kochaná

Snímám si bod

do kdy že jsem ještě jedlá,

v záruce

a od kdy chutnám už jen

jako zakyslá plsť  

napadená

rakovinou,

maskovaná v paruce.

 

Kdy chutnám omylem

jak jahody

vprostřed mrňavých bublinek,

a kdy zas trpknu na ústní spodině

coby nitráty s opačným všecílem,

ať už finišujem v rovině

-udělej mi hned I eM –

srdečně pak

dozníme.

 

Nepadám

jen tak pro nic za nic

na záda

a vnímám, co v ní mám,

slyším každou slabiku zatnutých sanic,

a zpytuju svědomí odpudivým silám.

 

Pihy podlehnou tiché pěně

a vstřebají slzu,

do koloběhu zplodin

se v nich pokládám a mrznu,

uprostřed sebe sama otevřeně,

uprostřed celé světové šíře,

plácám tě po stehnech, zamrzám,

pleskám dlaní

víš, že se nedružím jak

dušechtivé zvíře,

nekoušu ti spaní

po nocích

ve slepé víře

a nemeju se v bolístkách

níže svojí,

čvachtám se ráda v loužičkách

s pocitem nemyté

a oblékám panenky do plenek,

ještě stále s pokorou přijímám tvé podobojí,

jak naivní, bláhová bosorka.

 

Jak líto je mi tě

 

a sebe jen navenek.

 

---