bez názvu
Ozval se bard z holešovickejch bubnůjeden web na kterej jsme kdysi házeli svoje věcipořádal večírek se čtením -sešli jsme do bejsmentu kolem skladu cibule a bramborza dvojitejma dveřma byla špajs s pianinembylo to skličující a rozkošnénarváno. básníci se šikovali za sebou a moc dobrý to nebylotakovej nezáživnej křik vyplašených lanísestsakra přesvědčených o své originalitěmladí i staříněkdo přijel z děčínanechápal jsem to. jedinej kdo z týhle sebranky za něco stálbyl přítel co mě doprovázelkterýho ani nepozvali. bylo by to jako střelit do slepicpolekaně by se rozprchli.
blues
někdy je to dobrý
vykopat si pošetilej karneval z hlavy
vyhnat tanečnice i hudbu
zhasnout světla
prasnice
pouštím si písně od starýho sentimentálního strýce
z holešovickejch bubnů
kde jsem uvíznul na dekádu
ve stanu kterej jsem vztyčil uprostřed bytu
královna silnic
back in prag bejby a rovnou do sklepů,
v kterých všechno kloudný roste jako drzá houba
neviditelně a odhodlaně.
dolů do bejsmentu v kterým jsem kdysi vyrostl i já, coby husákovo hovado.
adagio..
skoro bych zapomněl
jak je to skvělý
schovávat se za černými brýlemi
v pravý poledne
dědek
tomuhle maníkovi se říkalo dědek -
mohl za to jeho šílenej ksicht
přestože měl kolem třiceti
jeho tvář byla drasticky zvrásněná
rodná vana
musel jsem vypadnout na čas z města
jsem teď na venkově
a dávám betel se smrkama a smrtí.
něco ve mně promáchlo tuhle šanci na pohodlí
pražskej maraton
z těch barevnejch hord maratonskejch běžců
co každoročně zajebou celou prahu
z tohohle stohlavýho dusajícího růžolícího ksichtu
z těhle endorfinovejch posedlíků a exhiboušů a patologickejch ignorantů
mnich s tošibou
už mě přestalo bavit se doma ohromovat
dočasně jsem vyčerpal možnosti tohohle pokoje
týhle kocoviny
je těžký oblbovat sám sebe vlastními poémami
kosí bratři
dneska jsem povstal za potlesku bláznivě oranžovejch kosích bratrů
který na dvorku kuli něco důležitýho
vystrašili mě v křoví jak zapomenutý patrony z druhý světový
a leskly se jako hladký černý valouny v řece
diskobolos ve vaničce.. traktát pro mikyho volka
moje dny tekly jako šílená zpřetrhaná meandrující řeka, ústící do rašelinových lesů, ústící do černejch oceánů /většinou…/ ale zničeho nic chytly takovej nečekanej rytmus, jakoby se nalily do azurovýho jezírka, jakoby se nalily do kaskád. plných syčící sirnatý skutečnosti a já si do něj hodil svoje paradoxní chodidla. Pro takový věčný holidays bez nároku,. Moje dny tekly jako ingoty.
Midnight cowboy
Midnight cowboy
Dneska si připadám jako marlene dietrich střiceti centimetrovým
poštěvákem, žiju nejmollověji jak jen to jde
a nejctitlivěji.
holub
takovej ten den kdy vidíš akorát agonickýho holuba
zalézat někam složit pírka
někam bezpečně od lidí
a s ocasem dorvaným /v lepším případě/
trnová duše
letím tím světem
jako míč vykoplej nějakým temným a radostným dítětem, géniem
mezi lidmi se cítím tristně
a oni zase nevědí co si se mnou počít.
tma
strašný jsou nástroje básníka
otevřel jsem dveře svýho bejváku
vrata jako do krypty
zapálil jsem svíčku
2 básně
kdysi.
