Čekání a smutek

Čekání a smutek-1997

ON:

V očích Ti plane žár

a já se tavím jako škvár,

celým svým tělem mě objímáš

a laskavostí mě přímo dojímáš,

miluju Tě nadvakrát

a Tvoje doteky mám hrozně rád.

ONA:

Měl jsi přijet, nepřijels,

ze vzpomínek mám pel,

jaká bude diskoška bez Tebe,

sama hledím na nebe,

jsi nejhezčí z kluků,

ráda Ti podám svou ruku.

ON (když nemůže přijet, ujišťuje se v duchu o pevnosti vztahu)

ONA:

Létat na Tvých křídlech,

smát se společně s Tebou,

bydlet ve Tvém sídle,

to chci zažít nejednou.

ON:

Neshledal jsem v Tobě zatím chyby

a od prvního okamžiku se mi líbíš,

omez jen to kouření (a chlastání),

tělo se Ti pročistí

a hlavně se zmatek vysídlí,

smích bude života kořením.

ONA:

Já vím, ale jako kůže hadí mě to stále svádí,

nevím, zda to není závislost,                                                     (určitě jo)

nebo slabost, či protest pro radost.

Každopádně se toho chci zbavit,                                             (to teda nevím.....)

jakože já jsem Monika a Ty jsi David.

(Uplynul čas, kdy se ti dva týden neviděli. Nadešel den, kdy Monika doufala, že Davida potká, ale místo toho dostala od jeho kamaráda dopis od Davida)

MONIKA:

Napsal jsi mi dopis,

ale proč jsi se v něm rovnou neposlal??

Vím, že je to hloupý,

ale byla bych radši, kdyby jsi mi skutečně pusu dal,                             (to určitě!!!!!!)

trní mám kolem sebe,

znám jen jednu veličinu - Tebe,

je mi v noci ze samoty zima,

chci se procházet krajinama Tvýma.

DAVID:

V očích nám stíny matně profukují,

z těch končin naše dýmy taktně plují,

na výstrahu nám z mostu čiší plakát,

abychom věděli, kdy je třeba plakat,

trhá nás poživatina a marmeládový průduch,

všechna okna světa jsou otevřena a proto je čistší vzduch,

krvežíznivost vzrůstá,

netopýr vycenil zuby,

bludička nastavuje ústa

k polibku s výkřikem: „Všichni lidi jsou tupí!!“,

kněží francouzských templářů se zacelil,

lovec vzal zbraň a hlavu si nastřelil.

Krev teče do kopce,

smrad rozprostřel se po hrobce,

v očích jedněch jsem božský,

u druhých zase propadám,

nejlepší prostor mze všech je stejně mrožský,

oddej se v něm vzpomínkám,

urvané zvony bijí na poplach,

moje neprozřetelnost z nich nemá strach,

televizní propletenec se nudí,

jeho oduševnělá podstata ho nesmírně studí,

naštvaná treska-hrozba nebeská

se vyvyšuje nad ty, co přišli dneska.

Pod nezměrnou navýšeninou rtuti

Tvoje neodmyslitelná nereálná žárlivost prudí,

teplo Tvé magické aury spadlo,

o osudu galaxie rozhoduje kyvadlo,

mé nitro se neprodleně navrací

do míst, kde tělo přestalo být matrací,

fotky z rodinného alba zšedly,

zbývá jen obraz psa trochu nevzhledný,

kostrbatě naráží do čtyřstěnu,

vítěz maratónu si vybírá odměnu,

v dálce letí karavany

a mladík si ustlal v lůně panny.

Stojím sám,                             (Jak jsem mohl takovou sviňu milovat.......)

úplně rozerván,                        (Seš děvka!!)

tobě neodevzdán,                                (Ožralá a zkouřená děvka!!!)

své srdce ti nedám,                             (Nenávidím Tě!!)

mé tělo svírá otřesný větrolam,

já svou nemoc mozkových závitů jednou překonám.

Noc to byla hezká,                                          (Kouříš a chlastáš,

den však lepší je,                                             zajímáš se o jiný, když

říkám si dneska,                                              jsem s tebou

že sportováním se lépe vyžije,              a nechcu tě už

neviděl jsem tě už nikdy víc,                             NIKDY

ale stejně mi zbylo sil natisíc,                vidět!!!!!!

byla jsi záludná a přelétavá,

odmiloval jsem se a říkám: to se stává!!