(po)drobnosti
Po jednom tónu
xylofonu
další,
než první odezní,
poryvy ticha
Na jedné vlně býváme,
jeden na přídi, druhý na zádi,
houpáni,
dobře se neslyšíme,
Kde
Někdy jsem ryba
a ty pták,
někdy je to naopak
a smáchnutím jednoho rozpětí,
v čase
pomíjení
Ucho ulice,
dva bezdomovci
tu posedaní na rantlíku,
nemá název
…………. kolikrát už jsem musela dát ti sbohem, trápila se znova,
proti předsevzetím, že nebudu vstupovat už stebou do kola,
vždyť dokážeš být tak krutý.
Kdybych totiž nevěřila vopak a potom nenacházela vmnožinách,
3 jarněnky
klíček
Jaro vzalo za kliku,
kousek vedle šnytlíku,
poslouchejte, co se stalo,
Tvému kouzlu
Když city
krušné proměníš
vkrásu
tak hlubokou.
Dobro-volné (dobro-družství)
dříve jsem se ztvé plamennosti
sesypávala na ledové
kousky popela,
byla černobílá,
Akorát
neotesaná
Sláskou když tesáš
do hrubé formy,
vím že ti nejde
@
chtěla bych ti napsat,
právě teď moc, ale nejde mi to,
skulím se do klubka,
v teple je v něm zamotána
slova, aj.
slova, že až objímá,
zahřejí, dají energii…
jindy naopak
studí a rmoutí,
krocení kotěte
Někdy si jen tak hraju
a ty hned všechno bereš vážně
nepozoruj vše tak bedlivě a přísně,
záděr na zácloně, no bóže,
v průběhu
vjaké souhře
čtyřhra rukou,
jako
při hrnčířském kruhu,
zahlédnuté
babička nám tuhle tužkou
odměřila na zeď,
nesahám ti po ramena,
ty
té mat a
chtěl ses o mě jen starat
a já jen že hledám čmouhy,
vymaloval jsi ten pokoj černě,
když jsem ti tuhle
dokud co..
…. onehdy ses mě ptal na další šanci,
přišlo mi to zbytečné,
(jak jinak
totiž nezůstat -seklý-
když tudy
Mrazivé jiskry mi vleptávají obrazce
jako tetování
s přesností odporu mé kůže
. dokud nepovolím,
Na volném moři
Kosatka byla důvěřivá,
to už se kolem ní začal stavět hotel
pro-sví-tání
. cáklá jsem
na téhle paletě,
setřená pod obraz
. V barvách tu hledám,
Po pěšině a ticho
. když nemám pocit, že bych
na tebe měla ještě něco volat
a telepatická spojení podléhají rušení,
musíme si opravdicky šeptat.
Holeně vřesem ošlehané, aneb kamzičími stezkami nahoru, dolů
Prozradím ti,
toužím po
červeném klidu
a zelené niti – jít,
Břečťan a slunce
Kdyby chtěl břečťan šplhat až ke slunci
a omotat jej,
- i kdyby mu včas nedošla opora,
stejně by nakonec pohořel,
nebe je plné...
Nebe je ptáků a slunce a soumraku…
poztrácených myšlenek,
pocitů nestísněných.
některé se vrátí zpátky
---
Přijdu a hned se tě zeptám, jestli by ses se mnou šel projít……, ……. i když, - se mi vlastně ani nechce,- zrovna jsem přišla z venku, venčily jsme s Monikou jejího setra. Věděla jsem, že stejně nepůjdeš, asi si myslíš, že je to pro báby, vlastně se přistihnu při myšlence, že jsem zapochybovala, jestli vůbec alespoň na pozdrav zvedneš hlavu od počítače. Shodím kabát a jdu uvařit čaj.
U_sazení
………. a jo, jsem unavená ztoho,
jak to teď je,
(a přece nejen já),
……. tohle už se prostě nedá,
Do (ne)ztracena
I. ((Za oknem schovaný, viděla jsem tě, smál ses mi))
Zobšírnosti do širosti,
když ne toběpovídání
- daleko jsi, mě od ruky nejde psaní,
- x až + xx stupňů
I.
