Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNavážno
21. 10. 2008
7
10
2765
Autor
Muamarek
Plamen žertu sliny polyká,
v hrdle je sucho,
v ledví kolika,
kolika bleskům vystaven byl zrak,
drak prostoduchou
dívku pojídá,
snad princeznu, co věří na přízrak…
V jeskyni tma je, vlhkem prorostlé
stěny se ptají,
proč že o dost let
se luna vrací zpátky, někam tam
do lůna matky,
kde snad lze najít
strach, úzkost, lásku - i smrt bez kata,
jež zve se nadějí…
10 názorů
..jak ja na konci vidim nadeji, malem slintam, navic text dohromqady s tim az detskym nickem je do jisty miry ne okouzlujici, ale prioste MILY...:/*/*
nenapovídej, ani mi nenapadlo, že by trest, vždyť říkám - obklopit láskou...
Oběma dík :-))
Avox: O trest se tady nejedná, jde o smíření, o dech lásky, života struna nezbedná - je a není - všechny masky jednou odloží se a zbyde tvář... tvář naděje, v tmě jasná zář - a víc - už nenapovím :-))
Marek
matou mne poslední dva verše... k zamyšlení nutí - co zve se nadějí, raději láskou obklopit, než odsoudit k smrti... */