Jak to začalo

Pouhých pár hodin po půlnoci jsme do očí si hleděli živě zamilovaní cvoci do rána čekat nechtěli on bílé tričko (a mně zima) zářivý úsměv jakbysmet ve fáru sedět bylo prima já strohá - dnes se nevidět! byl laskavý a vstřícný milý když připravoval snídani prodlužoval tu slibnou chvíli bral moje dlaně do dlaní až do oběda běda! běda! to už jsem láskou hořela a smála se ach já se smála!!! na zádech (když jsem bolela) nosil mě palec zanícený že těžko bylo mi i stát čichal mi k vlasům k vůni ženy a bylo znát že má mě rád bránil mě tělem když se spikli výtržníci tam na parketu že miluje mě (co chtít víc?) vykřičet chtěl celému světu silný jak silný muž být může ne hroší kůže ohledy do rána hlídal spánek mělký když znavily nás pohledy do očí z očí dnes v nich mám slzy už radost nevnímám jen prázdno co mi po něm zbylo soutěžilo v něm druhé JÁ? jak na pouťovém kolotoči kde jednou též jsme spolu byli mi dnes a denně hlava točí se v závrati už není milý byť se mnou bruslil proti vůli kolikrát jen mně pro radost vzpomínám jak se sladce tulil - proč najednou mi řekl: DOST! při světle svíček když mi slíbil lásku i krásnou budoucnost? bosorku v zádech (záviděla) proč nenechával odejít? milovat obě - to se dělá? cynicky dávat v sázku cit? v noblesních šatech když mě vídal už zavěšenou do paže proč jedinou vše změnil větou: ONO SE ČASEM UKÁŽE...(?) /Odpusť, Fiúúú, lépe jsem to nesvedla/

---