Pokojový drak

Pokojový drak

V rohu pokoje

leží v kaluži krve,

tak co to je

člověk nebo snad zvíře,

zetlele mlčí,

ale pak

náhle zachrčí:

"Já jsem drak."

Malý dráček ve skonu,

z posledních sil cumlá záclonu,

malý dráček, co zmírá,

oči ještěra zuby upíra.

Zakrvácel

lino i koberec,

když kymácel

malý se zmučenec,

někam do ústraní,

ukrýt se chtěl asi,

čekaje na spásu,

že snad se vyčasí.

Leží tam,

              po noci probděný,

              v bolestech oděný,

              ve smrtelné křeči

zvrací.

              Pařátek od hlíny,

              křídlo už jediný,

              před očima se mi

ztrácí...........

Malý dráček ve skonu,

z posledních sil cumlá záclonu,

malý dráček, co zmírá,

oči ještěra zuby upíra.

Slintá na kanape, krev už z něj nekape,

z křesla udělal si sluj.

Řve na mě: "Prober se!", řve na mě:"Prober se

a už nehalucinuj!