bylo mi asi dvacet
stál jsem před opulentní výlohou lahůdek
na náměstí v hradci králové
p o e z i e
jako malej kluk jsem nosil dlouhý vlasy
který se vlnily
jak chtěly
a měl jsem takovej nevhodně jemnej ksicht
malovat dýkou jako caravaggio
tak teda jo
ty moje slaměná píčo – samoto,
tak sis vydupala přídavek
jako burleskní bradavici na orlím nose,
úryvek z nevídanýho autobiografu
znovu na vrátnici, neuvěřitelno, povídám si s kamarádkou co taky slouží v týhle díře, v týhle černý strouze na nápady a kouzla. bavíme se o životě a smrti / jakjinak/ já jsem smyslová domorkuexpandující machina, nemiloosrdnej jako lvice a dekadentní jako rez na žebrákově noži: "na vše hledím prizmatem smrti" na malý děti, na malý starý, na štěňata, ale stále si udržuju paradoxní euforii, mám těžiště v omamný fázi úžasu a dualistický šlahouny slunce mi prosvěcujou noci.
jsem rozkročen mezi díťetem jehož mysl se táhne jako mad med a nejnemilosrdnějším hořkobijcem cypřišem smutným. svěcená voda mně voní víc než lidstvo a přesto mi soucit s ním trepanuje v duši díru kudy nezadržitelně teče boží světlo.
pod kopyty slunce
sním
o sobě sním
o svý nebetyčný póze
sním v próze a banálních obrazech
bůh tě miluje když jseš down
bůh tě miluje když seš down
víc než když se ti daří
hází ti zlatý dvacky z nebe
a všechno pivo pekla
výborný hi-fi duní věčností
můj předek se jmenoval Michal Gallo
a byl to Maďar co žil kousek za hranicí v Srbsku
makal na velkostatku jako koňák
byl dost velikej a nosil špičatý boty
urval jsem se ze řetězu a zůstal tak
zavolám na tebe tátu.
slyšel jsem z kraje osmdesátejch let
když jsem maníkovi nasadil válečky
když jsem mu nasadil plotýnky
vypral jsem si hadry v Li-povský bystřině opilství
jako každej umělec se téměř neustále neskutečně nudím
vraždím čas dlouhým nožem myšlenek
točím s ním jak s čertem na podlaze
mé dny jsou jatka poupat
kluci kočičí
tramvaj číslo 5 proťala město jako smeč johna mecenroa
v zatáčce smrti jsem zahlíd ducha nádraží Těšnov
a vypadal jako tanečnice s hermelínem a kalhotkami z peří
po šílený burlesce pátku
léta na parketách
noc přináší klid
svět zhasne
zbyde jen tvůj pokoj
spousta takovejch pokojů
stěny pekla natřený na modro
kulomet budíku vrazí do mýho snu
budím se do toho božího zvěřince
jako nechápavej lvoun
domestikovanej v posraný
the end
konce jsou ledový jako skleněný ruce deště
když je ti kosa
konce jsou zimničně horký hroty pekla
zapalující kulisy našich včerejšků
15 °C
ledově azurový ráno
pupeny všude vyrašily jako šílenství
anebo šílenství všude vyrašilo jako pupeny
jakýsi den se drápe po fasádě protějšího domu
soul kitchen
letící svět
skvrna podivuhodnýho světla
v makabrózní noci
kaleidoskop krve
Cesta Kola
ocitám se v srdci provence
jedu na svým šimlánu
rosé zastrčený v držáku na rámu
-crusader 16- moje láska
Noce v Nice
tuhle báseň píšu v odstaveným vagónu
v Nice
poté co jsem byl vykázán z dálnice policií
dovezen před místní hlavák
kočky mě provázely celou cestu
pamatuju si na jednoho skvělýho kocoura
jak na mě čekal každou noc
v tom městečku kde jsem chvíli makal na vinici
zplahočenýho a ožralýho mě doved až na chateau
myslím že ji dořachnu a hodím tam
vegetuju na vymláceným schodišti
opuštěnýho domu
na břehu Róny
jsem tak blízko -
Marseille
jsem v Marseille
ach bože.
