Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seněco...
18. 10. 2008
14
12
1531
Autor
Marcela.K.
opřená o okenní rám
studené sklo
mě hladí
odcházíš
zůstávám
mé rozpálené čelo
za kterým
studem hořím
kdy tuhle hru na něco
svou vlastní vůlí
zbořím?
tiskneš se ke mně silou
vzpomínek co by bylo...
držíš mě s nadějí…
mám tě snad raději
než sebe?
nechci už
...nejsem dítě
nechci
vždyť víš…
návidím tě!
studené sklo
mě hladí
odcházíš
zůstávám
mé rozpálené čelo
za kterým
studem hořím
kdy tuhle hru na něco
svou vlastní vůlí
zbořím?
tiskneš se ke mně silou
vzpomínek co by bylo...
držíš mě s nadějí…
mám tě snad raději
než sebe?
nechci už
...nejsem dítě
nechci
vždyť víš…
návidím tě!
12 názorů
Marcela.K.
22. 07. 2010Marcela.K.
15. 07. 2010
Zajímavý zvrat, na konci.
Smíšené verše, ze kterých mám smíšené pocity.
Ještě se vrátím... Aha, za 'než sebe' je otazník; tak teď to dává smysl. Tip
Jarmila_Maršálová
20. 10. 2008jejdavilda
19. 10. 2008
dobre propojene
..vzpominky a sebelaska..
kde se bere je ta sila
co uvnitr jak ohen praska?../**
"vzpomínek co by bylo..." vzpomínky s podmiňovacím způsobem jsou sny a snít se přece smí, dokonce musí!
třeba jsem si to vyložila po svém, to je výhoda básní a právo čtenáře, ale tak mi to vyhovuje :-) */
Hmm, buď se nauč je hodit do kolen, nebo to nech být.
JÁ to nechávám být.