Floxy

má je tam pro duchovní harmonii

mně ale stoupnul tlak, v křesle zavřu oči

babička stříhá astry, floxy a židovské třešně

děti jdou do školy

já, malíček, s babičkou na hřbitov

Pradědek František Maria, ředitel školy ve Spešově

byl místní Komenský, chválili ho ještě kurentem

deset dětí živil, holky odpluly vdát se do Iowy

ale kluci na školy, doma jen bílé nitě

tož děda, František z Assissi, mazal ponožky uhlem,

když si je zašil skrytě

A ze škol do Blanska do strojíren továrníka Ježka

vybouch na něj kotel s čímsi, doba byla těžká

vlaky do Srbska když se vznesly ve vzduchu, v nich dědové s turbínou

všechno to přežili

- a doma zahynou

František Xaverský, tatínek, student práv,

babi s pratetičkou ho chovaly jak prince

(z jeho kabátů já své přešívané ještě v osmdesátém)

takže se zalíbil Ježkovic Jiřince

„Zda bohatá dcera? To jste mě rozesmáli

znuděná panička za Ferrýnkem pálí

do lázní si ho vozí  do společnosti“

vypráví maminka, když jsou u nás hosti

bere si nůžtičky z manikýry

do očí Jiřince píchá díry

na starých fotkách v krabici:

„Ještě, že nechyt příjici.“

a to je mu osmdesát tři
zdali mě někdo víc rozjiskří