SVĚT ZA ZDÍ-31

Navarští vojáci stojící na břehu upřeně hleděli na most, který se klenul přes zelené jezero. Na něm stála dvojice postav, k níž od Ďáblovy hory přijížděla početná skupina jezdců na koních.

„Králi, tvůj život teď záleží na tvých vojácích,“ řekl Asim navarskému králi, jemuž držel čepel meče u krku.

„Co zamýšlíš?“ zeptal se strnule král.

„Zavolej sem toho, co je tvým zástupcem!“

„Já ho zavolám. Ale nevím, jestli přijde.“

„Bude muset! Jinak tě podříznu!“

„Elesi! Pojď na most!“ vykřikl král.

„A teď se modli, aby vopravdu přišel!“

 Muž v černém plášti a s černou přilbicí sesedl z koně a vykročil pozvolna na začátek přemostění, po němž zanedlouho kráčel.

„Co máš v plánu?“ zeptal se Asima Imar, který stál vedle něho a pozorně hleděl na most a vzdálený břeh.

„To uslyšíš a snad i uvidíš,“ odvětil mu Asim, který se díval na přibližující se postavu.

 Eles kráčel s mrazením v zádech a upřeně se díval před sebe, kde viděl v pokleku svého krále a za ním skupinu mužů se štíty a napnutými luky.

„Stůj Elesi!“ vyhrkl pojednou Asim.

„Dobře, stojím,“ řekl a pohlédl do bledé tváře krále.

„Jak si ty a vojáci ceníte život svého krále?“ zeptal se Asim.

„Hodně,“ odpověděl.

„Tak to je dobře. Tvůj král prohrál se mnou souboj. Já ho však nechal na živu, ale teď bude záležet na vojácích, jestli bude žít dál.“
„Rozumím.“
„Bude to jednoduchý. Všichni, co jsou na břehu, postupně půjdou na most a sebou vezmou všechny meče, kopí, nože, štíty, luky a kuše. A to všechno hoděj do jezera a vrátěj se zpátky na břeh. Ty tady po celou dobu zůstaneš, a jestli se někdo vo něco pokusí, tak král i ty zemřeš! Je ti to jasný?“ zeptal se Asim.

„Ano,“ vysoukal ze sebe Eles a zadíval se do tváře krále.

„Mám to králi vojsku nařídit?“ zeptal se.

„Ano,“ řekl se ztuhlým výrazem v obličeji navarský král. A Eles se otočil a začal ke břehu křičet. „Vojáci! Vemte všechny sečné a střelné zbraně i štíty a postupně s nimi dojděte na most. A všechno hoďte do jezera. Král si to přeje!“

 Zanedlouho na přemostění jezera vstoupili vojáci, kteří začali odhazovat zbraně a štíty. Postupně na dno jezera kleslo stovky kopí, mečů, nožů a štítů. A stejné množství luků a kuší plavalo na hladině.

„Takhle se mi to líbí! Vrať se k vojákům a všichni běžte pěšky podél břehu jezera na jeho opačnou stranu. Koně nechte před mostem. My vás po celou dobu uvidíme! A znovu opakuji, jestli se někdo vo něco pokusí, tak váš král zemře!“

„Rozumím,“ řekl Eles a odešel směrem ke břehu jezera. A za pár minut několik set postav kráčelo podél břehu jezera.

„Z beznadějný situace jsme se teda díky tobě dostali. V to jsem už nevěřil,“ řekl Imar.

„Všechno byl velkej risk, kterej díky štěstí vyšel. Jeď napřed a rozežeň s deseti muži všechny ty koně,“ nakázal Asim. A za okamžik jedenáct koní s vojáky v sedle cválalo po přemostění.