Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNemusím...
31. 10. 2008
12
16
1360
Autor
Marcela.K.
jít po přechodu
a bát se
že malé dítě
nám dá přednost
aby se
vzápětí
mohlo
nabourat
do našeho života?
ten strach se mi s úsměvem
rozpíjel
jako kaňka
jako kaňka
pod kůží
ne
začalo váhat
a otáčelo se za mnou
mrazení v zádech
klopýtat zase štěstím…
ten strach se ale tolik
tolik
styděl
co by řekli lidi
a děti
a maminka!
***
nevěřím
který jste ročník?
řekla sestra u mamografu
na pěší zóně
se dívám do výkladních skříní
na sebe
usmívám se
a mířím k přechodu
jsou pravidla
kdy risk
už není ziskem
máš mě rád
to vím…
a On
taky
16 názorů
Pořád se mi líbí. A teď už vidím, že ten můj předchozí komentář o dvojsmyslnosti vůbec nebyl nemístný.
Tak mně ukecaná nepřipadá! Asi záleží, co se říká... a ty mluvíš dobře :-)
Marcela.K.
13. 09. 2009Marcela.K.
10. 09. 2009Marcela.K.
16. 11. 2008
velmi silná...životní moudrost z ní čiší...podat tak někomu číši s živou vodou...*
ten první odstavec je vážně síla, jinak se tam místy malinko topím,a le to bude tou pozdní noční hodinkou:) dávám tipa, pěkná pěkná pěkná
Hned úvodní odstavec skrývá tolik dvojsmyslů, že to přece nemůže být náhoda. Takový příběh o čase.