Písmák Jak Rudolf s liškou našli ztracenou Bystroušku
Jak Rudolf s liškou našli ztracenou Bystroušku
„Vyčistit zuby a spát. “ volala maminka na Rudolfa a listovala v pohádkové knížce u rozsvícené lampičky. „Mami. A o čem mi dneska přečteš.
Macerát
Ve smyčkách času uvízli jsme navždy
Shlavami nad hladinou
Lokáme anaerobně zkvašené pravdy
Dusíme se vinou
Počátek
Vítr rozházel písmenka
a zemská gravitace z nich sestavuje slova
nutí je držet se při zemi
kde strohý chlad a hlína lepí jak kanagon
Ukázka z Biografie Leštiče jablek
Vítr češe vlasy jenom někdy
Když začaly padat kapky deště, utíkala se schovat do nitra košaté břízy, zatímco on kroutil hlavou a smál se jejím nápadům. Slzy bohů mu stékaly po bradě jako sliny ohlašující chuť na pořádný kus čerstvě upečené větve se zemitou příchutí kůrovce.
„Už jsi někdy viděla košatou břízu. “ zeptal se.
Prolínání...
Když moje řeka teče proti směru vanutí tvého větru, tříští se mocným tlakem vyzdvižené malé kapičky vody o nebeskou klenbu, ocelově modrou a nemilosrdně tvrdou, aby po ní vzhůru nohama mohli chodit Bohové. Maličká zrcátka se rozprsknou na milióny drobných střípků, které silou gravitace padají znovu k zemi a v průběhu nekonečně trvajícího klesání jim na cestu svítí sluneční paprsky, jež způsobují třpytící se odlesky oslňující oči ptákům a andělům. Nevíš, zda jsou to kapky padající rosy, déšť, slzy těch, kterým vzali křídla anebo něco půjčeného, co se jenom vrací.
Kdo s námi ty šachy hraje?
Kdo s námi ty šachy hraje.
Vracíme se stále zpět, protože už nemáme kam jít dopředu a nikdo z nás netouží po tom stát se robotem nebo zemřít při výbuchu atomové bomby. Chceme zachránit svět, učíme se začínat sami u sebe, jsme přesyceni duchovnem a snažíme se transformovat do pro nás přijatelné podoby. Kam až se chceme vrátit.
Předvánoční
Předvánoční
Monotónní litanie na téma partnerský vztah
gregoriánský chorál co křtí nově zrozenou soběstačnost
vagóny nedůvěry a drobné kostky zadních vrátek ve formě puzzle z loňské povánoční výprodeje
Střepy
Čaj o páté
Někdy je lepší mlčet
polykat slova
příliš mnoho chutí, barev a vůní
Vánoční
Múzy líbají konečky vlasů
které se táhnou vesmírem
jak struny andělských harf
co nechtíc tahají nahoru
Poslední soud
Topím se v hlubinách mezi dvěma břehy
vdechuji výpary z vlastních slov
střádám je tajně do vývěvy
podléhám oceli co předstírá že není kov
Útěk z piedestalu
Když mlha teče proudem mezi prsty
a dech se zadrhává o hrany stolu
těla soch hledají k seskokům mosty
přes navždy zpátky do mramoru
Setkání s upírem
Spolykám všechny tvé výkřiky
Co ulpěly na mých rtech
S posledním zbytkem pýchy
Snažím se zpomalit dech
Dnešní
Svět nikde nekončí
dírami ve stropě
chytáš druhý dech
jak dlouho ještě
Poprava Popelky
S vlhkostí zrádného jitra
stojím před branami poslední soudnosti
která zbývá před popravou Popelky
o polední pauze v restauračním zařízení
Teď
Miluji vůni chlorofylu
sladkou chuť okvětního pylu
Podléhám šarmu očních víček
když prší hvězdy do zorniček
Slzy míří do nebe
Nezbývá než čekat
doufat a znovu splývat
na vlnách se topit
hrbit se a klopit
Měsíc v kaluži
Polkni slůvko "někdy"
a podívej se do kaluže
ve které spí Měsíc
To co hledáš
Barevná
Dnes ráno těsně před probuzením jsem se naladila na zcela jinou frekvenci než je ta při které usínám. Teprve tehdy dokážu vnímat, že jsem pokaždé jiným člověkem. Usínám jako larva a probouzím se jako motýl a přesto jsem to stále já. Jsem bílá a přesto barevná.