můj kabátek přehozenej přes židli
v kavárněna centre ville
port saint louis du Rhone
jitro jako z bodlérových próz
rafinovaně světelný a zlý
kaleidoskopický
budím se v řasách mezi dunami
krabice Slunce
přeskočit snídani
přeskočit pitomej oběd
a na lačno si nandat hudbu
starýho Becka
ruský kolo
vystoupám do svýho orlího hnízda
sevřenej studenejma kleštěma existence
mrd a smrt
ruský kolo na který jsem si nekoupil lístek
beastie boy
dneska je nebe sežraný bodlérem
a paříž tak vzdálená
její bělost
zapaluju jointa kterej mě doufám
umělý květiny zvadlý
vrátil jsem se k lahváči
poté co jsem se zaposlouchal
do the end
otočil jsem hlavou
sousedka láska
křižuju pokojem
po květovaným koberci
jako ledoborec vzáplavě krásy
několik dnů jsem nevypad zbytu
kočičí žrádlo
můj kocourek nad ránem
napustil čerstvý peřiny
svýma chcankama
byl jsem příliš mrtvej
vin rouge
tři dny chlastám vin rouge
z mýho krysama prolezlýho supermarketu
Coteaux du Languedoc
z hloubi francie
cirkus putující k dubnu
sedím na posteli
pohrobek boha
a konzumuju černou kávu
podávám si ji intravenózně
Křivák
Vkřiváku lámu srdce
dvacetiletý holce sbrýlemi
a pohanskými ústy.
vněžně potrhaným tričku
6 cm dekadence
Leo celej den makal v prachu po mrtvém
vynášel osiřelý věci z bytu
po starým židovi
co tu skonal
nelibát
volala mi redaktorka z Psího Lejna
chtěla se mnou udělat článek
nudila se
chtěla si zašukat
hudba
poslouchal jsem klasiku v bufetu ve vodičkovce
a žasl jsem jak hudba všechno mění
žasl jsem jak je lidstvo bez hudby odporné
žasl jsem nad tím jak jsem zase zkurveně chudej
co teď bejby?
mažu si jizvu v ksichtu vepřovým sádlem
z koutku úst mi visí cigáro jako vykřičník
jsem dramatickej básník a je mi trochu mdlo.
dojíždím na tom polským speedu -
Lola G.
tyhle dny byly zmatený
tyhle dny byly ožralý jak čínská poezie
vyloupl jsem se na žižkově
znějakýho automatickýho sentimentu
na cestu
a bylo to
vteřina před bouřkou
popudlivé ticho
ticho demolující vejpůl hlas ely
mám o 34 víc kočko
můj kocour se jmenuje Solomon
syn davidův
hledím na jeho meče
jak vyjížděj z polštářků ještě růžovejch
zastřelil jsem to ve tmě
ráno bylo tvrdý jako úder na čenich lva
vykopal jsem z postele nějaký hrůzy
a dostavil se do divadla
vyčerpanej z chlastu, z ženy, ze všech zatracenejch včerejšků -
part1
Moje milá mě vzala na loď, na módní přehlídku snáslednou vypíječkou, a dorazili jsme trochu pozdě, usadili nás do první řady a buchty kolem defilovaly vkabátkách, šatech, a ve spodním prádle, točily se kolem nás ve vzdálenosti několika decimetrů, úplně jsem viděl jak se jim vkalhotkách rýsují kundičky, a přemýšlel jsem kdo asi prcá tuhle a kdo támhletu, protože jinak to byla strašná nuda a neohrabanost a vykloktaný úsměvy. a já se těšil až bude po všem a dáme si nějakej chlast, a ty si civěla víc na mě než na přehlídku a žárlila jako prase. Všude byli „slavní“ a prachatí a televizní ksichty a kožený ksichty a rybí pohledy, a tamhle byla basiková i sdcerama dohajzlu, a támhle byl světoznámej neurochirurg sobličejem jako laskavá žába, zíral,a vkapse si mnul ptáka. Prostě děsivá sebranka, která měla víc sprostoty než ostatní a nízkýho výhledu, asi tak na špičku svýho kokota, víc štěstí, co já kurva vím.
Žižkov - reminiscence
Kdysi jsem býval hnusně osamělý
onanista
nikoho jsem neměl /nikdo nebyl/
skrytej ve střevech cizího města
září září na plný koule
ráno mě budí SMS
že nemusím do práce
pár minut před budíkem
takovýhle nahý blaho.
