Ostrov dr. Moreaua

Tvorů menší kroužek
u ohně se hřeje
semtam kolečko či proužek
člověk zmizeti si přeje

Tvorové, ne podlí
monotónní zpěv
zuby jektají, tiše se modlí
ve spáncích buší krev

Srst šustí, drápy skřípějí
capot měkkých tlapek
už jsou tu všichni dospělí
zemi smočilo pár dešťových kapek

V tu chvíli ozval se hlas
stěží člověčí
opakuje zas a zas
slova, co kdysi byla něčí

Zní jeskyní modlitba
on nucen byl přísahati
a venku po něm šílená honitba
životem jistě vše zaplatí

Do duše vkrádá se strach
silnější zdá se býti
slídí po něm šílený vrah
než vůbec, raději zde žíti

Nyní je čas na svatý úkon
opakuj po nás
tu podivnou litanii - to je Zákon
my máme chlup, ty vlas

Však teď jsme si rovni
není úniku
den po dni
do našeho zániku

"Nechodit po čtyřech!"
(postel nahradí mech)
"Nepít vodu bez nádoby!"
(vede tě to do záhuby)

"Neloupat kůru ze stromů!"
(zatratíš cestu domů)
"Nelovit jiné lidi!"
(On to tak jako tak vidí)

Rytmickému opojení
propadli jsme lehce
pohybu schopen není
píseň končit nechce

"Jeho je dům bolesti
Jeho je Ruka, která tvoří"
lež si k nim cestu klestí
hlouběji k srdci se noří

"Jeho je Ruka, která zraňuje"
každý tvor strachy se třese
"Jeho je Ruka, která uzdravuje"
narazit na něj můžete v lese

"Jeho je síla blesku
Jeho je slaná mořská hladina"
rozezná z očí lesku
že strach není ta jediná

Věc, co trápí tvory, tedy
opičí muž udělá záklon:
"Jeho jsou hvězdy na nebi.
To je Zákon!"

"To je Zákon!", pravil starý
jediná možná z cest
a zvířecími hlasy zařvali
"TAK JEST!"

---