Kolik je na nebi hvězd
útěky před vlastním já
jsou přímo úměrné
počtu obalu od čokoládových tyčinek v odpadkovém koši
počtu vykouřených cigaret na okenním parapetu v noci, kdy nesvítil měsíc
On the road
Přesycen nedostatkem
Uléhám pod prostor
A volím snadnou cestu
Snídám vzdor
O vztazích
Znáte taky ten pocit, kdy si celou dobu připadáte nazí a nakonec zjistíte, že máte na sobě trenky. Takové trenky je třeba si považovat. Ani nevíte, že je máte, vůbec vás netlačí a přitom vás dokonale chrání.
Kdo má malé trenky, tak se je snaží servat a holedbá se tím, že se bez nich obejde a dokáže chodit nahý.
Sen, ze kterého se nechceš nikdy probudit
Sen, ze kterého se nechceš nikdy probudit
Ležíš v mechu a přivíráš víčka před paprsky slunce, které prosvítají mezi větvemi borovic. Čekáš na vílu, která se sprchuje pod vodopádem. Zmazala se od bláta, když jsi ji honil po lese, váleli jste se v blátě spolu. Házela po tobě šišky a smála se jako veverka ve větvích, když se jí podaří strefit někoho šiškou do hlavy a on se marně rozhlíží a přemýšlí nad tím, zda dnes skutečně padají šišky z nebe nebo se mu to jen zdá.
Jarní předsevzetí
Jarní předsevzetí
Chci přestat kouřit doteky
a létat pouze v noci
když vrním z pod deky
Ráj za dveřmi nehledej
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Ráj za dveřmi nehledej
Zas sytíš mě práškem z hadích jazyků
co slibují v tichosti šera
Svoboda
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Svoboda je, když si poctivě ukradnete žebřík, který vede až do nebe, vyšplháte po něm nahoru oblečeni pouze do svetru s jelenem, který jste dostali od tchyně k Vánocům a z duše ho nenávidíte, vypářete z něj jedno očko, k jehož konci uvážete všechny starosti, smutky, bolesti, trápení, zákazy, nařízení, předsudky, prostě všechen bordel, který v sobě nosíte a hodíte ho dolů. V okamžiku, kdy se vypáře poslední očko a vy zůstanete zcela nazí, zažijete ten největší pocit svobody, jaký ve svém životě můžete zažít.
Nekonečno
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Nekonečno
Bezbřehost hladin
toků osamělých řek
Vzkaz v láhvi na dně moře
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Nikdy jsme nebyli sami
Jen my dva a svět
Ty s bílým rumem pod palmami
***
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Bez tebe jsem jen listí
co rozfouká vítr na stráních
A zůstanou jen holé stromy
Nadívané jablko
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Nikdy nepíšu o sobě. Nemám odvahu. Píšu vymyšlené příběhy jiných lidí, vymýšlím si situace, scény, myšlenky, pocity a nedá mi to žádnou práci.
Skládanka
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Ale poruč tomu pitomému svalu v hrudním koši.
Jsem tvá obrácená strana stínu.
To je jako když chceš otevřít krabici, ale návod k otevření máš uvnitř.
Myšlenky
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
.
V jednu chvíli na něm visím očima, hltám každé jeho slovo a v duchu si říkám, to přece nemůže být pravda, že by existoval někdo takový jako je on. V druhou chvíli propichuji bubliny iluzí ostrým hrotem párátka z hospodského stolu a střízlivě se kárám za předchozí bláhové myšlenky.
Kdo uhádne název téhle básně???
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Až mě pohltíš
zcela neřestně
nechám svůj jazyk
Blázen
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Blázen
1. Nejsem dost moudrý na to, abych mlčel
Lépe se smát než plakat na povel
Sněženka
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Proč nejsi žena
sněženka orosená
Vzácný výskyt hlášen
Křížovka
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Křížovka
Je málo těch, kteří se nebojí v dobách temna
Kdy jezdci drancují a pustoší krajiny
Já a moje kočky
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
To kotě jsem našla na hřbitově. Šedé pruhované koťátko. Vlastně jsem tehdy nevěděla, zda je to kocourek či kočička.