Prostě přišel, můj bývalý,
vnoci, nechala jsem se políbit
a zároveň vzepjala
„Panenka“
Ztracená holčička
moje, křičí, moje
holčička
copánky zlaté,
Pozitivní stárnutí
. když už tím hlavním, co se mi na životě nelíbí
začíná být,
že tak rychle utíká
Do-z-ní-vání
…. ve 3. 30 nemůžeš vědět. ,
psala jsem si asi tak před třinácti lety
po jedné oslavě -
stejně stará,
(po)chybovat
zrady. nedovolit
Tam kde jsiv bezpečínebezpečnýles po voláníozvěn,možná.
Slovní kuličky
Pár slov jeho pozornosti,
byla jako na jehlách nalezených
a spolu sklidem, blížícím se
dolehnout spočátkem noci
O ztraceném pírku
Přistálo jí onehdy do talíře otevřenými dveřmi do zahrady. “Pfůůj,“ zašklebila se,„ale co, to je úžasná náhoda,“ rozesmála se po chvíli, “takhle se strefit. “ Bylo malé, šedavé a nadýchané.
Nechala si jej na stolku spolu skamínky, kde taky pálí vonné tyčinky a svíčky.
tou rybou ve vaně
Koukalajsem udiveněproti světlu do mikroténového sáčku,bylo tam totižněkolik malých rybek, nabraných při šnorchlování.
Začala jsemprozkoumávat vodu kolem sebe, hemžila se rybkami, byly tam i otravné ´ďobavky´, co rády okusují škrábance,vylezla jsem.
Voda byla kalná, začala jsemtedy z kohoutku dopouštět čerstvou.
………Až když ryby začaly jedna po druhé lekat,
..úryvek z ´komentáře´
dny proplouvají bez zastavení,
někde v cestě
zaháčkovávám materializacemi,
skrz výhonky tonky
vzdá_lenost - vánoční přípravy
na podlaze
daly by se už hrát kuličky
v důlcích od mých kostí,
no tak když vzdálím se
hraniční náboj zamilovanosti
peřejemi nepřetržitě veslice roztržitostí.
by_dlím
ušankovskás holubypod střechou,podmostí,u zemlianky klestí .
bosorkadomy se nabízelyvykládanédrahými kachlíky,s automatickými rozprašovači vůní. To do luk prchám, lesů jak laň,ve vlnách trav raději si pčikám. hraběcíbloudila jsemlabyrintem temným, ztrouchnivělým,to a tam mělo se končit,venku z toho, plížíme se k sídlu šlechticůza maketou s terčem,s ničebnými úmysly,než se však,spolu s dalšími návštěvníky,ocitnu v sále s galerií(tam zjihnu)
moře hladíš sklo
rozhovory jsou někdyjako sesypávání střepůostré hrany řežoutříští se o podlahuúlomky svítí a krevNěkdy to tak musí být,jindy by nemělo,ale ještě bezvýchodnostnemusí oddělovat docela,píšeme lahví do vodyaněkdy sevrátí střípkyjako z moře oblé,pastelově jemnéna dotek.
re:kapitulace
Hrozná jsem si zapsatnezkoušet,ani na trucvšemKrásný já jsem. Leč za uši (mít za ušima)Schéma pro zrcadlaod zrcadel,Vůle,zakopaný pesIII. z opičích pracek popelníky suvenýršibat na papír.
(ne)souhvězdí
Vedle v pokoji,
vzdálený
krájené vesmíry.
Světlem kde stín,
V alejce kopretin má nemá
Karmínový flašinetzáhadologické observatořenavolnomlčkya rozehranýKřídla barevnými dílkyna Vodní hraníSkla krásnostParkuji bíle v tonech hlasutvéhoprozkoumavého ShovíváníKams posílal,v krabicích motýl,teď ptactva zpěvnéhoslyšet liběZ koupelny zelené světloPředstavy potemnělé,povidlovými prstyMaluješ, lásko, písmenkuju.
mimo
snad bys nepochyboval, ženěkterá co a jak jen vkrytá,hledat bys mohl,poblíž, jak rozumí se"u nás na venkově"- z očí do očí -třeba si poplakatPříliš,potíž, když co poletovalo bysi neostražitějak z odkvetlé pampelišky (třeba),semleto víremjedem,jak-oko za oko-.
