Utopím se ve tvém významu

Utopím se ve tvém významu.
Tvé oči budou zase plné cukru.
Vydávám se s tebou v let
a zapomínám,

Co když

Co když
Pářeš se mi jako svetr,
v den svaté Barbory.
Bojuji o každé tvé oko.

kouřím noci do tváře

Kouřím noci do tváře
a vzpomínám na slabikáře cti.
Dnes už se nikdo nepostí.
Setni mne,vytrvám.

Návrat k sobě

NÁVRAT K SOBĚ
Venku něžně sněží.
Stromy praskají a praskají
a listy zpívají:"Adeste fidele"

Bez brýlí

Bez brýlí
Miluji se se tvým hlasem
a časem
zem zazvoní i o dešťovou hůl.

Já I.

Já I.
Jsem dítě,
jsem stařena,
jsem žena oknem chvíle

Já I.

Já I.
Jsem dítě,
jsem stařena,
jsem žena oknem chvíle

Až

Až projdu pavučinou,
až dny se slétnou,splynou,
v jeden jediný dech,
najdu si tě.

Odkud

V hlavě burácí váhání,
to nastydlé ticho
klade pasti.
V hlavě váhání burácí

"Dopředu"

Máš v očích pavučinu,
když hledíš noci do tváře.
Máš v očích rozemletou vinu,
co krájí zvadlé polštáře.

ven

Rozbij tu mříž,
ať sluncem můžem vyšívat.
Rozbij tu klec,
ať nebem můžem otvírat,

znovu

Miluji se se Tvým hlasem
na pozadí nálad počasí.
Za rozevíráním černého sukna
rozkvétají barvy.

ZRÁNY

Minuty - havrani,
hodiny - kladiva,
ve vzduchu není cítit čas.
Muži v kalužích

...prosba dokořán...

Svěšená krajino,
z minulosti svlečená -
postup.
Po botách souněžných

...hloupá hloubka...

Krok do skla.
Proč očekáváš zrcadlo .

podzim 2014

Podzim už
vystrkuje drápky -
peříčka hnědavá,
hlíny plná

s hledání

Řeko,
nadechnu se Tě
a stane se mi
něha.

Loketské vyhlídky,vyhlídky loketské...

Víš,
byla jsem výš než ptáci.
Opilé město ještě spalo,
jen bdící řeka

...podzimní 2014

Jeřabiny, jeřabiny,
dnes už nemám pocit viny,
i když jste tak červené,
já vám říkám:

...vrrrr

Před sebou vrata,
za vraty vratič -
vratká hádanka
vzteklá hádanka .

důvěra

Noc nedopnutá
rozevírá se
. je jenom jeden knoflík,
jeden stříbrný.

...tak směřuji...( Přes Perštejn)

Od hor Krušných
prší.
Mířím na České středohoří.
Hoří.

y ústy y

Nad paneláky svítá.
Nad paneláky v Ústí svítá.
Nad paneláky v Ústí svítá krása.

Bouře v hodinách

Z klece ambivalence
ven.
Volím bílou a východ
a začátek. a život.

...už NE..dorozumění

Pod tvým tichem
je jen ticho.
Pod mým tichem
se skrývá

...už NE..dorozumění

Pod tvým tichem
je jen ticho.
Pod mým tichem
se skrývá

...pohled do zrcadla,níž

Řeko.
jsi široko v bocích,
hluboká do očí.
Řeka.

...za procházení obilím...

je toho po paty
po kolena
nad hlavu.
Ö klasy mých iluzí.

...všechno,prostě vše.

Jsem větrný mlýn.
Ty vítr.
To stačí.

ONO SE ŘÍKÁ

Mrzí mě noc,
když obouvá stmívání
za mými zády.
Ono se říká.

VELKÁ NÁSOBILKA malého dělení

Dělí nás starý most.
A je toho ještě dost a dost,
co mění naše rozdělení.
Ty dělíš mne

milovala jsem tě...

Milovala jsem tě.
Za deště,
za řeči červnových kaštanů,
kvetoucích červeně.

Do mého ano...

Do mé kytary
už neprší.
A vášeň v hodinách
odbíjí samotu.

zpáteční vzestupná....

Pět oken do tebe
je níž,
než prořezání pravého břehu Ohře.
Kořeny v příběhu pukají.

...stále...mně...jsi

Ta krajina
mě dojímá.
Andělská Hora, Stružná, Sítina.
. ta krajina

...relativní...

Čas zavěšený ve větvích
to ví.
Čas zavěšený v větvoví
to ví

...je mi...

Je mi níž a níž
a na obloze
nedaří se důvodům.
Je mi níž a níž -

návrat dopředu

Nebe ve mně
usedavě sedí.
Sundala jsem z něj ptáky,
sundala jsem z něj slunce.

...třebaže...

Zavírám něhu,
s posledním padacím mostem
hříchu.
Přibiju kříž

NE !

Okno do bolesti
zavírám.
Pěsti v aortě
otvírám.

ambivalence

Věrna noci,
proklínám den.
A s jeho návratem
jsem zmatená

...zastavení... ( pieta )

Hladoví ptáci
krouží nad jezem,
co po nás zůstane
až odsud odjedem

...dar...

Strhnu ze sebe oči,
vlasy i ruce.
Co zůstane.
Já,přece.

"odbarvění"

Z vlasů teče mi krev.
Teče mi krev z vlasů.
Teče krev.
Krev.

blíž...... k "a" ?

Skrz bolest mraků
tryskáč propichuje
linky
První pomocná

...a dál ?

Došly mi oči
ruce i argumenty.
Došel jsi mi TY.