Věčnost
p { margin-bottom: 0. 21cm; }
Umírám
s každým mrknutím víček
s každým dnem
V koupelně před zrcadlem
V koupelně před zrcadlem
Hledím do tváře kterou neznám
v koupelně před zrcadlem
Její oči se vpíjejí do mých
***
Ti kteří věděli
že přežít v tomto světě je možné
pouze s jehlou zapíchnutou v žíle
***
Až mě okradeš o poslední slzu
Vrátím ti s úroky všechna léta
Která zbyla z mé samoty
Do posledního dechu.
Cesta zpátky
Cesta zpátky
Cesta tam už proběhla. Teď tě čeká cesta zpátky. Vteřinu po vteřině, minutu po minutě, hodinu po hodině, den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci, rok po roce se budeš vracet zpátky stejnou cestou, kterou jsi došel až sem. Znovu si projdeš okamžikem své smrti.
Zlomek
Jednou přijde den
Kdy zmužů
Znovu budou chlapci
Až zapadne slunce…
Pomíjivost okamžiku
Jsou chvíle, kdy si myslíme
Že stačí jen roztáhnout křídla
A můžeme letět ke hvězdám
Jsou chvíle, kdy si myslíme
Tvář v zrcadle
Tvář v zrcadle
Hledám tě vnebi
Na druhém konci duhy
I odvrácené straně měsíce
O dívce, která slyšela hlasy 2
O dívce, která slyšela hlasy 2
Zdá se mi o Renátě. Opírá se na záchodě o umyvadlo a dlouhé vlasy jí spadají přes obličej. Na nahém těle má pracovní montérky, ze kterých jí vypadávají těžké prsy, jejichž hroty při kontaktu se studeným umyvadlem nebezpečně tuhnou. Zapálí si cigaretu a dráždivě vyfukuje kouř, kterým mlží zrcadlo.
Křídla zlatoočky
Křídla zlatoočky
Schovám si do kapsy
Náplasti zkřídel zlatooček
Budu je nosit u sebe
Sen
Hlubokým temným lesem projížděli jezdci na koních. Bylo pozdní odpoledne. Pomalu se začínalo stmívat a bylo už docela chladno. Žena unavená po dlouhé cestě prahla po odpočinku.
O dívce, která slyšela hlasy
O dívce, která slyšela hlasy
Zdá se mi o vodopádech. Stojím nahá pod proudem vody a nechávám své tělo hladit i mlátit zároveň. Slyším šumění vody a cítím vůni divočiny. Přede mnou se objeví dívka.
Víla ve vlaku
Víla ve vlaku
( pro Jenny )
Vlak uhání vpřed
tdn…tdn…tdn…tdn…tdn…tdn…tdn
Dveře - pokračování
III.
„ Vy jste to vůbec nepochopila. “ Stařenka se mile usmála. „ Musím projít dveřmi ještě jednou, protože se nic nezměnilo.
Dveře
Prolog
Vedro mi orosilo čelo a stékající pot znemožnil dobrý výhled na rozpálenou silnici, po které se proháněla auta, jedno za druhým rychlostí, kterou zákon vobci nepovoluje. Kde to, sakra jsem. Těžká brašna mi sklouzávala zramen a krátká sukně se lepila na stehna. Mám žízeň.
