PARALELNÍ SVĚT-59

Major Karel Pokorný seděl za volantem nákladního vozu, s nímž velkou rychlostí couval. Přitom střídavě koukal na rozevřený kufřík, v němž se nacházel malý monitor s klávesnicí. A na jeho obrazovce viděl z ptačí perspektivy silnici, po které jel. Tenhle pohled mu umožňovala mikro kamera, co byla zabudovaná v mini letadélku, co se vznášelo v ochranné cloně proti spatření, a které na dálku joystickem mohl ovládat.

 Po silnici, co vedla lesem, jela velkou rychlostí dvě nákladní automobily s německými vojáky a major doufal, že zahnou na lesní cestu, která vedla do vesnice. Pokud by se tak nestalo, brzo by ho dojela. Lesní cesta navazovala na silnici za zatáčkou, kterou náklaďák řízený Pokorným projel. Přitom major upřeně hleděl do zpětných zrcátek a oddechl si, když zdárně zatáčkou projel. Poté rychlost couvajícího vozu snížil a zadíval se na obrazovku monitoru, na němž si přiblížil oba jedoucí nákladní automobily. První k jeho úlevě zahnul na lesní cestu, zatímco druhý zastavil. Z jeho korby vyskočila dvojice vojáků, načež se náklaďák rozjel a také vjel na cestu vedoucí lesem.

„Pane nadporučíku, ty náklaďáky jedou k tý vesnici. Ale u tý lesní cesty zůstala na hlídce dvojice vojáků. Ty už nějak zpacifikuju a dojedu k vám. Pak rychle tu bednu naložíme!“ řekl do mikrofonku.

„To pak zase budeme muset couvat. Před lesem budou u silnice Němci a četníci,“ uslyšel v naslouchátku hlas nadporučíka Mirka Vincenta, který se nacházel na svahu vedle silnice u bedny.

„To budeme,“ odpověděl major, přičemž hleděl na monitor. Na něm viděl v tu chvíli široké okolí kolem silnice a ztuhl. Jelikož spatřil o několik kilometrů dále po silnici, na níž se nacházel, jedoucí nákladní vojenský vůz.

„Couvat asi nebudeme moc!“ vyhrkl a sešlápl pedál od plynu.

„Co se děje, pane majore?“ zeptal se Vincent.

„Po silnici jede německej náklaďák! Musím rychle vlítnout na ty dva vojáky!“ řekl Pokorný.

„Když zahne na lesní cestu, tak to bude v pohodě, ale na silnici nesmí zůstat těla těch vojáků.“
„Pokud na to bude čas, tak ty vojáky vodtáhnu do lesa. Ale když ten náklaďák nezahne na lesní cestu, tak ho máme v zádech!“ mínil major, který současně vjel do zatáčky, na jejímž konci uviděl dvojici německých vojáků. Přitom se na okamžik zadíval na monitor, na němž spatřil nákladní vozidlo, co se od něho nacházelo ve vzdálenosti několika kilometrů. V několika vteřinách se rozhodl pro rychlou akci, na jejímž konci hodlal uspané vojáky rychle odtáhnout do porostu lesa. A tím vsadit na tu variantu, že nákladní vůz zahne na lesní cestu. Když mu tohle rozhodnutí proběhlo hlavou, tak stáhnul dveřní okénko, načež uchopil do pravé ruky pistoli, kterou měl nastavenou na střílení uspávacích střel a tichou střelbu.

KONEC PADESÁTÉ DEVÁTÉ ČÁSTI