...v záčasí...

Vítr v dlani
myslí na ni
Vítr v houští
neodpouští

...v záčasí...

Vítr v dlani
myslí na ni
Vítr v houští
neodpouští

Napiš mi na záda II.

Napiš mi na záda
rovnice
slunce
i vůni stmívání.

PF 2014

Rozpuštěné vlasy
proti nekonečné nočníobloze.
Nekonečné vlasy
proti

doutnání

Všechny nákladní vlaky
se tvým černým uhlím
mnou už projely.
Zbývají už jen osobní vagony

prosba

Piju noc
a stále jí neubývá.
Už nechci stmívání,
ať se zas ve mně rozednívá .

...ještě...

Ještě mnou pohupuje vítr,
jak ses do mě dotýkal
otvíral mne
a plenil

s ním

Klaním se smutku
a nevím proč,
vskutku -
váhání je kolotoč.

KDO - VÍ

Ten kmen,
co do mě kdysi v zimě
spad,
je kousek od břehu

...a tak se ptám ( aneb :"Kam?" )

Hvězdy stékají
samotě po tváři,
snad patřily náhodě,
snad blouznivému hvězdáři -

hloubky

DISHARMONIE
Jela jsem za tebou
po modré značce
a zapomněla v tobě

BLíŽ k UBLIŽOVÁNÍ

Pošlu ti po Ohři
poslední výčitky,
pošlu ti po Ohři
obrovské hoře.

ještěže

Vbodl jsi do mě nůž.
Ale ta ruka,
svírající čepel,
byla moje.

VZKAZY do DÁLKY

O čem sní sníh .
O čem smí snít sníh,
když stárne stráni na skráních .
V dunách ticha

proti na začátek

Česal jsi mne proti
proudu Ohře.
Bez jediného soutoku.
Hledala jsem moře.

Do kolikátého pokračování ještě ?

Prorvala jsem prsty
skrz stehna reality.
A zase jsi tam
TY.

DUÁL

Dychtivýma rukama,
rozmočenýma očima,
zkouším oddělit
sebe

FABKA nebo FACKA ?

Slova odrážená od zdí
zas a zas.
Zaseto ma sever,
zaseto na jih.

SAKRBLÉ

Rozkýval jsi můj vesmír -
vysoko tam
a vysoko zas zpátky
A náhle průhlednými vrátky

Do úst iluzí

Bláta bolestí
v meziprstí.
. a břehy odplouvají
od úst iluzí.

zase a přece...zase

Mluvím tmu
a mlčím mraky.
. To vypadlo nebe .
Chybí mně něha,

aha

a ty mě vůbec
NEPOSLOUCHÁŠ
Nechci tvá slova,
chci tvé ruce .

...tak !

Chtěla bych být tvou samotou.
samotou
Dovnitř i Ven.
Dírou v plotě bych tě

...tedy ?

Chtěla bych být tvou knihou,
tou pravou knihou pro tebe.
Ale musel by ses ke mně pročíst
tolika kapitolami .

TY a JÁ

Pláču hvězdy
a myslím sůl.
A v oceánu kapek
nespočetně.

JÁ a TY

Řeka je příběh
s koncem
v novém moři.
Řeka jsem já

První letní

Vyždímat okamžik
do vůně smrti
- smrti okamžiku -
,,,a na hranicích posouvání

Co se skrývá za slovy.

Svlékala jsem slova.
Otvírala,
louskala
a laskala jejich významy.

paradoxy - paradoxy... ?

Nehledám
nacházím.
A co teprve,
až začnu hledat .

...po dešti

zvuky za kalužemi.
listy plácající mokré vzkazy:
" Nevhazujte reklamní letáky
ani jiné noviny.

je

Je jedno místo.
Pod deštěm,
před deštěm
nad deštěm

Příliv a Odliv

Jabloně stojí ve svatebním
a ženich - vítr nabádá:
"Neber si s sebou tu flétnu,
neber si flétnu,

smíření...

Tvé důvody jsou dřevo.
Mé důvody jsou létání.
Protnou se .

fíííííí...... !

Ten vítr,
ten uličník,
po ulici papírky honí,
řece do obličeje vrásky hrne

...milostná - stopadesátádevátá.....:)

Zavřu -li oči,
slyším něhu.
Z hrdel stromů,
z krků domů.

parafráze...

Máš v očích příběh pole,
kmín
astero ročních období.
Máš v očích oči.

NAPLNĚNÍ

a něha padá
něha padá,
právě tak,
jak to mám ráda.

risk

Něha padá se stromů
v závějích
ajá jsem nahá.
Jen abych se postavila

odhodlání

Živote,
vymačkám tě jako citrón.
. ale KAM .

...a vonět

Sníh v ústech mít
a jaro na zádech.
Před pikolou za pikolou
už nicse nesmí stát,

úplněk

Hladinou zrcadel vrátit se zpátky.
Lavinou snů uchopit pravdu.
Ale proč .

?

"Jsme součástí něčeho většího
se svými malými strachy. "
. zeptaly se mě stromy.

milostná...zase

Pojď
ve mně rozpustit
svou rosu
začesat hřbitovy rán

houpačka ( milostná III)

Od hlíny
ke hvězdám
a zpět
v botách ruce hvězd

milostná II

Oheň ve vlasech
oheň v hlavě
i podhlaví
Oheň mezi prsty

milostná...

Modlitba mých rukou
prší do tvých úst.
. a nebo je to
obráceně .

duel

SVÍTÁNÍ
Den namáčí si ruce do noci
a drhne, drhne špínu
pomocí

třeba

Některé stromy jsou svícny.
Některé jsou stromy.
Některé stromy jsme
my.