Loser
Loser
Hoď se mnou o špinavou zem
Líbej mě na rty
Neptej se co bych chtěla
Krasohled
Tropický motýl vonící po bergamotu
Odlesky pegasovy hřívy vzáři poledního slunce
Slavnostní průvod slunéček sedmitečných
Sněhobílá orchidej pohozená na břehu moře
Déšť
Déšť
Splétám si kapky deště vcopánky
A na zem padají slzy ptáků
Vzývám je, chci ještě přeháňky
Peklo nadosah
Peklo nadosah
Zastři mi víčka
V mlžném oparu
Vdechuji výpary
Úvaha o partnerských vztazích
Úvaha o partnerských vztazích
Člověk se rodí nahým. Zpočátku jsme haleni do náručí svých rodičů, do prsů matky nalitých mlékem a oddaně přijímáme oděvy, které nám vybírají naši rodiče. Ve chvíli kdy zatoužíme po tom oblékat se sami a ve chvíli, kdy jsme ochotni a schopni přijmout tuto velkou životní zodpovědnost, sami si zvolíme oděv, který nás bude chránit, chladit i hřát po celý zbytek našeho života. Vybereme si oděv, který nám vroste do kůže a už nikdy jej nebudeme muset svlékat.
Kytice šeříků
Namísto planých slibů
Umyj si ruce vmléce zprsů matky
Vyšli jsme zčistých vod
Nemůžeme se vrátit zpátky
Život
Život
Jsem váš denní chléb
Zněhož neubývá
Než vás přejde chuť
Iluze jistoty
Iluze jistoty
Za příslib jistoty udělám cokoliv…
Přestanu snít a zahodím toulavé boty
Ostříhám perutě labutím a pohřbím mýty
Jak jsem dostal průjem
Jak jsem dostal průjem
Stalo se to krátce poté, co jsem se zabydlel vesvém novém bytečku. Ještě celý nesvůj jsem sobavami pozoroval, copak se to se mnou děje. Přesnou příčinu téhle lapálie neznám, snad to způsobil stres a nedostatečná péče. I když je pravda, že bych si neměl stěžovat.
Jak mě hlídala JEJÍ babička
Jak mě hlídala JEJÍ babička
To jednou ONA musela někam odjet. Asi kdoktorovi nebo na sociálku. Už fakt nevím. To jsou dvě místa, kam nejčastěji jezdila.
Monolog kastrovaného samce
Monolog kastrovaného samce
Nikdy bych nevěřil tomu, že se to jednou stane…že se jednoho večera probudím zavřený ve skříni a bude mi zle…bude mi zle ztoho, že nemám koule…cítil jsem tupou bolest hlavy po narkóze a ostrou bolest vtříslech…zakousl se do mě ledový strach…vypotácel jsem se ze zpola otevřené skříně a v tom se otevřely dveře a v nich stála ONA . okamžitě letěla pro hadr a utírala mojí moč a moje zvratky…polekaně na mě hleděla svytřeštěnýma očima…asi jí to došlo…co mi udělala…proč jsi mě sakra zavřela do té skříně a nedržela mě vnáručí. třeba by to probuzení do nevratné reality nebylo tak kruté…já vím, schovala jsi mě před tím svým malým spratkem…myslela sis, že si mě udržíš doma. že se trochu zklidním a nebudu chodit domů skrvavými šrámy a nezvanými hosty… ale to ses krutě spletla…nejsem ztěch, kterým by stačila teplá postel a nadstandardní menu…chci víc…chci svobodu…chtěla sis mě ksobě připoutat…sobecká bestie…neumíš milovat…láska nevlastní…nepoutá…stejně ti uteču a půjdu za ní…a řeknu jí, že můj život už ztratil smysl…ztratil jsem to, pro co jsem byl stvořen…a to je právě to, co jí už nemůžu dát…a tak jsme jednoho večera seděli vzadu za domem na kamenném plácku…a jen tak jsme spolu byli…venku se stmívalo a ve vzduchu bylo cítit jaro…
Vzpomínky starého stromu
Zdeníku prastarého dubu
1508
Zasadil mě jeden muž, který postavil dům a zplodil syna. Jeho žena zemřela při porodu a on mě chodil zalévat svými slzami. Proto jsem tak rychle rostl. Už vtakhle útlém věku jsem poznal, co je to bolest.
