Pohádka

Byla jednou jedna holčička.

Nevinná a zvědavá.

Zalíbil se jí ostrý nůž z oceli.

Zatoužila si s ním hrát, ale nůž ji varoval:

,,hra se mnou je nebezpečná a může tě stát i život.“  

Holčička však neviděla ostří nože, jen jeho odlesk a zář.

Nemohla odolat – lákalo jí to – aspoň jednou se ho dotknout, ucítit jeho dokonalý povrch…

a tak vztáhla k noži ruku a mazlila se s jeho chladným tělem.

Když pak sama pocítila chlad,

 radovala se, že bude mít i ona něco z dokonalosti nože.

Samým štěstím se jí zamotala hlava,

když nůž pronikl k jejímu srdci.

Cítila nesmírnou bolest,

ale neděsilo jí to, byla se vším smířená…

oči se jí zavíraly únavou a slabostí,

jen si pro sebe tiše pobrukovala:

,,nejhezčí barva je červená, když je jí kolem tolik.“

Červená je barva lásky,

a tak holčička spokojeně usla přivinuta k noži

a láska z ní proudem tryskala

 do všech světových stran.

Stala se součástí vody, vzduchu i ohně, vpila se do země a dostala se do rostlin, zvířat i lidí…

…A proto nás někdy bolí srdce, když milujeme.