Stále se opakujeme

Stále se opakujeme.
V otevírání oken,
tancemproti větru hodinových ručiček
Nohy nastavené náhodě,

...kolik ?

Tolik,
tolik jsem chtěla plakat,
ale měla jsem jen jedny oči.
Kdo vás tak urousal

nedá se to ztlumit

Myšlenky proti padajícímu sněhu
jsou bílé nespoutané klisny
zazávojem noci
Ryjí ti do obličeje vášeň,

...čas zase jednou neměl smysl

a hrklo v hodinách
A vesmír zakopl
o svou rozpačitost
a zavřel oči.

ANO

A ano.
Na anděly věřím taky.
A ať si lidé říkají,
že je to kýč

intimní

Kde končíš ty
a kde začínám já.
Kde končím já,
tam začíná

Tobě

Vzdychám
a do tvé krajiny
padají půlměsíce
ticha

...ohlédnutí

. ohlédnutí
Na chleba namazaný zítřek
zavoněl zamřížovanými doteky.
Pod sukně řeky

neutečeš

Polykat balvany
naruby.
Pokrájet motivy
pohozené na úpatí

dopředu

Krajina posbíraná
z nádechů,
rozprostřela dětský smích.
Tam v uzlíčku svatých,

doufej

Uchop otěže nadýmající se náhody
a nelži vlaštovkám.
Do brašny s nákladem včerejška
obtiskni něhu

Přerostlé vlasy noci

Klíčem ke křiku
překročit ráhno náhody
Panenko spletená
z příběhů,

Úzkost

Úzkost.
Otvor do štíhlé trubky
zanikající v lineárnu.
Úzkost.

Možná

Stromy, stromy
povězte mi,
proč tak nízko
nízko

důvod

Je to okřídlené,
je to duté.
voda to odnese
vítr odfoukne

ostrovy

Housle houstnou.
V houštinách
vykřičníky šeptají:
"Kolik kostek cukru do útěku. "

tichu

Břehy se odpojily od vod.
né, není to příběh z bible -
břehy vystoupily ze své samoty
a ty jsi ulehl dolů,

Usni v sýkorkách

Zdí Ti prorůstají
řasy,
oči putují v klávesách.
Na zádech divoký otazník -

Kyvadlo I.

Na rozhaleném jevišti
tančí samota
sólo.
Je mi smutno a nízko.

V náruči úsměvů slunce I.

V jícnu bezzubého slunce I..

Slyším,
v zrcadle nářků
bloudit pomatené ráno.
Kladivem dutějším

V jícnu bezzubého času IV.

Brečela jsem i nohama
a prsty pod peřinou
hrály hřbitovu
sluneční pochod.

V jícnu bezzubého času III.

Hory Krušné, hory Krušné,
je mi krušně, je mi krušně.
Krušné hory, Krušné hory,
je mi krušno, až to bolí.

V jícnu bezzubého času II.

Dívala jsem se
koni do očí,
všema zavřenýma očima,
co mám.

V jícnu bezzubého času I.

Slyšívám v sobě
usychat čas -
ten padavý,
s ostnatým pletivem

Návraty k sobě IV.

Jsem potok,
po doušcích
z pramene vytékám
k prameni.

Návraty k sobě III.

Jak je ti,
v náruči prostoru
přistižen
polykáš světlo

Návraty k sobě II.

Je nanejvýš chvályhodné,
když nebe nebem kráčí,
je nanejvýš hodné chvály,
kdyžPašije tančípo bodláčí

Návraty k sobě I.

Je v tobě
tolik klíčků
tolik kořínků
a já rozeznávám

Jarní

Teče mi z prstů slunce.
z prstů
teče mi
s l u n c e

Jarní vyhlídky VI.

Nad hladinou Ohře
letí pták
a letí jen tak
jen tak

Jarní vyhlídky V.

Nechci zpívat s vámi
a nechci zpívat proti vám
každý míří kmoři blíž
v Ohři Oči neutopíš

Jarní vyhlídky IV.

Když nemůžu v noci spát
a snáší se na mě žlutá,
volám tvary svatých
ještě hrana s hranou

Jarní vyhlídky III.

Chtěla bych být hýčkána
hlínou
a zpomalit v sobě mraky,
chtěla bych být kamarádkou

jarní vyhlídky II.

Má dlaň ve tvé dlani
je město,
s komíny ke hvězdám.
Moje ruka

jarní vyhlídky I.

PETROVI VELIKÉMU
I.
Napíšu o tobě monografii
a bude to mono

Jarní předkukování

Ještě stále
čekám na svýho prince,
na rytíře svého srdce,
co mě schová do dlaně

Jarní vy i za kukování

Po hranici stínu
dojít až tam,
kde z konečků prstů
teče slunko

Jarní vykukování V.

ZMATKY SLUNCE
Pod kšiltem šera
šilhat po šanci
jako švihadlo

Jarní vykukování IV.

Stalo se to
na třetí straně polokoule
tam, kde příroda je chrám
a slunce oltář pro tolik

Jarní vykukování III.

Stopy ke štěstí
vedou po malých
snech
s velkýma otevřenýma očima.

Jarní vykukování II.

Utahuju křivdám
utahuju opasek
opasek utahuju křivdám
utahuju křivdám opasek

Jarní vykukování I.

Nebe se zvedlo
a odlétlo do království
jiných mraků.
-------

Poryvy depresí V. - poslední záchvěv

Nechám Tě spát
a budu si představovat,
žemě objímáš
Nechám Tě spát,

Poryvy depresí IV.