křepilčin xx097 : (ne)důvěra
Stezky se klikatí reliéfemK okrajům někdy tak vysoko,že zpátky příliš příkřea nezáživnost stejnou cestou,mýlila se sice, ale. někdy jsou okraje tak vysoko, žekdyby člověkani se všemi jeho těžkopádnostminemohl odtud dál, zřítil by sea kam. Nadhledární plachtění,ale než po pohybechtak na hraně. raději jakoby náznakem, kdyněkteré zajímavosti přijdou i po chodníkua cesta zpátky stejnouje stejně jiná, jako tam, či jiná.
z popela
Chladný vzduch rána od kopců,mlhami prostupuje vláha,u kraje lesa pasáček spí,při něm peszrovna zvedá hlavuze svého klubka,má se k pozoru,v dálce tmavá postavaohýbající se k trávě,víla to kdysi bývala,dneska stará bylinářka,pomalu ztrácí se z obzoru. Zakráká vrána,pískne káně,mezi nebem a zemízvuk se rozlehne,v chlapci ještě tříská skála,ze suti snu vyhlédne:rozespalé stádoprobudí v něm úsměv,trochu jej chladem otřepe,do píšťaly fouknejen tak, pro zahřátí,. "ještě by tu mohla zbýt. ,"rozhrábne ohniště vychladlé.
Těžko_lehce
V samotě
která není prázdná,
čase, jenž není ztracený
vplývá ticho
po kousku
V zahraděco zanedbanástáleodemčeno, otevřenoprotožeJde si to samoTvoje lokty mají indigovoua karmínovou barvu,jak se ti po podlaze rozlívajísemínka bolestínků.
V jednom
Žijeme spolu,v doměU dvou chlapů,někdy když někdotasí kvasy,hrnci praštíme,zkratkovité stíhá hlavy,později pak vbradě mlčíme.
Druhý by tu zápasil,třetí spíše pohostil,polívat zahradu v shodě,strom je skromně,jako když spolu baštíme, neboteď tady zpíváme
a červený můj a zelený,vbludných sladkobolech,vždycky s vámi.
ohni,... .....ani si neškrtnu
Chceš-li mít jistotu,
že se nespálíš,
nezapaluj.
stojí jako písmenko
Nohy k sobě
v sloupek svedlé,
ruce vzhůru rozpažené,
oblíbenou kratochvílí,
Dví hlubin
Brána zdvou krků,
bouřevod temnotami příznačných
chvíle nepočítala,
když víčka klopila,
(O) koníkovi
Upíná čokoládové oči
přítomně
na mě a jinde
tropí své pro sebe okolo
trochu (f)lakonická
Hvězdokupci
za zprávu zvesmíru
zlatý flakon
ve vzácném kamení
Hro(u)cení
Chyba jako ztekutého krystalu
do sebe
na dlažbu
pod jehlový podpatek dámy,
Za čtvrt hodiny
Právě uvařená,
ještě blízko k varu, prskavkuje, sálá,
pára obeznamuje:
tady něco voní
...taj mi...
Padla na ni v glaciálu
pryskyřice ledová
kzemi padal,
šeptem vdýchal
nemilenka
Namísto rozkošného negližé,
ze zvyku, že nepřichází,
železná košile.
Mandalování
Skládáme k sobě kousíčky
co vyplavilo moře
hledáme než za chvíli
rozhází je příliv.