O čem stromy sní
O čem stromy sní
O tom, že jim milenci přestanou kapesním nožíkem vyrývat do kůry srdíčka
O tom, že se pod ně nebudou za bouřky schovávat lidé před deštěm
O tom, že je nikdy nenavštíví žádný kůrovec, dřevomorka ani hladová lesní zvěř
Povídka o stromu, motýlu a třech kaštanech
Na stromě seděla dívka. Dlouhé vlasy se jí zaplétaly mezi větve anohy kymácely ve větru, který lehounce rozechvíval nažloutlé podzimní listí a rozehrál tak tichou symfonii jemného šumění a jiskřiček zvonivého smíchu. Na stromě rostly kaštany. Dívenka trhala pichlavé kuličky a házela je dolů, kde při dopadu pukaly rozevíraly se.
Navždy
Navždy
Loučím se svámi moje dlaně
Na těle žhavějším než plotna
Zůstanou navždy vaše otisky
Chvění
Chvění
Mé nálady určuje měsíc
Podle množství hvězdného prachu
Vpřesýpacích hodinách
Rozcestí
Rozcestí
Jen vpohádkách jsou tři cesty.
( A tři bratři a tři přání )
Vreálném životě, když stojíš na rozcestí, máš pouze dvě možnosti:
Modlitba
Modlitba
Nechci věřit vBoha
pro útěchu
Oheň nepřestane pálit
Exil
Exil
Vpavoučí síti zamotán
Spí beznadějně tichý sten
Pod ním se krčí malá samota
Jak jsem sousedovi nespravil manželku
Jak jsem sousedovi nespravil manželku
Občas se u mě zastaví soused, když potřebuje něco spravit. Zvláštní člověk. Za poslední rok jsem u něj spravoval dvě televize, tři přehrávače, čtyři mobilní telefony, pět žehliček (. ), elektrický depilátor, dvakrát pračku, sedmkrát počítač a šestkrát splachování na WC.
Cesta do neznáma
Cesta do neznáma
Nohy se pletou a zčela pot stéká
A žízeň uhasí jen řeka
Vkteré se utopíš
Strom
Strom
Jsem stejným stromem jako kdysi
Snad stokrát málem podťatým
Napůl vyrvaným zkořenů
Květiny
Květiny
Miluji květiny, barevné oči plné slunečního svitu
Miluji květiny, štěstí zrozené vzeleném tichu
Miluji květiny, ráno plačící vnevinném hříchu
Bez názvu
Bez názvu
Nevědět pro koho a dusit se plností
Vždyť džbán už přetéká a ucho dávno nevlastní
Potřeba nutnosti polknout pár vět
V lese
V lese
Vcházíme do ticha spanilých porostů
Kde Slunce prosvítá jak mezi prsty
A vrolích zlověstných nezvaných hostů
Nauzea
Nauzea
Zvrácené souboje klanu
Bez znamení hanby na tvářích
Prožitek sladkého klamu
Píseň pro ztracenou Múzu
Píseň pro ztracenou Múzu
1, Motýlí křídla vhrdle mě dusí
A vočích zmrzl mi pláč
Já vždycky dělal to, co se musí
Ortel
Ortel
1,Vtemné ohni dýmu viděli mě stát
Vžáru horkem zmítán stále cítil jsem chlad
Proč mě viní zhříchu musím tebe se ptát
Jen počkej, Vagane!
Jen počkej Vagane.
Při četbě díla Extra Vagana
Lehce se odrážím nohama
Prstíkem roluji klitoris
Tajemství
Tam, kde nic není
Vždycky něco je
Jenom to nevidíme….
Svítání
Chladí a hladí…
vlhká krůpěj rosy po tvářích.
Stéká a sténá…oči vidí ve tmě Svítání…
Noc končí…mokrou trávou se brouzdáš a vlak odjíždí…
Snění
SněníV pokoji plném smíchu a dětských herScott Joplinhrajena piánoPohádky čte pan AndersenVšakještě daleko je ránoVtichém pokojipeřin aprostěradelNikdo už není. Jen pár spících tělOddává se snění. Za ranního kuropěníPůjdem znovu do vězení.
