aby to všichni viděli. No a když se mi bude chtít na malou? Přece nepůjdu na záchod. dneska je in chodit k těm zvracejícím  a nemusím se obtěžovat sundávat, nebo alespoň pohnout s některými svršky ( snad víme, o co jde... ). jsem-li dívka a mám za sebou pití litrů alkoholu, zvracení i sex, můžu si do těch lívanců na chodníku sednou a brečet. A brečet. A brečet. Jsem-li kluk, půjdu se na tyhle nádhery koukat a zatím egoisticky vylíčím rádoby přátelům, jaký to bylo s tou a jaký s onou.

UUUUAAAA Je tři čtvrtě na devět večer, takže pokračovat v líčení mýtů a pravd o Anglii budu až příště. Čtenářům Písmáka přeji dobrou noc :-* ( A stejně se tam chci přestěhovat :) :) :) )