Výheň
Tady by asi nemohli žít kinders
řekla jsi s pohledem upřeným na mušky u lustru
kroužící a šukající v letu
s pohledem na vybitý okno
smaženice
Našel jsem nějaký zapomenutý houbičky v dóze, byla jich tak třicítka, seschlý mrňavý kamarádky, a já zrovna dva dny nejed, nepil, nekouřil /když nepočítám těch pár vaťanů, co jsem usušil na sporáku a smotal je do takovýho kornoutu, že by to sejmulo i Castra/ a tak jsem se zaklonil jako ve filmu a loupnul je tam a zapil to vodou z konve. Cítil jsem, jak mi tam jedna po druhý klouže, jak mi tam klouže duch svatej – okamžitý placebo až na vrchol, nechal jsem to bejt. Naslouchám tichu, pátrám v tichu, kopuluju v tichu, démonizuju si ho, a pak tě konečně zaslechnu na chodbě,jdu ke kukátku, zavíráš dveře aniž bys ťukla jako vždycky, a tos byla dva dny v trapu a ani jednou si nezavolala /později se dozvídám, že ti to poradila kamarádka, taktická záležitost/ Kurva. Bůh nás ochraňuj před všemi zatracenými kamarádkami našich dívek.
hotel Olga
chodím ulicema mokrýma
kundama
hledám rajdy co maj duši
jsem hladovej po Všem
k tanci a poslechu
Můra mi sedí na okně
a zvažuje sebevraždu
světlem
hladím ji po prdýlce
svatý poledne
Tak a je to
sedím na okně
a pozoruju kočku ve dvoře jak cupuje střeva z něčeho
napůl živýho
Hazard
Zatni svaly na prdeli
přestaň šílet
miluj svoji holku
vybrus meče slov
Anděl v pomalým letu
Nejsladší je kouřit první cigaretu
ležet v peřinách
třeštit z lásky
a slyšet tě v koupelně,
divadlo
Tak jo
jsem uprostřed dramatu
v samotných koulích divadla
v jeho srdci
Praha
Uprostřed noci se posadím na posteli
plnej divný úzkosti
a přemejšlím co TADY proboha dělám -
v tomhle všivým městě
pamflet
Ve 3. 33 ráno
ukousávám hlavu mikulášovi
kterýho jsem ti koupil odpoledne
z čistý lásky.
ohňostroj
Dnešní ráno je tak zralý na ránu mezi voči
dnešnímu ránu bych nejradši nacpal do řiti zábavní munici
a vyexpedoval ho do nicoty
vystřelil ho jako ohňostroj
Olga
moje sousedka nečekaně zaťukala na dveře
nejdřív ve mně hrklo -
myslel jsem, že to je nějakej všivák s eliminačníma
nůžkama.
měsíc jako opinel
můj brněnskej přítel vypadl z okna na svý narozeniny sletěl do nirvány z desátýho patra, když přelejzal balkóny na kolejích -pro kazeťák po stý osudně
a hrály v tom roli houbičky a jeho láska ke Klímovi. křehkej, zženštilej titán mý pubertymrtev -rozmáznut.
Zapotácím sepřed černým oknem v pátým patřeo pár let později v jiným městěa domáknu seže mě to zase raflo,
blíží se to jako kocour s opinelem v drápechtančí mi to po pokoji -. (temnej sentimentální kankán)
42°Celsia
Procitnul jsem na podlaze v obýváku nějakýho Spořilovskýho paneláku -poté co jsem v noci obtěžoval hostitelku, vypil archiv chlastu jejího otce a vyhulil všechnu trávu.
budím se s ksichtem zabořeným do dlouhejch chlupů koberce. přítel - její bývalej kluk si hověl na gaučíku. já ležel na zemi jako pes - a ona nakráčela ze svýho pokojíčku vyspinkaná a připravila ranní kávu stále dost krásná, s vlasy do půl zad, z kterejch ještě voněla noccelej ten zvláštní pach spánku.
60
nevím jak to máte vy
ale moje holky mě rády doháněj k zuřivýmu šílenství
různými rydly a nebozízky
pekelně rychlými odpovědmi na cokoliv
Opus delicti
povstaneš na osmičku
v excelentní náladě
aniž bys měl jakýkoliv nárok
vše je zle v nepořádku
dvorek
Jako malýho kluka
mě máma vozila po dvorku
se vzduchovkou v ruce
v záhonech konvalin
Lisboa
vzbudil mě zvuk jak z pekelnýho zvonu
ten můj zatracenej zvonek sakra
trhám jeho střeva ze zdi
mám obrovský drápy a hnusný trčící vousy
temnej temnej svět a odvážní zamilovaní
V 6. 18
se rozdrnčel telefon
Leova bývalá dívka
mezi slovy, jakoby se sesouvalo uhlí
milé kundičky...