Má máma vždycky říkala:
"Usměj se holka,
ho la la. "
Má máma vždycky říkala:

Poryvy depresí III

Spodní proudy,
spodní proudy
když se vyvalí
je všude tma

Poryvy depresí II.

Můj milý voní po česneku
a já mám ruce prázdné.
Snad pomůže mi
být topinkou,

Poryvy depresí I.

Uprostřed zimy
na parkovišti nálad
rozkvetl kýbl
ponos naplněný tmou.

Úryvky zimy IV.

Zmrzlé topoly
podél silnice
zmrzlé topoly
zabodlé do srdce

Úryvky zimy III.

Venku tiše, tiše
sněží.
Zem rozprostřela
svou ušmudlanou zástěru

Úryvky zimy II.

Šepotaly, šepotaly
stromy smrti
když se smály
Sestřičko bílá - zmrzlé slzy

Úryvky zimy I.

konejšivá zima
přívětivě sněží
za zamrzlým oknem
mávnutí křídel

...zůstávám klidná

Den drobí ráno sýkorkám,
sype se jako hladká mouka do koláčů
a tolik
tolik

dál

Prokřičela jsem se nocí
skrz díry ve tmě
se otevřelo
několik cest.

snídání

Ukrojila jsem den
a namazala si ho
na chleba
Jen osminku,

že ne ?

Dívala jsem se do sebe
aspatřila tebe.
Bojím se
otevřít oči

Čas přes nečas

Přeplavat čas
z bezčasí
ticho v rukách
ticho v očích

Šla jsem

Šla jsem do lesa
sbírat podzim.
Strakatý, bohatý, hořkomléčný.
Šla jsem do lesa

Souhvězdí Cubitus

To byl ten čas,
kdy oheň pláče do úsměvu.
To byl ten čas,
kdy stíny nasadily slunci brýle,

Ukrajínskije kartínky - Co mi řekla Tisa

Co mi řekla Tisa.
Kamennými slovy
drobné pramínky
se chichotaly

Ukrajínskije kartínky - 3.báseň

Krásná,krásná
polonino Krásná
Někteří lidé praví
pravoslaví.

Ukrajínskije kartínky - 2. báseň

Ó lesnatá krajino,
pohostinná Ukrajino -
za každým stromem
dobré slovo skrýváš

Ukrajínskije kartínky - 1. báseň

Dotýkám se Tě krajino
poprvé,
loupu se jako cibule
k srdci až

Madlenčina mapa

Na jihu máma,
na severu táta.
Ve stodole ježek,
co napije se mlíčka

Hold kýčovitým slovům

Uschli ti motýli ve vlasech.
Odměřeno touhou
v mezikruží
na oranžovém podnosu Země

... a do vlastních rukou, prosím

Razítko tvého úsměvu
jako koláč
zlomkem
nerozbičovaný

dualita pocitů

Ne,
neptej se
snad za zatáčkouaž -
naklonění myšlenek

Kruh pasivity

Štíhlý den
vytéká mi z úst
a je ho po paty
po pás

dnešní báseń na zítřek

Ponořit ruku
do rozkroku času
zastavit hloubcepuls
Úlomky dynamiky

boj

Když čtu
jímavou poezii
či citáty
radost mnou projede jako nůž

Jak jsem s dlouhou chvílí chytala lelky

Pohladila jsem po hřbetě
chvíli,
odkudsi přiběhla
zrovna

"Na" a "V"

Těžkej obtloustlej den
na kostře z bambusu
v poklusu navlečenej
Na váze starostí

nostalgie

Mámy pečou sladké úsměvy
a dětství voní po skořici
sypané do dveří důvěry
hýčkajíutržený knoflík

stačí jen uši dokořán mít

Mám sbírku krabiček
lapaček básní.
Tančí a číhají .
. najednou "Lap".

vernisáž

Z nakloněných tajností
sněží
proti náladám
otvírá se galerie nutnosti

ale

Zapálils´mi myšlenky
obličej poskládal
v řeku střepů
ale mám tě ráda

barevný čaj pro baronku

Jsi doma.
Uprosím rybáře,
atˇpochytá všechny šlápoty
co k tobě míří

VELKÉ a malé věci

Brhlík mi dupe na římse
a já perníkovou formou
snažím se
vyrovnat se světem.

štěstí - pro dadíka

Štěstí
je žebřík
na obě stany prodloužený
Štěstí,

Luční čajík pro Haničku Kupčíkovou

Srhou říznačkou
z tebe odstraním
staniol vrásek
Haničko

Soustavy uvadání

Splihlé spletence spoutaných problémů
do labyrintu barevných odříkání
Kam jste to zavřeli
mládí.

Ještě se červenám

Ještě se červenám,
když ze snu vystupují ruce
mého dávného milence
Bylo to před sedmnácti lety

Čím to - aneb groteskní

Čím to,
že tleskáme povrchnosti
a vítězí vždy síla
bezzubých úsměvů pitomců.

ponožky

Navlékla jsem si
synovy ponožky.
Byly totiž nejblíž.
Ale co to.

věci

I věci mají povahu,
ale málokdo má odvahu,
přikládat tomu váhu.

Pastelky

Koupila jsem si pastelky.
Dřevěné, voňavé,
hutné jako kmeny.
Mají celkem barevnou povahu.

v rozvolnění

Ve starém těle
mladá žena,
ve vlasech
jarní květ.

NEVÍM

Půjdu si sníst
jablko do zahrady
a budu mít kolem sebe
jabloň,trávu,starý javor

Kdoví

Kdoví,
co slyší hřbitovy.
Requiem ticha
na cestě z plyše,

záhada

Včera
mi odkápávala tma
přímo
do úst.

