Synku...

Jako malé děti jsme si hráli na pískovišti velmi často

Prosévali hrubý a kamenitý písek skrze síta

A velké kameny vyhazovali pryč

Seděli jsme tam tři malí kluci

A prosévali

V modrých děravých teplákách a roztrhaných tričkách

Vymýšleli jsme příběhy

Já byl nejmladší a nemohl jsem do jejich děje moc zasahovat

O to víc jsem po tom toužil

Byl jsem iritovaný malý kluk, osamělý mezi kamarády

Kolik z vás se někdy cítila podobně?

Kolik z vás si ve hře musela hledat oporu sama v sobě?

Prosívám si na svou vlastní hromádku a velké kameny nevyhazuju

Sedím na pískovišti sám a začíná pršet

Špinavý malý kluk v roztrhaných teplácích vstává z pískoviště a jde domů

Nalezne tam mámu, tátu i bráchu

O něčem se baví, ale bez něj

Je duchem v místnosti

Neviditelnou entitou, která se cítí zbytečná

Sedne si na gauč a poslouchá

Přemýšlí, kde se ztratil, co kde zanedbal

Proč není vidět

Promluví na mámu, promluví na tátu, promluví na bráchu

Podívají se na něho s ustaranými výrazy

Budeme se rozvádět synku…