Milé kundičky s demoličníma výstřihama
a minisukněma
a tílkama se srdcovým potiskem
lascivní kvítka
sere pes
když příjdu po práci domů
strčím víno do mrazáku
zapálím si
chodím pokojema
rejč against the machine
Temně modrý světlo, ráno který vyráží dech poštolkám, nalétávají mi na okno se zlostným křikem, budí mě melodie z telefonu, plná žesťů a fléten ramadánu, pejska mám obtočenýho na polštáři jako živou šálu, hnědý živý očka mě sledujou, důvěřivě, oddaně, úplně se do mě vpíjí a je to zatracená zoodpovědnost a láska co cejtim. narychlo si vařím turka, chroupu zrnka, civím na šoustající hrdličky na střeše protějšího domu, na holku v kalhotkách, jak připravuje snídani a pohybuje se do hudby, kterou neslyším. zvažuju masturbaci, zavrhuju masturbaci. prší – kolik bolesti je třeba aby se zjevila u mě v kuchyni.
Nina
Asi šest hodin jsem kecal s přítelem o životě
v nonstopáči Kotva na národní třídě
a vypili jsme padesát piv
než jsme se dostali k něčemu podstatnýmu
1 OOO OOO
koukám na sebe v zrcadle
slunce mám za sebou, ale temní
zašklebím se trochu hořce
trochu jako idiot -
hlavní je se nepodělat na kříži
Vždycky jsem to cejtil
že umřu v třiatřiceti
jako můj jedinej židovskej přítel
zdálo se mi o rybkách zaklesnutých
déšť
procitnul jsem pod otevřeným oknem
velmi brzo ráno
hodiny se zastavily ve 4:24
déšť mi chlístá do tváře
Pandemie
Ležím doma s prasečí chřipkou
a čumím na zprávy
měním se v prase
sirény s krátkýma sukněma
Jaro
moje láska ťukala na dveře
echo jak v hrobě
vstávám
něco vstává
Výčep
Tak po deseti letech
jsem vešel do stejnýho výčepu na veletržní
ve stejně bezduchý sobotě
jako tehdy
kinematograf
Mám v hlavě díru a z ní mi trčí kinematograf
pouští mi ty svoje voloviny přímo na hypotalamus
jsem tak blízko bradavkám mý hvězdy
že to blíž ani nejde
tágo
Opilej škobrtám mezi jízdama taxíků
chvěje se vzduch na Hlávkově mostě
shlížím do propasti noci
já a Celine v drožce
Molotovův Koktejl
Barová moucha to narvala do kouřovýho skla. a vjejích oválných zřítelnicích se ten bar zrcadlil jako aréna. Tvář barmana, děsivě proláknutá čočkou rybího oka se tím úderem otřásla a zašklebila se. Větrák odvál zbytkovej závan kouře zmizernýho doutníku.
nekupujte to..
hnusní lidé mají hnusnou duši
jako ta dáma v charitě
jako ten mrzák z vltavský
jako ten ksindl z bazáče na koněvce
vítr
vítr foukal jako pominutej
ten samej mistrál co dohnal k šílenství
chudáka Vincenta
mávnul jsem rukou
Vlk
byly časy kdy jsem se toulal po lesích jako vlk
a koukal kde bych co sežral
a čím se zežral
nakonec jsem byl živej jenom z medvědího česneku
aby bylo jasno
Poslední dobou jsem hulil opravdu mnoho
zpravidla hned od rána
po první cigaretě a kávě následoval joint tlustej jako prostředníček
ten jsem vztyčoval jako prapor pro všechny další dny
vlak
Jsem jako starej vlak
hodně hodně pomalej rozjezd
těžiště nízko
kovovej ksicht
Advent
tak jo kotě
ty roztančený dny skončily
jak by to řekl Jim -
rychle tas brouku a
Pornoloupež
Středně zkurvenej den. Za oknem cáká déšť. Ze sna mě vzbudila třeštivá bílá mlha, chytla mě za frňák a trochu podusila. uf.
Škola
moje dívka
začala učit v mateřský škole
děti tančit
hip hop - aerobik – dancefloor.
