Absťák I

Čím kratší útvar, tím jsem citlivější na slovo.

Nezpochybňuji, že nějaké upozorňuje na tyto. Zpochybňuji tvé jazykové schopnosti. Zkus si znovu přečíst můj první příspěvek.

Nějaké upozorňuje na tyto, které neumím přesně popsat. Jsou z láhve? Z okna? Ze sklíčka brýlí? Nevím. Ale jsou. JSOU. TYTO NĚJAKÉ.

Nějaké nejsou tyto.

Zvrhlíku: Vánek a střepy. Vánek a střepy - jak to spolu komunikuje? Střepy znamenají, že se něco rozbilo. Okno pak napadne toho, kdo ucítí znenadání vánek. Chladivý vánek je osvěžující. Předtím tam bylo zatuchlo. To, že si všimneš, že vánek je chladivý, tkví v tom, že chladil v kontrastu s tím, jak tam předtím bylo nedýchatelno. Atd.

A jak to mám vědět, kdes byl? Pokud je to pro haiku podstatné, má to být v něm obsaženo. Ale nějaké (vždyť je to "neurčité") a tyto ("určité") jsou de facto antonyma. Pokud chceš říct tyto, tak napiš tyto, nejlepší by bylo tyto i nějaké vynechat úplně.

Zvrhlíku, přesah a kontrast tkví v tomto: neležel jsem na lavičce, ale za rozbitým oknem, které vzalo za své po jednom hustým mejdanu podivných existencí. Chladivý vánek se mi snesl na tvář tímto rozbitým oknem, jehož střepy jsem slyšel zametat (nebyl jsem s to se zvednout) odkudsi zpod okna. Možná to ale byly úplně jiné střepy. StvN: Nějaké střepy jsou tyto střepy, právě tyto a ne jiné, tyto, které teď někdo dole zametá.

Přece, jak spí na lavičce... dobré, ale kdo nechápe, jak žiješ, tak neocení vystižení reality. *

Zdola a nějakých mi nepřijdou nejšťastnější. Zdola je nejednoznačné, tudíž dle mého názoru v haiku zbytečné a nějakých vypadá jako výplň do počtu slabik. Ostatně střepy jsou střepy, nějaké střepy, to je asi jako anglický neurčitý člen.

Přesah mi uniká. Protiklad nevidím. Aliterace pěkná, ale ta ještě haiku nedělá.