Večer lehce absurdní

Splašený kůň opustil šachovnici…

ranní káva omítla bílou zeď…

tančím v křesle s prsty u stropu,

když tu náhle…

…druhá láhev dopita!

Škála smíchů…

zvěrská zábava…

hodiny visely k půlnoci...

raději zavřu oči…

…a od teď už jenom naslouchám!

Jak ten pokoj dýchá…

stěny se roztahují a smršťují…

cítím jeho dech…

dokážu se ho dotknout, sevřít ho v dlaních…

…ovládat ho, zadusit, nechat žít!

Pronikavá vůně radosti…

zamíchané do zatuchliny…

těžkou tabákovou dekou překryté…

něco tady smrdí…

…chcíplá krysa za skříní!

Kolotoč tisícovky zbytečných řečí…

hromadí se v oblacích kouře…

lezou mi do hlavy, cpou se…

Kdoví kolik místa zbývá?

Kapacita je omezená!

Asi mám dost!

Otvírám oči!

Jak je tohle všechno absurdní…

…je čas jít domů!