Splav - nešrámkovský

Zvuky se mění
v obrazy
obrazy vystupují
z rámů

Ta druhá

Jsi uvězněna
v bezčasí
vlasy ti prorůstají
za zrcadlo

těším se

Těším se,
až oprším.
Svlečená z nálad,
vyviklaná z bolesti.

Bolí neboli nebolí

Když východiska se míjí s východy
a budoucnost,
to dílo náhody
nemá jména,

ještě ne

Ještě ty oči neotívrej,
sny jsou dosud uvázány u boudy
a po rozvodněné řece
plují plastové lahve

třeba

Patentky a plédy škrtící vstávání,
vykrákané kučery vykrmených havranů.
Ve spirálách bolesti
sípání snů

...bude to stačit ?

Slova rozklovala oblohu
do obrazu bolesti.
Vlny kontrakcí,
už po pěti minutách,

Nebude... to stačit

Statická krajina,
polozmrzlé kmeny v peřejích
a volavka,
co ustrnula v letu.

,protože bude jaro

Oblékám si dnešní den -
a co to .
je mi malý.
Tak jsem vzala jehlu, nit

Když se dívka...

Když se dívka láme v ženu,
je kolem plno krve, slzí a nářku.
Když se z dívky láme žena,jářku -
i mladé výhonky to chvíli mrzí.

Řeže cigán

Řeže cigán řeže dřevo,
zítra se má vystěhovat,
řeže cigán řeže dřevo,
co s ním asi udělá.

Mé dceři

Má malá dcera byla modrá.
modrá od rána,
do kterého si namáčela oči.
_____

Zhasněte v andělích

Zhasněte v andělích,
a odkypak se v nich svítí .

Zima v Lokti nad ohří, v lednu roku 2003

Mrzne,
řeka Ohře už je v bocích útlá
a mezi mosty se tu tutlá,
že ten houpací,

Balada o fiasku jedné pseudogeniální básnířky aneb NEVYZRÁLÁ

Odehrávají se ve mně
různé příběhy
a vřeští pocity
a co já vím.

jen bzučením

Nehledej divadlo,
za oponou slov.
Vybírej z menu
každého dne.

Proplétání

Dech proti dechu.
Přetahování vzduchu
za štafetový kolík
imperativu budoucnosti.

Dvě cesty

Znám cestu,
vychází ze snu
a vlaje jako stuha.
Ztěžka se hledá,

pak už nevím

Do zátočiny řeky Ohře
( pokud má tedy zátočiny),
vplouvá osamělá popelavá labuť.
Rozpíná široká křídla

láká mě

láká mě
foukat ti do snů
a na odřená zápěstí
láká mě

Mé druhé já

Opustím Tě,
až se Ti zklidní dech po milování -
mé druhé, druhé já
Budu Tě kolíbat,

Źbluńk

Věci tečou
a oči se bojí.
Nálady dupou
podobojí.

Bydlí ve mně

Bydlívá ve mně
noční pták.
A jmenuje se Cit.
Má čtyři křídla,hlad a flétnu.

I kdyby

I kdybyste mne rozkrájeli
a nebe napíchali na háky,
já tmu tmě uvěřím
a světlu taky.

NIKDY!

Schovám se ti do spánku,
přikreju se snem
a už mě nikdo nikdy
NENAJDE

striptýz

Nejdřív si sundala oči,
pak odhodila hlas,
svlékla srdce.
Zbyly jen ruce.

píseň

Když sis ke mně přilehl,
zvedl se vír, víítr, vííítr
přímořský - přítulný
přílivů - příslibů

mlžení

Mlha je ve tmě černá,
svému mlžení věrná.
Až umřu v mlčení - vím,
nezbude po mně bílý stín.

matematická

Každičký den
tisíce drobných rozhodování.
Malých dotěrných much,
udávat jim směr

Po sluchu

I když pominu,
své oči podzimu
a chodit budu poslepu
s bílou holí

choulení

Někdy
nezbývá než
přetáhnout si noc
přes hlavu

To přejde

První pachuť nasládlé krve
z rozbitého kolena a
- to přejde -
Poprvé zadupané výkřiky

Nálady očí

Ráno už bývá tma
a Tvoje oči mi svítí
na cestu do práce.
Voda v potocích je studená,

Paralelní proudy

Sídlí ve mně orli,
a navenek je vidět
jen mávání křídel koroptví.
A naopak.

Spodní proudy

Spodní proudy
vylejzají,
pokoušejí,
našeptávaj´:

A

A mraky padaly
přes celý nebe.
A bylo tma.
A co teprv potom

V bezpečí I.

Na sklonku léta,
na starý kolena dne,
kdy světlo se rozpouští
v kyselině mravenčí

Horší než rána pěstí mezi voči

" Podívej,
jak ten podzim nádherně barví stromy dohněda.
To je tak poetické. ,. "
____

úzkost III.

Už dávno nejsem malá
pihovatá holka s ofinou,
mam své soukromé radosti
a vím, že i ty pominou.

úzkost II.

Házela do vody kamínky,
myšlenky v hlavě lovila,
házela do vody myšlenky,
úzkost na kámen měnila.

úzkost

Úzkost,
ten divný pták,
třepotající křídly
v nás.