Cirkus
Byl konec března nebo tak nějak
a já neměl práci - vlastně jsem nemakal nikdy
ale na pracáku to začalo smrdět -
docházet tam mě už dost sralo
Ulice
Už zase na ulici -
ale ne tím starým způsobem,
kráčím plnej sebe vědomí,
křižuju oceánem populace
Praha kosmpolitní
V týhle části prahy jít na nákup
znamená šmajdat prstem po globu.
u arménce luxusní šunka od kosti
a monstrózní olivy + jeho ďábelská
voyuéři
Tři dny mě doma klátila viróza
zatímco já nemohl klátit nic
jen čumět na rýžovou lampu -
visela nade mnou jako všivej kokon
báseň pro Marka Sommera, kterej dostál svému jménu a zemřel v krásný letní den
Náš novej červenej gauč
je vlastně rudej
jako rety Magdaleny
milosrdnej mikroplyš -
kosti básně
vzbudil mě telefon
a klaxon dole na ulici
a já najednou snídal vysočinu
pil kávu
všechno je poezie
Včera mi drahá vyprávěla příběh
ze základky – aféra s výmykem
nikdy ho nemohla dotáhnout
přestože tančila a měla švih
epitaf
Z tajemnejch komnat
nevyhnutelnosti
vytahuju báseň
jako kus živý kosti
NIRVÁNA
Tenhle venkov byl teda pěkně mrtvej
většinou
ale teď se to sešlo
na konci prázdnin
ale jsou horší věci...
Potkal jsem jednu ženu v parku
blížila se ke mně na vyvrácenejch podpatkách
v takovým mundůru z třicátejch
brkala na svý vysoký podstatě
Park
sedím na starým pódiu
uprostřed parku a
fixuju oprejskaný palubky parketu
nasáklý tancem
pejsek pod postelí
moje milá je v trapu a
nechala mi tu na krku pejska.
zalezlo si to pod postel
a tichounce to úpí
můj příspěvek k olympijským hrám
vstal jsem kolem jedenáctý
pomazlil se s pejskem
koukl jsem z okna
a namaloval si píču fixem do diáře
Sám doma III
mám smaltovanou mísu plnou jahod
a sochu Nefertiti
barevnej pepř a
prázdný flašky
Koněvka
A tak po tisíctý mažu nahoru Koněvkou pro chlast a kouření a něco malinkatýho na zub a jako idiot si zapálím do kopce. Ta ulice je středem mýho vesmíru a hustej magmatickej provoz je jeho krví (mám nějakej nával dušnosti, hodí mě to na výlohu sksichtem nějaký píči, co si čistí zuby, zamrznutá vkřeči). Opanuji se, seberu cígo ze země a pozdravím se snejkrásnější cikánkou ve městě, jde se mi krásně, mám černej flaušovej kabát a ten na mně vlaje, jsem dekadent, nejčernější objekt na ulici. Zápasím už jen sám sesebou, lidstvo jsem odmával, čumím teď do země a všude jsou psí experimenty.
záliby tak všeobecný
Kluk zavolal do seznamky na českej rozhlas kolem jedenáctý vnoci. Lidi tam dávaj inzeráty spíš pro známý anebo volaj senioři, ale tenhle kluk tam zavolá a říká silně roztřeseným hlasem: „Jsem nekuřák, je mi dvaadvacet a hledám partnerku…. řekněme tak do pětadvaceti. “.
fláky slov
Když přijdou ráno zedníci, jsem vyčerpanej, unavenej, je mi třicet. jsem holobrádek na roztrhání jednou slečnou, jsem vyžilej jako starej jezevec, svět peláší kolem. Když přijdou ráno zedníci, aby vysekali svůj podpis do stěny hajzlu, narychlo si beru kalhoty, mžourám jak mládě, je na mě brzy, raději si beru ty jemně béžové, jdu pokojema knim a za uchem mi vychází slunce. „Až někdy opravdu vstanu, ochutnám tě svou bosou nohou jako Kristus, kterej to taky musel zkusit“, dopnu si malbecově fialovou košili a voberu nestydatě vypadajícího ukrajince o cígo, mám obrovský srdce, chce se mi smát.
