Pryč

Kráčím po cestě života

a již v dáli vidím cíl.

Kol temno.

Jen slabé světélko se mihotá,

přemítám jak jsem žil

a proč teď nejsi semnou.

Rozplynula ses

jak pára nad hrncem,

tys byla laní

a já srncem

a teď- má paní!

Nechť máš lehké spaní.

A já klopýtám

po nejhorší z cest

a stále přemítám.

Já byl jsem tvým zelíčkem

a ty jsi nyní mrkví

a já na světě celičkém

hledám doupě

kdes ty, mé poupě

kam chodí spát mrtví.

A již jsem blíže nežli dřív,

oslepuje mě světla zář

a lehký dotek hřív

černých hřebců,

pryč od všech blbců!

Já už vidím tvoji tvář...