Tatínek

Když "odžité, tak "odžité"

 

                              I.

Pošťáci byli národní socialisti

Benešovými fotkami si mohli tapetovat

předsedou výboru na Ředitelství pošt

„Pochopitelně tvůj táta, jen se ho zeptej,

proč nám zkazil život“

- to maminka v den Pohřbu talířů s pomněnkou

(ale trefila ho jen do holeně)

 

Tatínek mě radši vzal do Úřadu

v právním oddělení pakoval do krabice

pan Felix mi z rozpaků cpal do kabelky červenou rybičku

(akvárko měli napůl)

 

A hned druhý den k soustruhu

 

 

„No vidíš, až půjdeš do školy

můžeš si psát dělnický původ“

zkouší se usmát taťka 

 

V koupelně přibyla Solvina ve skříňce

stouplo množství kapesníků mamince

plakala na gauči dvacet hodin denně,

že má svoje štěstí navždy promarněné

 

ale do práce ne: „To se v naší rodině nehodí“

hřímal strýc Karel, její bratr

nic nechtěl nechat náhodě

a za týden už nebyl předsedou soudu v Náchodě

(a teta myla nádobí ve školce)

 

Jo - zpátky k nám domů

mami zůstala na gauči, v knihovně osm set románů

„S těma to nějak dožiju“

 

Moravský strýc Jan Kunc, ředitel konzervatoře v Brně

říkal tatínkovi o dvacet let dřív:

„Františku, máš absolutní sluch,

studuj ještě hudbu, právník si pro čisto v hlavě potřebuje zahrát…“

 

Požehnaná rada

 

 

ll.  

 

Na Václavák do Juliše

spěchej za zábavou honem

 - to už nikdo nenapíše -

jak tam taťka s mikrofonem

 v pondělí s dechovkou zpívá,

v úterý  dixíku kývá,

ve středu k tanci na harmoniku…

a ať to houslím není líto

dudácká kapela – to je ryto

 

Ráno v šest u píchaček v Aeropalu…

 

 

Jednou se maminka nechala pozvat

 

k tomu se mi taťka nechtěl doznat,

že mu narušila koncepci,

když paní šatnářka v recepci

jak je jejím zvykem do pasu se klaní:

„Doktore, kde je dnes milostivá paní?“

to se i hysterka směje skrz slzy

ten večer housličky jen: „Vrzy vrzy“

 

A teď mi řekněte, jak můžu plesat,

že život přece jen nemá vadu,

když umřel třetího listopadu

devětaosmdesát

 

---