Sám doma II
umírám na jedno ráno
umírám v polospánku
umírám za zvuku klaxonu
nějakýho asertivního dementa -
nesouvislá a nelichotivá esej o moderních ženách a světě
cestou do práce jsem v tramvaji koukal po ženách a viděl jsem vesměs ženy jako zbědovaný psice, tvrdý - jakoby z laminátu, žádná krev, ženy bez boků, ženy kterýma by žádný skvělý dítě neprolezlo, ženy bez kouzla, ženy kterejm nezbývá než bejt hubený, moderní píči, ženy bez ksichtu, ženy hřadující na sedadlech jako slepice, ženy abstinetky, ženy co choděj do fitka a bojí se bojí se. Ženy bez jména, všechny stejný, a s absencí upřímnýho stisku. A co mě dodělalo, bylo jejich neuvěřitelný sebevědomí - jak ty kundy se kolem rozhlížely, z pod svejch umělejch brv - jako by sežraly šalamounovo hovno - ach. Ženy s absencí všeho ženského, vyjma marnivosti, kterou si dodávaly na hodnotě, byly míň než zboží v ostudně průhledným obalu.
Sám doma I
sám doma opilej portugalcem
sám doma opilej
nořím se do temnýho azuru kouře -
klesám zvolna do mariánskýho příkopu týhle noci
Unreal Tournament 2003
jsem Heliogabalus
v krvavý aréně
tančící po zábradlí -
hroznej killer:
Beltine
Dneskamám beltine -
světlo je rudý jak oheň,
pozoruju se vtvém zrcadýlku
a vypadám jako potrhaná roleta vsrpnu –
SM
Myško, tak tohle je peklo.
sedět tu sám na posteli
hladovej po lásce
hladovej po čemkoliv co má smysl,
jdou po mně golfovou holí
Schodil jsem nohy z postele do vteřiny ticha a pak se do pokoje vevalila hudba, měl jsem rádio puštěný přes noc a teď tam spadnul šlágr z třicátejch let, hrozně skvělej, takovej rozvrkočenej song, jako by dělanej z nadbytku energie a já setřásl to hnusný snový předivo /spánek je smrt, den za dnem/ zatřesením hlavy. Chvíli jsem kouřil a pak se šel vysrat. Ťapal jsem po tom zasviněným linu a otiskoval do něho svoji pečeť, jako nějaká antická kurva: “Následuj mé kroky. ” vzkazoval jsem komusi.
Zákusek v kavárně Slávia
Jan Syrový se táhnul ranní ulicí jako kulhavý kojot. Bylo těsně po rozbřesku a vzduch byl tak moc čistej, až se ptáci zalykali. Jan byl pěkně zřízenej zjedný bitky. Šaty měl na sobě dorvaný a špinavý od trávy a krve.
Stroj
A tak jsem se probudil na tom smutným letišti. Smutným, protože je tak obrovský pro nic za nic. Veliká postel bez ženy, jedna deka a malinkej polštář smotivem letícího orla. Myslel jsem, že jsem ztoho flámu venku, ale ve skutečnosti jsem vtomstále lítal a marně se snažil rolovat na rampu.
šlapu na zmizík
Byl jsem zavřenej ve svým kutlochu, tak čtvrtej, pátej den, už jsem tý samoty měl plný vinty, a tak jsem se rozhodl, že vystřelím ven, trochu okouknout lidstvo. Jasně, věděl jsem že se TAM hovno děje, ale měl jsem sám sebe po krk a trpěl jsem samomluvou. Zřetelně jsem cítil, jak se mi šílenství šikuje za pravým ramenem, úplně na kraji mýho periferního vidění.
Tak jsem si napustil vanu, vypil si vní kávu a vykouřil cigaretu, oblíkl se a vyšel ven.
Papež
Sedím tady a už takovou dobu žádná krásná myšlenka. Sedím tu s kocourkem Myškinem. Tenhle tvor má nádherný oči, žlutý, jako by Van Goghovi ucákla do spálený trávy. Posloucháme rádio.
nechutná
venku chčije
a nikdo nemá šanci ani pořádně chcípnout
venku prší - -
můžeš mi zapumpovat
supermarket
Nádherná beznohá dívka v džínech
s jednou nohou uskříplou na třísle
na jedný vysoký kozačce
naklání se nad pult se sýry
roma
tak jo tupče
tady to máš
uhryznutej tvrdej rohlík na podlaze
docela děsivá samota