Hra

Toničce

Nemám rád zvonění v uchu. A v noci. Nechápu, co ji to napadlo. Po roce. Brzy budou vánoce. Nemám nic na krku. Jaké barvy prý chci mít svoji novou šálu. Pravda, nevrátila mi ji. Tenkrát. Nemohla. Otec s ní zatopil. Nám oběma. Jinak jsme se nerozešli. Byla v tom... láska. Ve tři v noci jsou všechny barvy šedé. Tak jsem jí to řekl: červenou. Tonička je mystik. Vysvětlila si to po svém. Ráno už jsme zase vstávali dva. Může za to. Tonička. Mám ji na krku. Je červená. Probouzí mě den co den stejným rituálem. Voní. Toniččina je jedna z nejlepších, co jsem kdy zažil. Ona Jihlavanka, když se dobře spaří, to jsou grády, pane jo! Hmmm...

---