Podzimní

...vítr neúprosně třese těžkými hlavami stromů
opojná vůně borovic mísí se se zemitým aroma zlatavého listoví
hmota oblohy tlačí k zemi...

člověk je pokorný, však chce se mu křičet nad tím náhlým procitnutím

slunce nemilosrdně krájí krajinu mohutnými stíny
s jistotou zkušeného chirurga

oblaka tak důvěrně nadosah,
chtěly by s tebou promluvit si o marnostech života...

v té božské kráse je něco trýznivého

vše prostupuje vědomí pomíjivosti
stejně jako přítomnost "vyššího"

JSEM JEN MALÝ ZÁŘEZ NA OSE ČASOPROSTORU... JEDEN Z NEKONEČNA

bílé chomáče nebeské, hmotné a těžké jako život
stejně rychle uhánějí vdál

a všechny vzpomínky objeví se
jako mlčící ale přesto promlouvající obraz na hladině rybníka

čím je hladina myšlenek zčeřenější
tím větší tesknota prostoupí tě.

---