Šumavské momentky 4

Libín

Všechno bylo jinak. Co jsem si představoval v oblasti možných nálezů a sběrů hub, to jsem už napsal, včetně toho, jak to dopadlo. Také počasí mne zradilo. Ze zkušenosti vím, že na Šumavě, podobně jako na jiných horách, bývá září měsícem s nejvyrovnanějším počasím. Musel jsem výběr času dovolené skloubit ještě i s prací na novinách a tak mi vyšel třetí zářijový týden jako jediný možný termín - včetně měsíce v úplňku na jeho konci. Všechna tahle houbařská alchymie byla ale naprosto k ničemu. V sobotu jsme přijeli za slunce, v neděli ráno se zachmuřilo až zatáhlo a úterní ráno nás donutilo, abychom plakali s ním. Teploty slezly pod deset, později i pod šest stupňů a to je teplota, kdy se už houbám nechce růst. Den jsme strávili na chatě, jen jsme si do Stožce zajeli na oběd. Původně jsme měli jíst na chatě – plánoval jsem houbovomasovou specialitu vlastní provenience, jenže bohužel : Houby totiž jsme neprozřetelně usušili v naivní důvěře, že nasbíráme jiné.
Ve středu odpoledne přestalo pršet, tak jsme vyjeli hledat jiné lokality, v nichž jsme očekávali lepší houbařský výsledek. Našli jsme však dvakrát jen cestu zpátky k autu, všichni v pohodě; jen já jsem si to tradičně zkrátil přes - pro mne neviditelnou - bahnitou louži. Zatra… Vraceli jsme se přes Volary a tak jsem si hned koupil gumové holínky a všechny potoky, louže a mokřiny mi té chvíle mohly cosi….

Co bylo s tím Libínem ? – jo, hned to bude. Ve čtvrtek jsme opět vyrazili do lesa a vraceli jsme se s vůbec nejlepším výsledkem – asi pěti kilogramy vesměs zdravých plodnic hřibů a kozáků, jimž vévodily dva menší osikoví křemenáči. Během čtyřiceti minut jsem stačil udělat tu svou pochoutku z vykostěných, bohatě kořeněných kuřecích stehen upečených na pánvi, obložených vařenými brambory s posekanou saturejkou a přelitých takovou specilní aromatickou houbovou šťávoomáčkou. Měl jsem úspěch – račte prominout, že se vychloubám…

Po obědě jsme naskákali (máte pravdu : nalezli) do auta a jeli až skoro k Prachaticům, do Libínského sedla a odtud po modré nahoru… Když jsme šli první metry od rybníčka na návsi cítil jsem se na padesát. Let… Takový nějaký entuziasmus… slunce už zase svítilo, ale teplota se chytře držela jen na dvanácti stupních. Jo, zkraje… to se šlo dobře, jenže po pár stech metrech už cesta nabírala dost pitomý sklon a stoupání mi nějak ubíralo dech. To jsem ještě netušil, že to převýšení je rovných čtyři sta metrů. Nebudu to rozvádět : nahoře jsem se cítil na stodvacet, tedy asi tak pětatřicet až čtyřicet let po smrti. Přesto jsem však stačil zaregistrovat pár hub, které jsem ještě nikdy neviděl, nebo už před mnoha lety, třeba stroček trubkovitý, o němž jsem s domníval, že roste spíš v červenci a srpnu. Skupinu ryzců pravých, které u nás v lesích nenajít… Hřiba koloděje - poprvé v životě, podobně jako krásnoporku mlynářku a všude mohutné smrky snad vyšší, než třicetimetrové, běžně s kmenem o průměru šedesát až sedmdesát centimetrů. Ani nevím, proč jsem si v tu chvíli vzpomněl na více, jak desetimetrový strom černého bezu, který jsem kdysi viděl v parku v Burgasu…

To vše jsem ale na chvíli zapomněl, když jsem po té štrapáci ještě vystoupal čtyřiačtyřicet schodů na rozhlednu. Za to, že jsem to vydržel, byla odměna vskutku královská. Pode mnou Prachatice (člověk měl pocit, že by tam doplivl), všude kolem kopce, bylo vidět až na rakouskou stranu, ale jak jsme doufali zahlédnout Alpy… ne ! Na to bylo ještě mnoho vlhkosti v ovzduší, kouřmo. Za to Bulík, Hraničník, Třístoličník, Plechý, Bobík, Solovec, Pažení, Větřín, Poledník, Boubín… to nejde všecky vyjmenovat. Koukal sem, koukal tam, semtam něco vyfotil…

Dolů se mi šlo dobře a tak jsem zapomněl na to trápení s výstupem. Zůstal ve mně ten pozoruhodně příjemný pocit, pro který jiní lezou na Mount Everest. Naše dívky (je jim dohromady sto pět let) nás ve Žlebech nechaly vystoupit u hospody. Dáme si každý tři Pardály a zbytek – asi dvacet minut - dojdeme pěšky. Naštěstí po asfaltu a z vršku to ještě dokážu…
Bylo mi fajn a nálada sluneční - ten zážitek mi značně vykompenzoval i zklamání z té nepříliš vydařené houbovačky…