Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVěrný druh
18. 09. 2008
3
6
2833
Autor
Muamarek
Žal mne bere do náručí,
tiskne k sobě víc,
radosti už dávno kručí
v břiše – nemá nic…
Ženeme se po parketu,
tělo na tělo,
upírá na mě zrak v letu
jako Othello…
Jeho ruka na mém pasu,
visí na mých rtech,
cítím, jak mi přízi z vlasů
utká jeho dech…
Černé oči, černé vlasy,
černočerný žal,
černý smutek černé krásy
a černý kůň ržál…
Propadla jsem mu už zcela,
jdeme krok sun krok,
hlavu v snách jsem poztrácela,
splácím na úrok…
Zakláním se v rytmu tanga,
tu mne přivine,
černý les a za ním hangár,
chci jen jediné…
Nechat nést se křídly noci
černými jak tuš,
že pak spadnu bez pomoci,
vím – tak leťme už…
Refrén:
Jednou přišel k mým dveřím
a hned bral za kliku,
a hned prý, ať mu věřím,
že nemám úniku,
bude prý se mnou stále, je můj žal…
6 názorů
nemyslím, že by tam měly být jiné barvy, jen všude samá černá, černá, černá, působí to na mne až hrůzostrašně. Přitom i žal bývá k něčemu dobrý.
A.H. Zas tak černě bych to neviděl - i když pravda, že jiné barvy, například růžové, tam mnoho není :-))
Avox - zdravím :-))
Ať tam jenom přešlapuje
a pak hned o dům dál táhne,
to víš, podzim. Vítr duje,
člověk po teplu zas prahne...
:-)) Měj se,
Marek
I před mými dveřmi
často stává žal
byť mu neotvírám
on se vnutí dál
S podzimním splínem
Zdá se že už zas
tesklivých písní
nastává čas? */