Dobrý skutek

Stál starý smutný dům
v Zahradní ulici.
Byl už dva roky FOR SALE
a nikdo ho nechtěl.

včerejší

Slétni se,
bolesti.
Vyhrň svá kopí.
Přemosti mě tam,

Ta cesta byla ukrytá

Ta cesta byla ukrytá.
Pouze pro rybáře.
Rozhrnula jsem křoví
a tváří v tváře

Stačí mi konečky prstů tě mít

Stačí mi,
dotýkat se tě konečky prstů -
konečky prstů ti naslouchat,
konečky prstů tě sát.

Půjdu si sednout do zahrady

Půjdu si sednout do zahrady
a vezmu si s sebou horký čaj -
dnes dávaj´ ráno
z cyklu : Dny

NEBOLÍ

Odkrylas´mi další dvéře,
odkryla, pak otevřela.
A ve mně nastala mela:
"Odkud se to všechno béře. "

Podzimní slunko

Podzimní slunko přes plaňky prosvítá,
jako po klávesách plyne jeho záře.
Zakrojím v c-moll, ta vždycky byla žlutá,
však podle kalendáře.

Jak voní pes

Jak voní pes.
At´páni prominou.
_____
Tou nejopravdovější psovinou.

A hodiny odbíjejí půlnoc

Země dochvívá.
Zůstań ještě chvíli ,
ikdyž se ti schovám pod peřinu.
Nemohu dýchat,

Řekla jsem:"Nikdy!"

Nikdy nikdo mi tě
nemůže už vzít.
Otisknu si tě do kamene,
okamžiku.

NEDOSPANÝ

Čtu spící dítě -
nedospaný dopis ránu.
Až dokončím stranu,
dítě samo se otočí.

nerozhodná-( v kleci konvencí)

Chtěla bych tě mít tam dole,
v klíně.
. ale
uvažovat takto je neslušné -

Déšť

Déšť zpívá.
A stíná hlavy květinám.
Kdo se to na mě dívá,
když stojím pod javorem sám .

Eliška má v očích noc

Svítá -
a Eliška má v očích ještě noc.
"Eliško, vyndej si tu noc z očí,
nemohu tě nikdenajít. "

Dneska ráno

Dneska ráno přejela jsem holuba.
Na kole.
Jen to křuplo.
Pod kamenným mostem,

Děkuju

Ta stará paní,
co bydlela dole u řeky
dnes v noci zemřela.
Ráno se u branky

Být básníkem

Být básníkem
znamená nemít nic
a přece všechno mít
Být básníkem

Znám krajinu

Znám přívětivou krajinu
co podobá se leknínu.
Někdy se zavírá.
Tam si tě má milá

Pro tebe, má lásko

Má lásko,
chci ti říct,
dřív než se sešeří -
___

v bezčasí

Řeka se rozčasí
rozpustí proudy,
uvolní vlasy -
do vějíře

malá rozpustilá analogie analogie

Je cosi v přistávání kachen na hladinu. dlouhá brzdná dráhanebohluboká čára ponorunebonekonečný řetěz smíchu _____Bývalo cosi mezi námi. nejprvehluboká čára ponorupakdlouhá brzdná dráhaa zbyl jennekonečný řetěz smíchunaštěstí.

Po dešti

A střechy jsou zase mokrý
a pod křídly holubů
fenujou si vlasy
Dva telegrafní sloupy

tak to je

Šla jsem do lesa na houby
a našla poezii.
Chtěla jsem napsat báseň
a napsala houby.

Milostná

Z nevychladlého rána
se ještě kouřilo
a nedopečené mraky
voněly po zítřku.

U řeky II.

Řeko,
tak blízko Tě mám,
že ani nedýchám.
Možná má melodie tklivá,

U řeky

U řeky hlína voní jinak
a proti proudu mládneme
u řeky čas je pouhý divák,
vrací se pamětˇkamene.

...bez souvislosti

Za víčky mě tlačí
chrámy někdejších trápení,
vytlačují skořápky bolestí
a slzy obuté

...a u nohou mi leží pes

Myšlenky v peřinách mrakůa u nohou spící pes. Den podobá se dnia štěstí podobá se štěstí. Není to nuda,je to jistota. Světlušky v dalekých vesmírechvystrkují zadky hvězd.

Jen na vrcholcích pyramid

Jen na vrcholcích pyramidbýval jsi syt. Zraněná zákoutí začínajících zim,zlomené závazky zakuklených zlozvyků. Jen na vrcholcíchbýval jsi syt. zahrabané zítřkyznovunalezená zatměníbýval jsi sytzotročit zisk ze zatvrzelých zoufánízastavit zášťzahladit zlostbýval jsiznenadání zapomenoutznenadání zaniknoutbývalze zahrady zraje zvědavostjsiAdam.

Čas skutků

Došel jsi,
na pokraj skály nahuštěné slovy.
V řeči - šti doutnajících příslibů
se točí

Věřím

Věřím,
že loňský sníh
byl bělejší než bílý.
Věřím,

A tak...

Vlající vlasy ve větvích
a chvála bláznovství.
Je zapomenut hřích -
má duše

Někdy

Někdy,
když noc má ještě křídla
a den dorůstá v okvětí,
dusívám se štěstím,

Kudy?

Na zahradě pod jabloní,
dvě myšlenky se spolu honí,
dvě úplně malé myšlenky.
Jedna druhou předhání

mám

Sukni mám urousanouod trávypusu od mlékaa tělood tebe.

mini

Z rozkvetlých jabloní sněží.
To sněží jaro.

anebo a nebo

Stíny stromů
se proplétají
se stíny myšlenek.
Podetnu myšlenky,

vzdouvání a bublání

Pozvala jsem do kuchyně vítr. Pohrává si se záhyby ubrusu. Na plotně o sebe ťukajívařená vajíčkaa jáslyším poezii.

