Chat

Mě nestačí to co mám, já chci mít vždycky víc. Jenže právě to ...víc... se mi vždy vymstí. :/

  Kolikrát jsem si psala se spoustou divných lidí. Jenže teď tomu bylo jinak.
Jako každý den chodím na chat, kde si pokecám se spoustou lidí a kolikrát se s někým seznámím. Ale je tomu možná měsíc, kdy jsem byla sama v místnosti s jedním "nickem". Dokud mě nepozdravil, bylo vše v pořádku. Nuda.
  Avšak jak mi napsal, ihned jsem se zvedla z křesílka a utíkala k počítači. Nejdříve se náš rozhovor ubíral normálními tématy jako např. : Ahoj, jak se máš, co děláš... atd. Prostě to co si píšu skoro s každým. Asi tak o tři hodiny později, začal náš rozhovor utíkat kamsi do neznáma. Opravdu mě svými slovy zaujal. I když ta slova byla jen napsaná, měla určitou váhu, kterou jsem brala vážně, třeba i když se mi nechtělo. Pokaždé mě něčím překvapil.
  Ten den jsem usínala v myšlenkách na něj. Nevadilo mi že nevím jeho jméno, kde žije. Tehdy pro mě byla důležitá jeho slova. Upoutal mne, zaujal. Což se málo komu povede. Myslela jsem, že už mi asi nenapíše. Přece jen ráno, moudřejší večera.
  Ráno nebylo nějak zajímavé. Jako vždy jsem se vzbudila, se špatnou náladou, a ihned zamířila ke konvici. Můj ranní rituál bych nikdy nevynechala. Není nad černý dobře oslazený čaj s pořádnou dávkou mléka. Ta vůně ,ach, jen jak se rozplývá na jazyku.

  Uffff. Konečně se ty zrádný dveře za mámou zaklaply. Horký čaj odstával na stoje a já už seděla u počítače doufajíc v novou zprávu od Toho člověka, nebo jak ho nazvat. Po čase jsem si uvědomila že to byla závislost. Téma byla vždy zvláštní, kouzelná, originální. To mě na tom bavilo. Kolik zpráv to mohlo být? Nekonečno. Ta doba u chatu mi ubíhala. Hodiny zdály se jako minuty a minuty jako vteřiny.
  Možná poznat, zatoužila jsem. Jenže tím jsem pochybyla. Termín srazu se nesmrtelně blížil a já se o to víc těšila. Pověrčivost mi nedala a ten den z domu vykročila (snad) pravou nohou. Na zadané místo jsem se dostavila, jenže tam nikdo nebyl. Čekat se mi vyplatilo.

                                                      *  *  *


Já věděla že ho poznat nechci. Že já nána udělala tu chybu a navrhla sraz? Cožpak mi nestačila ta slova plná kouzelného významu, který byl určen právě tak mně? Nikdy víc už nechci poznat člověka z chatu. Klidně přísahat budu. Nikdy.

---