Tichá_ní(m)
Ať už se děje podějí jakkoli,
ve všem, co bylo,
láska se neztratí,
poznám
Smutek pod melírem
Krásné oči,
velké
ještě větší
skaždým nedotčeným obědem
Zaváté vlaštovky
Vprotínání kružnic
na drahách rozených pravd
blíží se
schránky
Leporelo dospělého
Vzdušnou spojitostí
obrázků
na polstrovaných stránkách
(děti nezraňovat)
Dopolední vločka papučová
Slunko rozsvěcí zmrzlé kapičky,
sousedovic Ajka
hraje na
skleničky,
Malé pyžamové pozastavení sněhovážné
Tomík stoupá koknu na špičky,
vbačkorách krčí prstíky,
……jak je teď dobře doma,
zatímco houstne tmavomodrá,
Připozdívá.........- z kopce
Temně oranžová
scvrklých šípků
zaniká k potoku
černavém
Tak......Ne
……. budeme
hvizdem proutku
stromů švitořením
vůni jílu
františek....a nekouřím :)
Rozpálený
rozvíjí
kouřem
svou esenci
Tohoto ostrovního podzimu
svíčky
barevná skla
směsi bylin k pálení
Chybí černá,
"Alpinistka"
Místo aby objala
bernardýna kolem krku,
běžela další závod
s lavinou
...ach jo...
Takhle dál nemůžu, už po tolikráté.
Víš moje přezdívka bylapozdě (pamatuju od základky)ale přece
Nic už mi však nejede
Uvidět kdekolia ty
Když jsi na útěku
(vím),není dobře tam, kde tě drží násilím,odkud tě vyhazují…A jsou otcové, matky…, co chybu neuvidí,neřeknou:„bylo to znedomyšlenosti,jsem nervák……může se stát,ale prosím tě vrať se,vždyť tě mám rádPřesto ty děti ve světě,bezprizorní zdá se,hledají klid- odpustita taky snad srdce nezavřít (dát znova šanci).
(I)ronění
Co by sis letos vprosinci psála.
Dům súdržbářem,helikoptéru a taky někoho, kdo sní umí lítat,auto sřidičem……prostě tak normálně, dobrý život sdobrým mužem………,
Ježíšku ( otazník vykřičník, zpoza víček, přece víš:
á
Stisky
VYRVAL JSI ZE MĚ KUS
psími kusy
dobyla jsem ho
zpátky
Otisky
Je to jejich tajemství,mělo by tedy zůstat mezi nimi,
…jsou však tak pochybovační…
Co teplo světlo. přineslo otevírá místo, kterému můžou říkat doma
nevím, chtělo by to výklad)
Otisk razítkapropil na další stranu
Srůžovým jezevčíkem obejdu horuco najdu vzadumangove spodkáchkrájí, krajinu sihájí
- - -
Kamča okusuje granátové jablko:„Co to je. “Létající balónek mě táhne, mám vůli kam,ale neovládám jej
I když chybíš, když přebýváš
Oči chtějí znova usínat,spala jsem už ale dlouho, chci vstát,vypnout mlýnek x815bhw,propasírovat kprvnímu předsevzetí dneška,čaji vpůllitřáku, ze kterého možná jen usrknu
Kčemu by totiž byla jakákoli snaha,kdyby se tam někde opodálneskrývala odměna,výluh bylin,konvice. si stebou vychutnám,nebo jen zbytky zcibulákusmíchám spřísadamipro osvěžení(a zpřesvědčení).
Motýl a pohorky
Křehká krása třepotavá,nektar zkytek ocucává
jak nálada přelétavá(moje kolísavá)
I když ale zrovnanechodím po špičkách v balerínkách,bez ohledů na víly motýly(prostě je nevnímám)
mihotají stále kolemjak jdu krokem krtky budímchichotání mají ze městrach že bych je zašláplane
Jakoby nic
Vyšel z podoby záhady
kolem
mi na výletě
Projde napodruhé,
Stavebnice
Hanka chodila do školky docela ráda. Nebavilo ji sice brzy vstávat a dojíždět autobusem, ale když už tam jednou byla, nikdy netesknila, že by odtamtud chtěla pryč. Bavilo ji hrát si s dětmi, i spoustou všelijakých hraček, které doma neměla. V době, kdy se náš příběh odehrál, měla zrovna v oblibě spojovací stavebnici.
"potichu"
Příliš tápu po slovech
asi jsou zbytečná
nebo u mě možná ne vbezpečí
Ponechám raději ten mumraj
.-.
byť káča ve svých malostech,
zajíkavě
taky že bys pochyboval
darovala-li by ti
Kouzlená zahrada
Životem v koutě
pocity co vedou všelikam
myší nory, zatuchlé skrýše
řítí se jeden černý kámen na druhý. . .