Od ondatry k holubům

Žárlím a přetékám
praskám a odtékám
a na břehu Ohře zatím,
tam blízko mostu s ozvěnou,

brzdím

Brzdím raketové starty.
Nebudu závodit,
jen začínat.
Tmu na rty

Jarní účes

Pozvala mě země
na procházku.
ťuk, ťuk -
právě jsem si učesala

pootevřeným zrcadlem

Pootevřeným zrcadlem
hledám,
kudy do tebe.
Vyhloubit studnu

hyjé vzad

Kolíčky zvadlé na šňůře
nezpívají.
To zasmála se zima
v našem kraji.

řekla mi voda

řekla mi voda,že je ti hluboko - tak jsem tě hloubila. řekla mi dálka,že je tiblízko -tak jsem těblýskala. řekla mi ústa,
že jsem u tvých úst stanula
. a byla to pravda

mimoděk

Ani chomáče mraků
ani Tvé dredy nelze
rozčesat
snadjen jablka -

PŘETVÁŘKA ?

Je mým
blbým zvykem
usmívat se
s pelyňkem

Co Ti mám ještě dát?

Co Ti mám ještě dát.
Mou minulost už máš.
I skutky,
které hovoří,

už zas

Podívej,
nebe padá -
a ty máš celá záda nahá
a já nevím,

předjarní III.

Listí, co spadlo vloniještě voní. Ta sprška sněhumu zuby nevylámala. Sčesávám to listínozdrami koní,co vdechují příslibytrávyhrobůvlasůi slibů.

předjarní II.

Sýkorčin zpěv
je dosud z křišťálu -
co byste taky chtěli,
uprostřed února

předjarní

Houpačka pod jabloní
má ještě zmrzlou páteř.
Slunce si otírá nos
nosem

i tak

Povídali jsme si
psali jsme si
a tys ani nevěděl,
že mojevlasy

předvíkendová

KEČUP
ČESNEK
PYTLE DO KOŠE
VEJCE

obyčejná

Nekamenujte ji,
že má ruce umazaný
od štěstí
že věci jsou na svých místech,

omluva

Jsi mašlička
na balíku mýho
pitomýho života.
Jsi lízátko

cosi

Je cosi po lusknutí prstů
v hrknutí hodin
za cvaknutím zámku
Někdy je blíž

Po vodě II.

Po vodě pošlu ti
výš orlů
v níž smutky se ztrácejí
Po vodě pošlu ti

KOUZLO

Co jsi to mládenče
panence učinil
ty jsi ji celičkou
očaroval

JIRKA ODKOPL LENKU, PROTOŽE JIRKU ODKOPLA VĚRA, KDO ODKOPL VĚRU?

Každej s každym spí
a nikdo nikoho nemá rád.
Ještě ve mně nevychladly tvý doteky
a už mi do nich sypou

VOLÁNÍ

Osamělost leknínu
plujícího po hladině
bolí,
ale hledá

Taková krása

Taková krása -
musím si oči zavázat
nebo mě asi spálí,
když dívám se z okna do nebe -

po vodě

Narodily se malý očičky,
po vodě hleděly -
utonuly.
Narodily se malý ručičky,

PETROVI II.

Pod přiskříplými prsty
naše píseń plyne,
jsi příběh -
mimo jiné -

po svobodě

Proutěný košíčku
košíčku z proutí
pročpak to děvčátko
mládence rmoutí.

GLÓBUS,zmenšený model zeměkoule

Koupila jsem si svět
měli ho v Prioru
a stál jenom "stopět"
Nosím ho v baťohu na zádech

Každý den

Každý den je nové plátno
napnuté skrz nás.
Jsme průhlední a hluční
průsvitní ve vrstvách.

naivní

Vyhlašuji ti válku.
Boj doteků o nedobytá území.
Budu se bránit,
abys útočil.

... chvíli poté

Krajina sebou škubla,
jak slunce škytlo,
stromům se zvedlo sebevědomí,
v hodinách hrklo

už je to uděláno...

1. Do mý tělesný schránky vhodil někdo psaní,
zalepený bílý psaní bez známky,
do mý tělesný schránky vhodil někdo psaní,
a já teď v sobě nosím

otázka

Mám roky do půl pasu
a každý krok mě více
táhnou k zemi.
A jak se tak k zemi

tak

Byla jsem
tak znavená,
že mi odpadly prsty
křídla

až do konce

Že prej mě bude milovat
až do konce svýhoživota .
Bohužel to splnil.

dávání

Kostem po kameni
rukám po skále
kostelům po větru
slovům po soli

svobodná aneb ...a přitom si pískám

Přestřihlajsemšňůrky,
kterými jsi byl spojen
s vesmírem.
Přeřízla jsem i provaz

proměna z boku na bok

Naše mlčení je jako máslo
namazané na vánočku.
Mňam.
A jak voní.

TŘI KAMARÁDI

Když se věci potkají,
navzájem si tykají.
I ty, co k sobě nepatří,
pobratří se raz dva tři

VYČKÁVAVÉ ZOBECNĚNÍ

Myšlenky mi vězí kdesi v planetách
a venku v tmách
vyje malé,uvězněné štěně.
Je přísná noc,

líto

Je mi líto
všech "přebolíto"
Nakloněných rovin váhání
a drobků

EXISTENCIÁLNÍ

Já vlastně nejsem.
Vsamotě vějířů
svých identit
jen myšlenkou být

VIVAT HUBNUTÍ 2008

Platy jsou hubenější o daně,
děti většinou o jednoho rodiče,
hlazení je hubenější o dlaně,
anorektičky o kila,

NEBÁSEŃ

Některé otázky vyžadují odpovědi.
Jinéotázky se odpovědí bojí.
ATvá otázka
je sama o sobě

IMPERATIVNÍ

Jděte mi k čertu,
všechna ta slova,
co cpete se do básní.
Už nechci snídat rohlík s oblohou,

V I.A

Probírali jsme písmenko "r".
I zeptal se mě žáček Petr Śťastný:
". a paní učitelko,co je to vlasně
ta rakovina. "

...už vím

Naložil jsem si na záda hory
a stal se kamenem.
Povídal jsem si s vodou
a stal se pramenem.

