Batoh

Vždycky jsem měl rád svůj starý bágl
tisíc cest a pořád spolu
velikej ruksak z Kerouacovo revoluce
dnes poprvé, plný bolu
koukám na něj trpce


bouřka žene proudy vody po louce
čůrky kapek protékají podsadou
plazí se po zemi jako hadi
jen víc pomalu
víc pomalu


škvoři zalézají do bot
veliký střevlík utíká o překot
zvedl jsem svůj starý batoh ze země
a položil na prázdnou postel vedle sebe
nikdo tam už neleží


sedím, civím, přemýšlím

starej bágl na místě kam nepatří
a naděje schovaná za deštěm,
který neustává.

---