Písmácké za(snění)
Písmácké za(snění) Dám si kafe plné písmen Anebo snad radši whisky Než začne boj o prupisky. Temné nebe slzy roní Neroušek na bílém koni V černé kápi cválá krajem Se svou hlavou v podpaží Bubu na ni doráží Na Teplickém nádraží Mašinfíra vyráží Na svou cestu na sever Do země ledových ker S větrem světem letí Naira na koštěti Za úplňku v letní bouři Tančí kolem vatry Onsoff dýmku míru kouří s Bukowského bratry TheEvilone je ďábel sám Oddává se dětským hrám Moorgaan s vousy po kolena Mění čísla na písmena Tvar zůstává zachován Synáček chce spasit svět S hlavou plnou ideálů Chirurgickou jehlou s nití Umí zašít každou ránu Drahá paní Jarmila Opravdová dáma Veršem trumfne každého Třeba Vindal Dráma Dero Písmáku je král Já vás všechny varoval. Po návratu z Alžíru solím básně na míru Puzzle oddává se snění Realita všechno změní.
Poločas rozpadu
Poločas rozpadu
Smažím si svůj mozek
Kvečeři
Na pánvi ho opékám
Ledová královna
Ledová královna
Dala jsem srdce k ledu
Do mražáku
Venku to není o moc jiné
Motýlí efekt
Motýlí efekt
Když mě jemně pošimráš
Špičkou jazyka
Na levém ušním lalůčku
Muži a květiny
Muži a květiny
Vybírají si barvu, vůni a vzhled
Jsou ochotni zaplatit jakoukoli cenu
Doma je důkladně zalévají
Srdce
Srdce
Na krku nosím klíč
Od starých rezavých dveří
Kterými už tisíckrát
20 minut štěstí
20 minut štěstí
Sedíme vkuchyni u stolu
Vdomě se zvěrokruhem
Který chrání vchod
13. komnata mého srdce
13. komnata mého srdce
Nezvi mě dál a nelákej mě na sladké bonbóny a cukrátka
Po sladkém se kazí zuby a co potom skřivým úsměvem…
Nezvi mě dál do dveří, které byly pro mě vždycky zamčené
Go away
Go away
Hledám to, co jsem ztratila…
Hledám druhou polovinu svojí duše…
A cítím žal…
Realita
Realita
Ještě pořád věříš snům a nadějím.
Plazíš se po čtyřech vblátě
A déšť ti proniká až do morku kostí
Slepota
Slepota
Včera vnoci
Napsala má pravá ruka
Spícím očím vzkaz
Thurisaz
Thurisaz
Odpusť mi slova
Jež růži chrání
Kdo se jí dotkne
Samota
Sa m o t a
Za tvůj úsměv a za tvé objetí dala bych cokoli
Postrádám lásku vkaždém tvém pohledu, kterým mě obdaříš
Jen občas máš potřebu sevřít mě do náruče
Závazek
Závazek
Nechci psát básně
A vnoci sténat do polštáře
Nechci věřit tomu
Láska
Láska
Jsem nadějný přístav beznaděje
Jsem mokré kotě, co se zimou chvěje
Jsem vítr vanoucí do všech stran
Kopretiny
Kopretiny
Vypadla mi řasa zlevého víčka.
Nepovažuji to za až tak velkou ztrátu
Což teprve kopretiny…
Život
Život
Život je jako šachovnice
Střídavě ulpíváš na černých a bílých polích
Tak jako přijímáš noc a den
Oddanost
Oddanost
Drolí se ego
Jak křída rozmočená
Ve dva dny starém pivu
Kam se ztrácí láska?
Kam se ztrácí láska.
…a znovu přicházejí chvíle
kdy oslavujeme vítězství ega
a ten ubohý pocit zvaný láska
Touha
Touha
Točíš se ve víru
barevných pocitů
A hledáš vnich ten pravý
O pilnosti aneb příběh transsexuální mravenčí dělnice Josefíny
O pilnosti aneb příběh transsexuální mravenčí dělnice Josefíny
Na okraji lesa, na vlhké mýtince poblíž potůčku stálo obrovské mraveniště. Uvnitř se to jen hemžilo. Dnes byl sanitární den. Pozítří mravence čekala kolaudace nově přistavěných prostor pro Královnu a příští týden se měly rozšiřovat chodby vpavilonu F.