...a jsou fuč

Kam s melodií lítosti.
Do tříděného odpadu pocitů. řekla bych.
Tak třeba do skla.

ŠUPINY ŠTĚSTÍ

Śtěstí je být rozkročen
nad nakrojenou zemí
a být hladový
Štěstí jsou milí

VČEREJŠÍ

Zasnoubili Blín a Sněženku.
Mlékem se opili,
valčíkem tančili
pro bílou vlečku.

OZVĚNA - VĚNA - NA

Dám vánku plachost
. chost mírnou, třepetavou
. tavou plachost holubic.
Nad skalou utonulou

nedopusťte

Kdo ví,
co skrývaj hřbitovy.
večery rán,
cíle startů -

VZPOMÍNKA NA VZPOMÍNKY

Pod střechou paměti
se zahnízdily vzpomínky.
Přilétaly, štěbetaly, dotíraly, lály.
Pozorovávala jsem je z dáli,

NĚKDY II.

Někdy jsme si blízko,
to v průsečících kružnic,
Aněkdy jsme si blíž,
to v kružnicích soustředných,

NĚKDY

Mám v hlavědlouhétunely na myšlenky.
Některé vedou pod hladinou moří
a hladí.
Další uhánějí ve vlacích

PŘÍVLASTKOVÁ

Ne, já nepláču -
to jen o dlaždice smutků
zaduněla kopyta dnů.
Ne, to nepláču -

JÁ

Půl - půlová
Erb - erbová
Trn - trnová
Ráj - rájová

OU

Zima nutí vzpomínku
vysvlečenou do bolesti
ke spěchu
Ptala jsem se deště:

MOMENTÁLNÍ

Skrz podzimní zahradu
viděl jsem plížit se
altovou náladu
Nikdo ji nečekal

rozhodnutá

Nadešlý deN
Erbem je nadějE
Chvíle na maráCh
Odmítáš pomoC

ROZPORY

Díry v preludiích
a zaštupované sítě.
Na prahu otázek
ležely odpovědi

PODZIMNÍ PRSTOKLADY

Hluboko po kapsách poztrácené tóny,
posbírané v hroudách z partitury polí.
Ranní melodie houstne
a valí se v dvojhlase,

ŠESTNÁCTILETÁ

Chci,
tiše se tě dotknout.
Jen tak,
abych cítila se Něčí -

DUHY

I. ( na západě )
Nebe je modré
a krásné
a poseté beránky

ĆAS RŮSTU VLASŮ

Lidé se míjejí,
mijejí se i slunce.
Kolik paprsků zahyne
ve dne jen proto,

DoVen

Do prázdna dopadající dusot vzdechů,
zvířil rovinu mrtvých vin.
Nozdrami zmaru zamořil se prostor,
bič času vyšlehl,

VYSVOBOZENÍ ?

Můj smutek
už není sirotek.
Smí smát se
na pršení.

PTAČÍ

Za všechny slzy kolibříků
křič
v šedivé nebe duhovatí
Pro všechny soví vzdechy

VÝKOPKY NELÁSKY

Rozmixovaný psí vytí
se rozválelo po silnici
psí vytí autem přejetý
Dechem se ozývalo v repeticích

NESPRAVEDLNOSTI (triptych)

I.
Kdyby mi nic nechybělo,
vydržela bych to bez Tebe.
Ale protože mi chybíš Ty,

TYKADLA

Naše světy přilnuly boltcem naslouchání
záplatou vchodů
do dotyku
naruby

osmnáctiletá

Vypláču tě ze sebe.
I kdybych si oči měla vylít
do propasti smutku.
Odplavím tvé ruce.

ppp

dopřej mi zahrát
na tvé tělo -
zlehka se dotknu klávesnice,
pedály nechám spát.

SPOJENÉ NA DOBY

Průzračné džbány
plné hliněné vody
zdědily duši
V dětství vypily své otevřené oči

DOTEK TICHA

Jeho vanutí
je
trojjedinnost Boha
odhalená v nalomeném svítání

DVA DOPISY RUKÁM

LEVÉ
Silnicemi svých slz
už nechci šlapat.
Rozevřela jsem tvrz

vzdálenosti

Zblízka se v ohni blýská.
Z hory shoří shora.
Skr slunce je oheň sluncem,
světlem - svět.

kakatarze

Shora to de ven,
zdola to de ven
a obojí to končí papírem.

potichu

Hledám pro tebe míru,
v mém myšlenkovém vesmíru.
Jsi paní hřibových lesů,
dubových strání

učitelská

Opravuju sešity
a kde si ty.
Kde jsi zašitý.
Neboj,

prásk

Budík odtikává ticho.
káva ti
vroucími polibky
proměnila

!

Ptáci,
vyplašená slova stromů,
vzlétli.
. a hejna ve věty se řadí .

HOST

Oslovuji svého hosta.
Jmenuje se hlas.
Snažím se mít ráda toho protivníka,
lže a koktá,

Plul po řece stín

plul po řece stín
a komu patří,
nevěděl
plul po řece stín,