Destrukce
Destrukce
Láska je sladká vůně, která tě udusí
Láska je proradná děvka, kterou panic prvně okusí
Láska je nenávist zrozená zplivnutí do pusy
Zrod
Zrod
Srdce tluče vrytmu času
Vhlavě duní dusot koní
Transmutace vlidskou rasu
Naděje
Naděje
Neúprosný čas
Panovník všech světů
Krutě vybírá si daně
Vyznání
Vyznání
Vtíravá iluze, jež tříští ponurou realitu
A kapky deště dopadajíc na tvou tvář
Znavený měsíc lehce brázdí tmu
Mrtvá srdce
Mrtvá srdce
Srdce čekající na svou renesanci
Vyprahlá nicotou, vyzvaná ďáblem ktanci
Topící se ve vyprahlé slze
Tarantella
TARANTELLA
Stárneme každou vteřinou
Dokud smí vítr čechrat vlasy
Až vrásky čela neminou
Příšeří
PŘÍŠEŘÍ
Za chvíli začne padat Rosa
Brzy se stmívá
Princezna bosá
Střípky
Vzešel mi zpera pocit viny
Ta pozvolná moc slov a řádků
Když kladeš je tajně jak nášlapné miny
A srdce i mysl zbavuješ zmatku…
Pohřeb smyslů
Pohřeb smyslů
Pro vůni plačícího rána vzdávám se slz a čichu.
Pro záři poledního Slunce obětuji zrak.
Pro nářky běsnící bouře umlčím pravdu svých citů.
Prokletí
Prokletí
Vbojích o koryta
Naděje klopýtá.
Zmítá se lapena vsíťce na motýly
Vzpomínka
VzpomínkaVe schránce na pocityUhnívá vzpomínka. Ten čas již dávno prožitýVrací se v úlomcích zpětJak zrcadla odraz rozbitýJak výhrůžně čnějící střepStřepiny neslepíšDo srdce zabodnou seZraní tě nejspíš vícNež kdysi. v dávném čase. A paměť krutá nepolevíOkamžik navždy uchováRaněná srdce dělí vedvíA mozek tajně pochováAch ten čas neúprosnýMění nás k nepoznáníS kupónem jdeme si pro snyI tam, kam nejsme pozváni.
Nostalgie
Nostalgie
Za branou pekelného Ráje
Vkrajině prosvětlené temnotou zapomnění
Soumrak se Svítáním na lásku si hraje
O přátelství
O přátelství
Stalo se to jednoho parného srpnového dopoledne, kdy slunce tak žhnulo a pálilo, že bys šneka nepotkal. Na vyhřáté a prosluněné mýtince to jenom bzučelo. Keříky ostružiní byly plně obsypané zralými plody a na té největší a nejšťavnatější ostružině si právě pochutnávaly tři mouchy. Byly to nerozlučné přítelkyně.
O bohatství
O bohatství
Napsáno dle skutečné události
Myšák Hryzal byl odjakživa tulák. Nikdy nevydržel na jednom místě. Celý svůj život chodil po světě a hledal dobré bydlo. Když se ohřál a najedl, sebral se a šel zas o dům dál.
Křídla
KŘÍDLA
Možná jednou uvěřím tomu, že Andělé půjčí svá Křídla lidem, aby i oni mohli létat…
Alespoň jednou za život…
Kdo to kdy zkusil bez nich, tvrdě dopadl na zem…
Iluze
ILUZE
Pavučina příslibů
Pro zmeškané zítřky
Pro domečky ze stínů
Západ Slunce
Západ Slunce
Na západě plamen hoří
Den sNocí si mění místa
Při koupeli vrudém moři
Poustevník
Poustevník
Ve stínu plačícího ticha
Uřvaná samota tiše vzlyká.
Ve dne sní svůj temný sen,
Dopis
Dopis
Slova umí létat
Jen občas zůstávají na papíře
A vsrdcích…
Noc plná pravdy
Noc plná pravdy
Pouze vnoci…
Kdy hadi a štíři vylézají ze svých děr
A měsíc září tak, že rusalky nemusejí zakopávat o bludné kameny
Moci emocí
Moci emocíProdukce emocí Přidušených bezmocí Prožraných nemocí Bez moci pomoci Za úsvitu za noci Zkoušíme je přemoci . MARNĚ.